Rubrika: Téma > Rozumíme si? 

"Jak si mohu být jist,

že ti skutečně dobře rozumím?"

Tuto otázku jsem si v mysli pokládal po celých 25 let našeho manželství. Až na malé výjimky se mi běžně stávalo, že jsem své ženě nerozuměl. Tato skutečnost mě trápila a nevěděl jsem, jak to změnit. Pochopitelně se stávalo i to, že jsem mé ženě něco sděloval a ona to pochopila jinak. Tak docházelo k mnoha vzájemným nedorozuměním, která nás oba trápila. Každé takové nedorozumění v nás zanechávalo pocit zranění a samoty. Ačkoliv jsme toužili po sblížení, vzájemná nedorozumění byla stínem, který nás od sebe vzdaloval.

Každý vztah lze prohloubit

Dnes víme oba, že jsme sice mluvili stejným jazykem, ale způsob komunikace, který jsme si do manželství přinesli z našich rodin, byl nedostatečný k vzájemnému porozumění. Teprve společnou účastí na tréninku „Prohlubování manželských vztahů“ jsme poprvé slyšeli a sami si mohli vyzkoušet lepší způsob účinné komunikace.

Čtení myšlenek nebo účinná komunikace?

Můžeme od té doby potvrdit, že komunikace v mezilidských vztazích má po komunikaci s Bohem druhý největší význam. Jako své děti nás Bůh volal ke vzájemné úctě a vzájemnému poznávání. Od té doby jsme často slyšeli, jak si někdo stěžuje: „Vždyť se známe už mnoho let. Přece nemusím opakovaně říkat, co bych si přál. To přece musí všichni dávno vědět, ne?“ Ten, kdo takto mluví, sám sebe klame, protože si přeje symbiotický vztah. Symbiózu jsme chápali tak, že jedna lidská bytost instinktivně uspokojuje přání a potřeby druhé lidské bytosti. Takový symbiotický vztah je normální v životě mezi rodiči a kojencem, který ještě neumí mluvit. Symbióza mezi dvěma dospělými lidmi je nepřiměřeným vztahem. Když budu očekávat, že moje manželka čte moje myšlenky, nebo mám tušení, že jsem schopen číst myšlenky mojí manželky, jsme oba ve vážném nebezpečí. Existuje pouze jedna jediná osoba (kromě Boha), která ví, co si myslím. Jsem to já sám. Pouze jedna osoba je odpovědna za to, jak své myšlenky sdělím ostatním. Jsem to opět já sám. Proto je symbióza opak zralé komunikace, která nemá mít místo mezi dvěma dospělými lidmi.

Dobré partnerství má svá pravidla

Bůh nás jako manžele vybavil rozumem, ústy, jazykem, hlasivkami a sluchem, tzn. vším, co potřebujeme, abychom mohli spolu mluvit a vzájemně si naslouchat. S pomocí dobrých zásad se můžeme naučit být dobrými partnery ve vzájemné komunikaci. Když jsme se naučili a stále se učíme spolu účinně komunikovat, zažíváme společně zvláštní druh radosti. Kromě toho jsou tyto návyky užitečné i v ostatních oblastech našeho života. Např. vše, co jsme se naučili, používáme k vylepšení rodinné komunikace, ať už s našimi dětmi, vlastními rodiči, přáteli, ale také ve sboru, církvi – Boží rodině.

Důvěra, naslouchání a vyjádřené pocity

Účinná komunikace vyžaduje prostředí naprosté důvěry, ve kterém se mohu manželce otevřít a sdělit jí vše, co momentálně prožívám, jaké mám pocity, obavy, potřeby atd. Očekávám, že moje manželka mi bude soustředěně naslouchat, vyslechne mě a bude mě respektovat. Proto je důležité, abychom se naučili uznávat, že oba máme určité pocity a emoce. Naše schopnost vyjádřit pocity je závislá především na původním rodinném zázemí, nikoliv na tom, zda jsme muž nebo žena.

