Rubrika: Téma > Jak čteme Písmo?

Jak čteš svou Bibli?

Bible je nesporně poklad světové literatury. Přesto ji čte a zná jen málo lidí. Podíváme-li se na vědomostní soutěže v televizi, vychází to nemilosrdně najevo. Lidé mají podivuhodné znalosti v různých oblastech života, ale narazí-li se na znalost Bible, obvykle je to katastrofální. Stačí se podívat na vědomostní soutěže, jako je třeba AZ kvíz anebo televizní „Taxík“. Jakmile přijde na řadu otázka z náboženství – soutěžící ji obvykle odsunou stranou.

Smutnější je ovšem to, že i řada křesťanů Bibli moc nečte. To je svým způsobem tragédie, protože Bible není jen knihou o životě, ale je to také kniha, která život obsahuje. Potřebujeme ji číst nejen proto, abychom získali potřebné vědomosti o víře, ale především proto, že je naším duchovním pokrmem, kterým potřebujeme sytit svou duši tak, jako chlebem nebo jinými jídly sytíme svůj žaludek. A jen ona ukazuje cestu k životu.

Jak znali lidé Bibli v minulosti?

Mistr Jan Hus – když mu na koncilu v Kostnici (r. 1415) nedovolili mít u sebe Bibli, prohlásil, že nevadí, že ji má ve svém nitru. Podle tradice uměl zpaměti celou Bibli, kromě knih Paralipomenon.

Kardinál Julián Cesarini (pozdější papež Eugen IV.) vedl 14. srpna 1431 památnou bitvu u Domažlic na křížové výpravě proti husitům, vedeným Prokopem Holým. Tehdy utekl, ale zachovalo se jeho svědectví, že v Čechách znají prosté selky Bibli lépe než římští kněží.

Když Abraham a Sancta Clara (1644 – 1709) – augustiánský mnich kázával před císařským dvorem, měl ve zvyku brát s sebou nahoru malého ministranta. Před očima všech tam pak chlapec otevřel Bibli na libovolné stránce a položil pak prst na libovolné místo. Na tento verš kázával Abraham a Sancta Clara spatra.

Kázal tak poutavě, že to mezi bratry jeho vlastního řádu vyvolalo závist. Podezírali ho z podvodu, že Sancta Clara stejně zná svůj verš předem. A tak v roce 1679 jeden ze závidících řádových bratří tajně schoval Bibli v sakristii. Bez připraveného verše se Abraham a Sancta Clara sám ztrapní před celým světem.

Jako obvykle vystoupal po schodech na kazatelnu. „Měla by tu ležet moje Bible,“ zvolal překvapeně. „A přece tu nic není… Z ničeho stvořil Bůh svět!“ (viz Žd 11,3 – Lü, Kral.) Celou hodinu kázal Abraham a Sancta Clara bez přípravy o stvoření světa z ničeho. A císařovna přímo visela na jeho rtech. „Ještě nikdy,“ řekl pak císař Leopold, „nekázal tak úžasně.“

Dobré předsevzetí, ale… nenech se odradit!

Mnoho křesťanů si uvědomuje význam Bible. A také, že by měli Bibli přečíst celou, aby věděli, co je v ní. Často dochází k tomu, že při nějaké příležitosti se nadchnou a začnou horlivě číst denně několik kapitol. Nadšení chvíli vydrží, než narazí ve 3. knize Mojžíšově na spoustu nám nesrozumitelných a nudných popisů obětí. Ti, co přesto vydrží, se definitivně ztratí ve 4. knize Mojžíšově v počtech vojáků z jednotlivých kmenů, v popisu táboření kolem stánku úmluvy, či v soupisu darů předáků kmenů k zasvěcení oltáře či o způsobu svolávání jednotlivých grémií za nejrůznějších situací. Tu se jim zdá, že to nemá smysl – a vzdají to. Ke své škodě – protože na konci 4. knihy Mojžíšovy to začíná být opět zajímavé a dokonce akční.

Číst Bibli je pro křesťana nezbytné a potřebné. Jak to udělat, aby četba Bible nebyla otravnou povinností, ale něčím, co opravdu nasytí mou duši? Určitě obdivujeme takové čtenáře Bible, jako byl baptistický kazatel a tenista Miloš Šolc st., který za svého života Bibli přečetl víc než osmdesátkrát. Jak ale překonat tu bariéru, když narazím na spoustu věcí, kterým nerozumím a které mne od četby Bible odrazují?

Prožil jsem si toto dilema ve svém životě také. Ale protože si Bibli čtu rád a trávím nad ní dost času, rád bych se s vámi o své zkušenosti podělil.

