Dnes je

Verš pro tento týden

Buďte si navzájom oddaní v bratskej láske, predbiehajte sa navzájom v úctivosti.

Rimanom 12,10

Čtení pro dnešní den

Rubriky



Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (33)



Reportér: Dnes jste způsobil velké vítězství, ale málem jste přišel o život, a to ne v boji. Jak je to možné?

Neznámý/á: Doplácím na nemoudrost svého otce.

R: Přesto však váš otec díky vám dnes slavil vítězství.

N: Ano, rozpoutal jsem bitvu, která díky Bohu dopadla dobře. Už jsem nemohl vidět tu naši věčnou ustrašenost. Pelištejci proti nám vystupují, kde se jim zlíbí, a my se jen ukrýváme ve skalách. Nejhorší je, že se k nim přidávají mnozí naši lidé. Proto jsem udělal, co jsem udělal.

R: Ta sólo akce proti pelištejským pozicím byla ovšem velmi riskantní. Jak jste věděl, že se to podaří?

N: Vydal jsem se spolu se svým zbrojnošem proti pelištejským pozicím u Mikmásu. Jsou tam dva velké skalní útesy, které měli obsazené Pelištejci. V důsledku toho byl pro nás průsmyk neprůchozí. Modlil jsem se k Hospodinu a prosil jsem jej o znamení. Velmi pravděpodobné bylo, že když se zbrojnošem začneme šplhat proti jejich pozicím, Pelištejci nás zastaví a sejdou k nám. Pokud by se to stalo, bylo mi jasné, že nejsme schopni je pobít. Jestliže by nám však řekli, abychom vystoupali až nahoru k nim, znamenalo by to, že jich není moc a mají strach. A přesně to se stalo, takže jakmile na nás začali pokřikovat, abychom k nim vylezli, bylo mi jasné, že jsou naši. Chovali se úplně hloupě, takže se mi dařilo je shazovat dolů, kde je už můj zbrojnoš dobíjel. Thle byla vlastně rozbuška celé bitvy, kterou jsme vyhráli.

R: Myslíte, že do boje opravdu zasáhl Hospodin?

N: Jsem o tom přesvědčen. Když jsme pronikli do nepřátelského postavení, vypukla mezi Pelištejci panika. V tu chvíli se začala třást země a oni se vyděsili ještě víc. Běhali tam úplně nesmyslně a vůbec nebyli schopni se bránit. Tehdy se vzpamatovali i naši a vydali se z ležení pobíjet Pelištejce. Skoro to ani nebylo třeba, protože oni se pobíjeli navzájem. Byla to strašná scéna. Ale rozhodla celou bitvu.

R: Jak je možné, že jste měl být po této skvělé akci vlastními lidmi zabit?

N: Protože můj otec vydal nesmyslný zákaz cokoli jíst až do večera. Všichni byli unavení, hladoví, potřebovali jsme se posilnit. Ale on chtěl být zbožný...

R: Říkáte to ironicky?

N: Asi bych neměl. Bylo to prostě zbytečné gesto. Všude bylo mnoho kořisti, vojáci se konečně mohli najíst a napít.

R: A vy jste otcův zákaz porušil?

N: Ano, ale to jsem o něm ještě nevěděl. Dal jsem si trochu medu.

R: A přišlo se na to?

N: Přišlo. Někteří vojáci mě viděli, ale neudali mě. Jenže otec se doptával Hospodina a tak to vyšlo najevo. Kdyby se za mě všechnen lid nepostavil, už bych s vámi nemluvil.

R: Váš otec byl ochoten nechat vás zabít?

N: On asi neměl na vybranou. Chybou byl ten jeho podivný zákaz jídla. Stejně ho pak porušila spousta dalších lidí, protože to nevydrželi. Jenomže já jsem byl první.

R: Nebál se váš otec Boha, když mu slíbil, že kdo poruší příkaz, zemře – a pak vás nechal žít?

N: Řekl bych, že on se bojí víc lidu než Boha. Chce být populární, chce patřit mezi slavné vojevůdce a vysvoboditele. Když viděl, že všichni jsou na mé straně, své rozhodnutí odvolal. Navíc mu asi došlo, že bez Hospodina bych takového vítězství nedosáhl, tak mě radši nechal na pokoji.

R: Narušil se nějak váš vztah k otci?

N: Myslím, že ne. Znám svého otce moc dobře a vím, co od něj mohu očekávat a co ne. Jen se bojím, že prostě nezvládne postavení, do kterého jej Hospodin dosadil. Jenomže není na mě, abych tohle posuzoval. Pro mne je to prostě otec, vůči němuž zachovávám synovskou úctu, ale také pán, kterého musím poslouchat a respektovat. 

R: Děkuji vám za rozhovor.


Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?



Sestavil PETR VAĎURA


Správná odpověď na kvíz č. 32 zní:
Muž z Baal-šališi (2.Kr. 4,42-44)


Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se

xTento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.