Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (25)

Reportér: Přicházíme asi trochu nevhod, v době převratných změn. Co se vlastně stalo?

Neznámý/á: Státní převrat v tu nehorší možnou chvíli. Velkokrále zabili jeho vlastní synové. Naštěstí se jim nepodařilo uchopit moc, takže museli uprchnout a říše se tak moc neotřásá. Náš nový panovník Esarchadón už ovládá zase celou říši, tak se snad povede ji zachovat jako celek. Největší problémy jsou na jihu v Babylóně, ale zatím se zdá, že se žádné provincie odtrhnout nemíní.

R: Vy jste o tom, že je život velkokrále ohrožen, neslyšel?

N: Ne, protože jsem s ním byl na výpravě proti Egyptu, Libně a Judsku. Zatímco my jsme bojovali, připravovali Adramelek a Sareser spiknutí. Když pak došlo k té velké pohromě pod Jeruzalémem, zneužili králova oslabení a zabili ho při modlitbě v chrámě.

R: Co se to vlastně v Judsku stalo?

N: Judský král přestal platit tribut a začal se paktovat s Egyptem. To jsme nemohli nechat bez trestu. Vypravili jsme se tedy do oblasti Judska a celkem snadno jsme si podrobili celou oblast kromě Jeruzaléma, který je velmi dobře opevněn. Dopláceli jsme na chybu krále Šalmanasera, který už před deseti lety do této oblasti se svým vojskem přitáhl. Tehdy však zlikvidoval pouze severní Izrael se Samařím, zatímco u Judska se spokojil jen s vazalstvím. Nevím, proč judskému králi uvěřil. Teď se nám to vymstilo, protože král vazalství vypověděl a začal proti nám jednat s Egyptem. Takže bylo zapotřebí jej zkrotit. Před těmi deseti lety by to bývalo asi jednodušší.

R: Obsadit celé Judsko se všemi jeho pevnostmi vám však tolik práce nedalo.

N: Jenomže už samotné uspořádání takové válečné výpravy je náročné. Máte však pravdu, že ta země byla slabá a kromě Jeruzaléma a Lakíše v ní nebyly žádné opravdové pevnosti. Lakíš jsme dobyli a na řadě byl Jeruzalém. Vypravil jsem se tam, abych judskému králi tlumočil vzkaz našeho velkokrále a přiměl jej ke kapitulaci. Byla to krásná scéna, když jsem promlouval ke královým dvořanům shromážděným na hradbách. Nikdo ani necekl.

R: Co jste jim říkal?

N: Aby se nespoléhali na Hospodina, protože ten je neochrání, zvláště když král nechal zlikvidovat všechny jeho oltáře a ponechal jen jediný chrám v Jeruzalémě! Který Bůh by strpěl takovou pohanu! Řekl jsem jim dokonce, že nás na ně Hospodin posílá za to, jak se k němu neuctivě chovali.

R: Co na to říkali?

N: Nic, jen mě prosili, abych mluvil aramejsky, protože se báli, že podlomím bojovou morálku jejich armády! O to mi samozřejmě šlo a docela jsem si to vychutnal. Dokazoval jsem jim, že naši bohové jsou nejmocnější bohové světa, a proto je naše říše největší a nejmocnější na celém světě. Ještě ani jeden bůh neochránil před naší armádou svůj lid! Dokonce ani Samaří Hospodin neochránil. Proč by teď měl vysvobodit právě je? Líčil jsem jim, jak se budou mít dobře v zemi, do které je náš velkokrál přesídlí, ale neřekli na to ani slovo.

R: Vám se však Jeruzalém dobýt nepodařilo?

N: Protože jsme ani nezačali bojovat. Z Egypta proti nám totiž vytáhl spojenec judského krále Tirhák, takže když jsem se vrátil do Lakíše, velkokrál už tam nebyl. Okamžitě jsem se vypravil za ním, ale ještě jsem stihl do Jeruzaléma poslat posly se vzkazem, aby se moc neradovali, protože se vrátíme a bude po nich.

R: To se však nestalo.

N: Nestalo, protože zasáhla vyšší moc. Boj s Egypťany se protahoval, ale nakonec se nám povedlo je v Elteke porazit. K Jeruzalému jsme se tedy vrátili po poměrně dlouhé době, zato s obrovskou armádou a odhodláním tohle hnízdo navždycky zlikvidovat. Když jsme se konečně utábořili s vojskem kolem města, zdálo se, že jeho pád je jen otázkou času. Bylo nás jak much a město se ocitlo doslova v záplavě našich jednotek. Jenomže k boji vůbec nedošlo. Pamatuji si to jako dnes. To první ráno pod Jeruzalémem mě probudilo zvláštní ticho. Ve vojenském ležení je pořád hrozný rámus, ale tady bylo ticho, jako kdyby tu netábořila největší armáda světa. Vyšel jsem ze stanu a nevěřil svým očím: všude kolem leželi mrtví vojáci. Bylo to strašné. Běžel jsem to oznámit králi, který dosud spal. Chodili jsme po táboře a nacházeli stále nové a nové mrtvé. Přežilo pár stovek lidí.

R: Co se to stalo?

N: Nikdo neví. Možná to byla nějaká strašná neznámá nemoc, nebo zásah z nebes. Nevím. Přišli jsme asi o sto osmdesát pět tisíc lidí. Velkokrál se polekal, že nás trestá Hospodin, judský Bůh, protože tak mu to řekli jeho věštci. Proto nařídil zbylým lidem ihned odtáhnout. Všechno jsme tam nechali: výzbroj, lup, potraviny, stany, všechno. Mrtvé nešlo pohřbít, jak jich bylo mnoho. Slyšel jsem, že tu katastrofu likvidovali Judejci několik týdnů. Byla to nejhorší zkušenost mého života.

R: Myslíte, že král byl zavražděn právě kvůli této pohromě?

N: Ne přímo, protože jeho synové se prostě chtěli zmocnit trůnu a tohle se jim hodilo jako záminka.  Tím říši pochopitelně pouze oslabili a bude zázrak, pokud se povede ji zachovat celou. Záleží na tom, jak velkou armádu dokáže teď velkokrál postavit. Ale vzpamatovávat se z toho všeho budeme asi dlouho..

R: Děkuji vám za rozhovor.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 24 zní:
Chofní nebo Pinchas (1. Sam. 2,12-36)