Čti si Bibli pravidelně

Jedním ze základních principů správné životosprávy je pravidelnost stravy. Lidé, kteří jedí pravidelně, nemívají problémy ani z anorexií, ani s otylostí. Právě tak to platí i o četbě Bible. K Bibli nezískáme důvěru tak, že jednou si přečteme obrovský kus… a pak dlouho nic. Zkusme si najít chvíli, kdy si budeme moci denně kousek z Bible přečíst. Možná jen pět minut. A uvidíte, že vás to chytí.

Čti si celou Bibli

Jednou z chyb, kterých se dopouštíme, je to, že si čteme jen své „oblíbené texty“. Potřebujeme znát celou Bibli – celé její poselství. Protože jednotlivá místa se vzájemně doplňují a vyvažují. Budeme-li číst jen svá oblíbená místa, hrozí nám nebezpečí, že ji budeme znát jen jednostranně. Je dobré znát počátek listu Římanům, kde je řeč o ospravedlnění z víry. Ale právě tak musíme znát, co píše apoštol Jakub, že víra, neprojevuje-li se životem, tedy skutky, je mrtvá. Takových věcí, které se vzájemně doplňují a vyvažují, je v Bibli celá řada.

Nezáleží na množství

Během života nejíme vždy stejně. Někdy máme velký hlad a sníme toho více, jindy nám stačí méně. Záleží také na tom, co jíme. Jsou věci, které nám chutnají – to si pak dáme do nosu, když musíme jíst, co zrovna nemusíme, sníme toho minimálně. V životě víry je to podobně. Není důležité, kolik veršů nebo kapitol čteme. Mnohem důležitější je, abychom četli pravidelně. Čtěme tolik, co jsme schopni „strávit“, tzn., kolik jsme schopni vnímat. Mnohdy je méně více.

Nespěchej!

Jsou lidé, kteří jedí pomalu, jídlo důkladně rozžvýkají a teprve pak spolknou. Jiní jedí v chvatu, naházejí jídlo do sebe a už se vidí v nějaké činnosti. Co je zdravější? Ti, kdo jedí pomalu a důkladně – mají z jídla mnohem větší užitek. Jíme-li pomalu, stačí malá dávka a jsme nasyceni. Hltáme-li jídlo, máme stále pocit hladu. Nepospíchej při četbě Bible, abys ji měl za sebou – číst Bibli není přece povinnost.

Přemýšlej o tom, co čteš!

Přemýšlej o tom, co platí pro tebe, pro tvůj život. Přemýšlej, zda se něco z toho, co čteš, nemá stát skutečností i v tvém životě. Co se v tvém životě má změnit! A nejen přemýšlej – ale udělej to také!

Modli se za to, co jsi četl

Zkus to, co čteš, formulovat v modlitbě svému Pánu. Tak se ujistíš, že se to opravdu týká tebe. Modli se za to, aby Pán Bůh to, co ti říká, pomohl uskutečnit v životě. Aby to nebyla jen teorie a slova, ale aby to byl život! Tvůj život!

Zkus číst nápaditě a pestře

Četba Bible nemusí být jednotvárná. Jako se v životě snažíme jídlo ozdobit a učinit ho lákavým, tak to můžeme udělat i se čtením Bible. Určitě bude osvěžením, když si některé kratší epištoly občas přečteš celé najednou. Budeš se na ně dívat jinak. Anebo je zajímavé přečíst si Bibli v cizím jazyku, který znáš. Někdy se budeš ptát: „A to tam tak opravdu je?“ Když se pak podíváš do své běžné Bible, zjistíš, že jsi objevil něco nového, co jsi předtím neviděl.

Není lepší cesty, jak si nějaké jídlo zprotivit než to, že budeme stále jíst jen je. Představte si, že byste každý den jedli svíčkovou s knedlíkem. Je to jistě výborné jídlo. Ale jak dlouho byste to vydrželi?

Proto není dobré číst stále jen např. Starý zákon. Střídejte jednotlivé knihy. Prostřídejte knihy historické s filosofickými úvahami (např. Přísloví a Kazatel), básnické knihy (Žalmy), ale také novozákonní epištoly, proroctví s evangelii atd.

A co s těmi „obtížnými“ místy?

