Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (30)

Reportér: Vaším působištěm je Izrael, ale přesto jste napsal dopis judskému králi. Proč?

Neznámý/á: Izrael je skutečně místo, kam mě Hospodin povolal. Je to země, která se neustále od Hospodina odvrací. Naši králové jsou modláři a bezbožníci a já jsem zde, abych jim ohlašoval Hospodinův soud. Judsko pro mne vždycky bylo zemí Boží. Tam je Jeruzalém, ve kterém stojí Hospodinův chrám. Judští králové jsou potomky Davidovými a jako takoví jsou Hospodinovými svědky. Jenomže to platilo dosud a s novým judským králem to platit přestalo.

R: Co udělal judský král zlého?

N: Zlé je všechno, co dělá. Už jeho nástup na trůn byl strašlivý, když nechal vyvraždit všechny své bratry, ale se zbavil potenciálních konkurentů. Kdo to kdy slyšel, aby na Davidově trůnu seděl vrah! Nechal pobít i všechny velitele, kteří se mu nezdáli dost loajální. Moc je pro něj cílem, ne nástrojem k prosazování Božího řádu.

R: Myslíte, že se nebojí Hospodina?

N: Ne, on se bojí jen o sebe a svou moc. Je to odpadlík a modlář. Ukazuje se, jak neblahé bylo spojenectví jeho otce s Achabem a Achazjášem. Nejvíc svému synovi uškodil tím, že mu z politických důvodů dal za manželku Achabovu dceru. Musel přeci vědět, že celá omríjovská dynastie je modlářská. Navíc to byla dcera Jezábel ze Sidónu, která zaplevelila Izrael baálismem. To všechno musel král vědět. Jenomže pro něj byla diplomacie důležitější než život vlastního syna. A teď na to doplatil celý Izrael. A to byl několikrát varován! Zvláštní je, že to byl člověk zbožný, ovšem bál se víc lidí než Hospodina. A to je u krále zlé.

R: Co Judsku hrozí?

N: Protože se král nebojí Boha, přicházejí na jeho zemi pohromy. Nejprve se odtrhli Edómci, ustanovili si vlastního krále a Judští se marně snažili je vrátit pod svou moc. Daleko horší pohroma se však chystá. Za hranicemi země se už šikují Pelištejci s Araby, aby proti Judsku vytáhli. A bude hůř. Bude dokonce tak zle, že krále i s jeho dvorem, syny a ženami odvlečou do zajetí.

R: Jste prorok, Boží muž, neměl byste krále varovat? Třeba by činil pokání a napravil se.

N: Udělal jsem to, přestože mým hlavním úkolem je bojovat Boží boje v Izraeli. Vím, že  mi nezbývá na této zemi mnoho času, a protože jsem už starý a na cestu do Judska nemám síly, napsal jsem judskému králi dopis.

R: Vy jste mu napsal? Myslel jsem, že svá proroctví nesepisujete.

N: Nesepisujji, protože to není můj úkol. Tohle jsem však napsal.

R: A co bylo v tom dopise?

N: Bylo to přetlumočení Hospodinova výroku. Nejprve jsem králi ukázal na jeho hříchy, především na jeho modlářství, kterým svedl od Hospodina i svůj lid. Připomněl jsem mu i to, jak po nástupu na trůn nechal vyvraždit své bratry spolu s řadou vynikajících velitelů. Pak jsem mu tlumočil Hospodinův soud: „Hospodin tvrdě napadne tvůj lid, tvé syny i ženy i všechno tvé jmění.“ V závěru jsem uvedl slovo soudu i pro krále samotného. Napsal jsem mu, že jej Hospodin postihne strašnou střevní chorobou, která bude nevyléčitelná. Král zemře ve strašných bolestech, když mu vyhřeznou střeva.

R: Jak král na váš dopis reagoval?

N: Nevím, žádnou odpověď jsem nedostal. Vzhledem k tomu, že slyším o pelištejských a arabských jednotkách, které se chystají k útoku na Judu, myslím si, že král pokání nečinil a nevzal můj dopis vážně. To je u králů časté – jen málokterý umí přiznat svou vinu a prosit o smilování. Bohužel, odnese to především obyčejný člověk, který musí snášet nejen jeho zvůli, ale i její následky.

R: Děkuji vám za rozhovor.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 29 zní:
Jóbova žena (Jób 2,9-10)