Svět skrývaných emocí

Důležitým a přitom nejtěžším krokem pro nás často bylo rozpoznání a pojmenování svých vlastních pocitů i pocitů mé manželky. Vím-li o jejich pocitech, mohu zabránit množství nedorozumění a chyb. Mohu např. přijmout její strach a úzkost, aniž bych jí to vymlouval, nebo je ignoroval, nebo je dokonce zlehčoval. Mohu se naučit uznat, že jde o skutečné a oprávněné pocity dokonce dříve, než se pokusím manželku utěšovat a ptát se jí: „Odkud se vzal tento strach?“ a „Co by ti pomohlo, aby byl strach menší, nebo aby se ztratil?“ „Co potřebuješ?“

Naučit se naslouchat

Poté, co jsme společně pochopili zásady, které nám pomohou se lépe sdílet o nás samých, byla druhá část účinné komunikace pro nás ještě důležitější. Jde o to, naučit se druhému soustředěně naslouchat, což je základem pro efektivní dialog, a druhému dobře porozumět, co nám chce o sobě sdělit. Takovéto naslouchání k dobrému porozumění má přednost před mluvením, abych byl pochopen. To je láska v akci a jádro vzájemného porozumění.

Slyšet i to, co nezní

Museli jsme pochopit, že naslouchání není pasivní činnost, nýbrž něco velmi aktivního. Vyžaduje to, abych se jako naslouchající, soustředil na svou manželku s nerozptýlenou pozorností. Je velmi důležité dávat pozor i na neverbální, mimoslovní výrazy, kterými jsou mimika a držení těla, zamlklost, tón a síla hlasu.

"Rozuměl jsem správně...?"

Znamená to, že po jedné nebo dvou větách, nebo krátké myšlence, zopakuji jako naslouchající zprávu, která mi byla sdělena, abych se ujistil, že jsem dobře rozuměl. Účelem shrnutí je porozumět nejen slovům, ale i pocitům, které se za slovy skrývají. Opakování slov a výstižnější vyjádření pocitů jsou pro mne ujištěním, že přijatá zpráva věrně odpovídá té, která mi měla být sdělena. Jako naslouchající se tážu své manželky: „Vystihl jsem, co jsi chtěla říci?“ „Rozuměl jsem správně…?“

Smyslem celé věci je pomoci mé manželce důkladně vyjádřit všechno, co chce k danému tématu říci, nikoliv uspokojit vlastní potřebu se „něco“ dozvědět.

Několik vlastních důležitých a užitečných zásad k účinné komunikaci

• Naše účinná komunikace potřebuje takové nástroje, které jsou citlivější, zřetelnější, přesnější, konkrétnější a uctivější než ty, které se obyčejně učíme nebo používáme.
• Veškerá naše komunikace je naučená dovednost, proto se můžeme naučit nové způsoby komunikace, jimiž nahradíme ty běžné, málo účinné.
• Je nemožné mezi sebou nekomunikovat. Také mlčení, tón hlasu, gesta, výraz tváře jsou formy komunikace, stejně jako slova. Proto nezáleží na tom, zda komunikujeme, ale jak komunikujeme.
• Dobrá komunikace vyžaduje od nás neustálý cvik. Současný způsob komunikace jsme si nacvičili od kolébky. Proto to stojí mnoho času a cvičení nacvičit nové způsoby; ale je to možné. Celé tajemství úspěchu je: cvičit, cvičit, cvičit – s velikou oddaností, protože moje manželka si zaslouží dostat ode mě to nejlepší, co jí mohu dát.
• Nespokojenost v našem vztahu a jeho selhání je nejčastěji zapříčiněno neschopností komunikovat do hloubky, a to na rovině, kde se sdělují pocity, očekávání, tužby a osobní přání.
• Rozvoj naší dobré schopnosti komunikovat je postupný dlouhodobý proces, který od nás vyžaduje společnou účast a oddanost.

Těchto několik zásad nám s manželkou pomohlo se sdílet do hloubky, tím pádem se i více poznávat, prohlubovat vzájemnou blízkost a lásku v praxi každodenního života. Stalo se to velmi důležitou a běžnou součástí našeho života, bez které si všední dny, jako důchodci „v prázdném hnízdě“, vůbec nedovedeme představit.

JAN STANĚK