I ty mají svůj význam. Nejsou v Bibli náhodou. Čteme-li rodokmen v 1M 5, může nám to připadat jako procházka hřbitovem, kde jsou jednotlivé náhrobky se jmény, datem narození a smrti. Ale zamyslíme-li se nad tím, můžeme se i ze soupisu jmen předpotopních patriarchů něčemu naučit: jejich věk byl zhruba desetkrát delší než náš. Ale Bible nás učí, že na délce života nezáleží. Proto se Mojžíš modlí v Ž 90: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme… Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Patriarchové jistě dokázali velké věci – ale nic víc, kromě toho, že zde žili, o nich nevíme. Pro věčnost to nemá význam. Něco podobného čteme v Ka 6,3.6.7: „Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, … A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa? Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.“ Bez Pána Boha je i ten nejdelší život zbytečný. Každý život nakonec končí v hrobě. I kdybys žil sebedéle – stejně jednou zemřeš. Co bude potom?

Mezi těmito patriarchy je přece jen někdo, kdo je velkou výjimkou. Jeho život je nejkratší (dožil se jen 365 let vůči průměrným 912), ale je tam něco, co bychom neměli přehlédnout: Dvě krátké, ale důležité věty: „I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.“ Tak důležité, že se s Henochem jako jediným setkáváme i na stránkách Nového zákona a dozvídáme se, že byl prorokem, zvěstujícím příchod Mesiáše (Ju 14.15).

Podobně to prožíváme při čtení jiných rodokmenů. Při pozorném čtení najdeme mnohdy něco zcela zvláštního. Něco, co bychom tam nečekali, a co nám ukáže něco výjimečného, co nás posune na naší cestě životem dál.

A co když něčemu opravdu nerozumíš

To se určitě stává. Takže předně – nemusíš zoufat, nejsi ani první, ani poslední. Neznamená to, že musíš všemu porozumět hned. Jsem přesvědčen, že v Bibli je mnoho míst, kterým za celý svůj život neporozumíme. Nejsou totiž napsána nám, ale někomu jinému, kdo je bude potřebovat. Když četli Zjevení Jana lidé před sto lety, mohlo jim leccos připadat jako pohádka, např. při zabití dvou svědků (Zj 7) si čteme, že „Lidé ze všech národů, čeledí, jazyků a kmenů budou hledět tři a půl dne na jejich mrtvá těla a nedovolí je pochovat. Obyvatelé země budou z toho mít radost, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci jim nedopřáli klidu.“ Tenkrát opravdu nemohli lidé na celém světě vidět, co se někde stalo. Nemohli tomu rozumět. Dnes je to jiné. Při zemětřesení v Japonsku, které s následným tsunami poškodilo jadernou elektrárnu ve Fukušimě, mohli lidé vše sledovat na celém světě prostřednictvím televizního přenosu. Tak nám zůstává skryt také význam čísla 666, označující Antikrista. Kdo to bude? Tomu teď nerozumíme – porozumí však ti, kteří ho zažijí na vlastní kůži. Možná budeme muset prosit jako Daniel či apoštol Jan o vysvětlení.

Řadě věcí, a to těm zásadním, však porozumět můžeme zcela jasně.

Nakonec musím říci něco důležitého – kdybych to neřekl, tak celé to povídání o Bibli se míjí účinkem.

Celá Bible, i když ji sepsala spousta různých autorů v rozmezí asi 1600 let, má jeden jediný vedoucí motiv, který se táhne jako červená nit od první knihy Mojžíšovy až po poslední knihu Bible, Zjevení Jana. Je to osoba Ježíše Krista, Božího Syna. Starý zákon obsahuje o něm spoustu proroctví. Velká část těchto proroctví se již vyplnila, řada z nich se plní v současnosti (zejména v souvislosti s Izraelem, který má poznat svého Mesiáše, kterého kdysi zavrhl) a mnohé se ještě naplní.

Smyslem Bible je, abychom poznali Božího Syna, toho, který má slova věčného života. Ten přišel, aby nás zachránil od cesty zkázy, do které se řítíme. Ten zaplatil cenu našeho vykoupení.

Hledat Pána Boha – to je ústřední vybídka Bible. Nalezneme jej jedině v Jeho vlastním Synu Ježíši. On byl prorokován už od začátku, přišel přesně podle těchto proroctví, podle nich žil a trpěl. A On podle nich také opět přijde – pro jedny jako očekávaný a milovaný Spasitel, pro jiné jako nečekaný a přísný soudce. Čím bude pro Tebe, až přijde? Bude Spasitelem?

Moc ti přeji, aby se pro tebe četba Bible stala radostí!

„Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku“ (Ž 119,105)

„Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6,63)

"Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." (Lk 21,33)

Výtah z knihy „Milníky 2013“

TOMÁŠ PALA