Rubrika: Glosy

Jan mladší Popel z Lobkovic

Zámek v Horšovském Týně patří k nejkrásnějším renesančním stavbám v Čechách. V polovině 16. století jej nechal postavit Jan mladší Popel z Lobkovic, jeden z nejbohatších šlechticů království českého. Zámek byl natolik reprezentativní, že ani pozdější majitelé necítili potřebu nějak výrazně jej přestavovat. Proto se nám dochoval takřka v původní podobě dodnes.

Největší místností na zámku je Erbovní sál. Když jej Jan mladší Popel z Lobkovic stavěl, byl nejvyšším purkrabím a nejvyšším sudím království českého. Není proto divu, že je zde zpodobněn ve středu kompozice obklopen erby předních šlechticů své doby. Nad ním už je pouze samotný král.

Na stěně místnosti, skrze niž se do Erbovního sálu vchází, se dochovalo torzo malby, která představovala biblické podobenství o Lazarovi a boháči. O boháči příběh říká, že se nádherně strojil a denně skvěle hodoval, zatímco Lazar, který lehával u jeho vrat, byl hladový a nemocný. Stalo se, že oba muži zemřeli ve stejný den. Lazara nesli andělé do ráje, avšak bohatý muž se ocitl v pekle. Odtud volal na Abrahama slova, která nacházíme zde na stěně: „Pane, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého ve vodě a svlaží jazyk můj, neboť se mučím v tomto plameni.“ Dostává se mu však odpovědi: „Synu, rozpomeň se, žes bral dobré věci v životě svém, ale Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.“

Když jsem si prohlížel tyto malby poprvé, zatrnulo mi: jeden z nejbohatších mužů v království si zde nechal na stěnu vymalovat scénu, která jej měla varovat před sobectvím, okoralostí srdce a nedostatkem soucitu s chudými a trpícími. Bohatý muž z Ježíšova podobenství v pekle volal: „Pane, smiluj se nade mnou.“ Jenže protože on sám se za svého života nad chudým Lazarem nesmiloval, byl odmítnut. „Tak si dej pozor, ať nedopadneš stejně,“ říkala Janu z Lobkovic tato malba, kdykoli kolem ní ve skvostném rouchu procházel přijímat v Erbovním sále své hosty.

Kdo z nás, bohatých lidí západní civilizace, by si nechal takové memento namalovat na stěnu své haly či obývacího pokoje? A kdo z nás vůbec bere vážně varování, že co kdo rozsívá, to bude taky sklízet? Obdivuji Jana mladšího Popela z Lobkovic, že on to vážně bral. Jenže to byl rok 1558.

PETR VAĎURA

Uvedenou glosu vysílala Česká televize