Dnes je

Verš pro tento týden

Pokoj Boží, ktorý prevyšuje každý rozum, uchráni vaše srdcia a vaše mysle v Kristovi Ježišovi.

Filipanom 4,7

Čtení pro dnešní den

Rubriky



Rubrika: Aktuality

Svobodní a zabezpečení,

přesto vnímaví k cizincům

bez přístřeší



Už několik let v komunitním centru spolupracujeme s dobrovolníky z různých evropských zemí - Anglie, Německa, Ukrajiny, Itálie či Francie. Vedle jedné stálé spolupracovnice z Anglie, která je již v důchodovém věku a spolupracuje s námi dlouhodobě, se u nás ostatní zahraniční dobrovolníci střídají po jednom roce. Jsou to vesměs mladí lidé, absolventi středních škol nebo vysokoškoláci, kteří si udělali pauzu ve studiu. Učí se žít v jiné kultuře, rozumět jí a pracovat v neziskových organizacích  na různých sociálních projektech. Tato zkušenost je pro ně určující. V konfrontaci s jinou kulturou poznávají lépe i tu svou, přemýšlejí o svých životních hodnotách a cílech, o budoucí práci i smyslu života. Rok strávený dobrovolnou službou v novém prostředí doslova mění jejich život i postoj k jiným kulturám.

Na začátku září vycestovali v rámci programu Rok mezinárodním dobrovolníkem také naše dcera Noemi se svým manželem Jakubem. Absolvovali bakalářské studium a odjeli na rok do Francie. S dobrovolnickou službou už měli zkušenost v Komunitním centru Mojská., kde vedli kluby pro teenagery. Přesto je pro ně život v novém prostředí daleko od svých blízkých výzvou, která je tu a tam překvapí, a to i  přesto, že se na ni vnitřně připravovali.

Nyní žijí v malé horské usedlosti Rimlishof, kde se stali součástí francouzského týmu, který se vedle komunitní práce věnuje také práci s uprchlíky. Jsou tam lidé z balkánských a afrických zemí, kteří ve Francii žádají o azyl. Práce s rodinami je Jakubovi s Noemi blízká. Pomáhají jim s utvářením volného času, poznáváním nové kultury a integrací v ní, ačkoliv jsou sami jen cizinci v nové zemi. Je to tak trochu paradoxní situace, ale pro obě strany je přínosem.

V souvislosti s tím jsem si uvědomil, že na podobnou lidskou situaci narážím při čtení Bible poměrně často. Když Bůh povolal Abrahama a později také celý izraelský národ z jejich prostředí a kultury na zcela nové místo, totiž do zaslíbené země, museli se mezi původním obyvatelstvem zákonitě cítit jako cizinci. Jako cizinci si však Izraelci připadali i v Egyptě, ze kterého utíkali, protože v něm neměli žádnou budoucnost. Faraon je vnímal jako ohrožení vlastních zájmů a snažil se jim co nejvíce znepříjemnit život až se nakonec rozhodl pro vyhlazovací plán. Chlapce nechal zabíjet a děvčata asimilovat. Izraelští otroci ztratili v Egyptě životní perspektivu, i proto dali na Mojžíšovo naléhání a opustili zemi, která se k nim otočila zády.

Pobyt v nepřátelské zemi a život běženců, který následoval, se stal určující zkušeností jejich budoucího chování. To, co jako běženci prožili, mělo v budoucnu ovlivňovat jejich chování vůči cizincům bez střechy nad hlavou, vůči vdovám i sirotkům. Z dávné minulosti si měli připomínat situaci zranitelnosti a nejistoty, aby byli schopni soucítit s lidmi, kteří právě čelí vlastní zranitelnosti a nejistotě. Zkušenost minulosti měla určovat chování v přítomnosti. Boží lid se měl stát ostatním národům příkladem společnosti, která je pozorná vůči lidem v ohrožení života, lidem bez střechy nad hlavou, vdovám a sirotkům bez sociálního zabezpečení.

Dcera mi hned v prvním týdnu svého pobytu v nové zemi napsala, abych se o zahraniční dobrovolníky v našem komunitním centru staral co nejpečlivěji. Proč? Protože to právě sama zažívala a uvědomila si, jak je pro ni důležité v cizím prostředí každé vstřícné gesto. Jak je pro člověka v cizím prostředí důležitý každý úsměv a projevy vstřícnosti či přijetí.

Když se vrátíme k Bibli, vidíme, že zkušenost utečenců měla určovat sociální etiku dalších generací, které už budou žít ve svobodné zemi. Hospodin dal svému lidu jasně a opakovaně najevo, že si jako svobodný národ,  mají svou zkušenost cizinců v nové zemi stále připomínat. Mají pečovat o ty, kteří jsou sociálně slabí a nemají prostředky k obživě. Tři kategorie lidí, které Bible opakovaně zmiňuje, totiž cizinec bez přístřeší, sirotek a vdova, měli mít občané, žijící ve svobodě a dostatku, neustále na mysli. Výčet tří ohrožených skupin lidí představuje vlastně jaksi zástupně všechny sociálně vyloučené lidi ve společnosti. V 5.knize Mojžíšově si čteme:

I přijde lévijec, protože nemá s tebou podíl ani dědictví, a bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách, a budou jíst dosyta, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal při každé práci, kterou bude tvá ruka konat.
(5.Mojžíšova 14:29)

Milí čtenáři, takto pojímaná etika, kterou si generace za generací osvojovala vyprávěním biblických příběhů, se později stala základem sociální etiky a politiky moderních států. Nevím, zda jste si toho všimli, ale ve výše uvedené biblické pasáži je praktikování této etiky spojeno se zvláštním bonusem. Bůh ho uděluje těm, kdo berou na ohrožené skupiny obyvatel ohled. Bonusem uplatňované biblické etiky je požehnání práce, z níž je pomoc sociálně slabým financována. Stručně řečeno: tomu, kdo pomáhá slabým a ohroženým, se práce daří. Bůh jej zahrnuje svou přízní. Jedním slovem žehná.

A v této souvislosti chci Vám čtenářům popřát, aby se Vám práce dařila, když z jejího výnosu podpoříte tu či onu bohulibou činnost, jež lidem vrací jejich lidskou důstojnost.


JAROMÍR ANDRÝSEK



Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se

xTento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.