Rubrika: Církev a společnost

Současní uprchlíci

a biblický pojem příchozí

V roce 2015 zahýbala celou Evropou migrační vlna cizinců vesměs z Malé Asie, která pravděpodobně nemá v dějinách lidstva obdoby. Velikostí možná srovnatelná s migrací starověkých Izraelitů z Egypta do zaslíbené země s tím rozdílem, že oni se vraceli domů. Pokud bude tato migrace pokračovat, může být nejpočetnější v celých dějinách, o které víme. V listopadu jsem byl 14 dní v zahraničí a neměl jsem možnost sledovat naše zprávy, ale pouze zprávy zahraničních televizních společností. Prakticky byly jejich obsahem pouze: migrace do Evropy, teroristické útoky, Islámský stát a reakce politiků na tyto poslední události. Zkrátka to, co se dnes děje v souvislosti s přílivem cizinců do Evropy, hýbe celým světem. Protože se ke křesťanství hlásí na světě asi třetina obyvatel, musí to hýbat i světem křesťanským.

Tedy i my, křesťané, hledáme vysvětlení toho, co se kolem nás děje a taky se ptáme. Jaký máme mít k migrantům postoj? Otázky vznikají hlavně z toho důvodu, že se do křesťanské Evropy dostává spolu s migranty jiné náboženství, které nás, křesťany, zneklidňuje. Zaznamenávám, že křesťané většinou zaujímají postoj vstřícný, tj. postoj sociální pomoci těmto lidem s odvoláním na následující biblické texty:

- podobenství o milosrdném Samařanovi;

- výzvy k milosrdenství vůči příchozím, protože i Židé byli v Egyptě příchozí;

- výzvy k pomoci chudým, sirotkům a vdovám, protože i Pán Ježíš pomáhal;

- zlaté pravidlo: „jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi“.

Přestože nejsem xenofobní člověk, dívám se na současné migranty pohledem nejen biblickým, ale i pohledem občana Evropy se smyslem pro realitu. Stát za biblickými texty a neanalyzovat je, by bylo povrchní. Nemůžeme přijímat názory většiny, aniž bychom události podrobně zkoumali, a to jak z pohledu Bible, tak i z pohledu důvěryhodných lidí se zkušenostmi, lidí znalých detailů a odborníků na dané oblasti života. Dovolte mi, abych Vám, čtenářům časopisu, můj postoj sdělil a tím Vás současně vyzval k přemýšlení a hledání správného postoje k situaci, kterou prožíváme.

Jak se tedy na tuto migraci dívám (píši o migrantech – ekonomických turistech, ne o uprchlících, kteří utíkají před válkou a násilím a potřebují pomoc):

A. Pohled občana

1. Nejde o uprchlíky. Člověk, který před něčím prchá, si neklade podmínky přijetí, ale je rád, že dostane azyl. Nevybírá si, jakou má dostat stravu, jak má vypadat uprchlické zařízení, jak dlouho v něm bude. Zpravidla je rád, že si zachránil život.

2. Za migrací někdo stojí. Není samo sebou, že zvedne kotvu v jednom roce téměř milión lidí, zvlášť když nepokoje v Sýrii a jiných zemích trvají několik let. Ten někdo má své sobecké zájmy a cíle. Je za tím politická destabilizace Evropy, šíření islámu, zájmy mafií převaděčů, ekonomické vysávání zemí s vyspělou sociální politikou? Nevíme. Musím se zeptat, kdo financuje tranzit přes moře, chytré mobily a značkové oblečení migrantů, jejich peněžní hotovost? Ale také, kdo zneužil mnoho tragických událostí, množství válek, ISIS a především rozpad státu v Sýrii a v Lybii a využil to k obchodu s lidských neštěstím, který hodně vynáší?

3. Chování agresivních migrantů je nepřijatelné. Je dobré shlédnout videa a vyslechnout svědectví, která dokumentují stav míst, kudy procházeli a dát na svědectví lidí, kteří s nimi přišli do kontaktu. Vidět vagóny, kterými cestovali, místa, kde se utábořili, jejich agresi vůči pořádkovým službám, opovrhování nabízenými potravinami. Znovu připomínám, že nepíši o ženách, dětech, nemocných, kteří pomoc potřebují. Je tedy nutné dát nejen na svědectví humanitárních pracovníků, kteří vidí lidskou bídu, ale vyslechnout také svědectví lidí, kteří např. navštívili azylové zařízení.

4. Jde politikům zemí, kteří cizince zvou, skutečně o sociální pomoc potřebným? Přece by nerozdávali kapitál vlastní země jen tak?

5. Islámský stát, jak jej média nazývají, není žádným deklarativně uznaným státem. Je to společnost radikálních islamistů, kteří nemají se státem nic společného. Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria:

- stálé obyvatelstvo,

- vymezené státní území,

- státní moc – vláda a státní aparát,

- schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy (tzv. mezinárodněprávní subjektivita).

Stát musí být uznán OSN.

B. Pohled křesťana

1. Biblický pojem „příchozí“, znamená cizince a přistěhovalce bez občanského práva, který se v zemi usadil jen na čas nebo i natrvalo. Izraelci byli sami příchozími v Egyptě, a proto měli zacházet laskavě s příchozími ve své zemi. příchozí se však musel podrobovat ustanovením Zákona, ale k náboženským povinnostem nebyl nucen. O své živobytí se musel sám přičinit. Josefovi bratři si šli do Egypta obilí koupit, Rút na poli Bóaze klásky sbírala, nikdo jí je nedal, židé neměli sklízet úrodu do posledního zbytku, aby se na poli dalo paběrkovat, což byla opět práce potřebného. Pomoc se nevynucuje, o pomoc se prosí a s vděčností přijímá.

2. Ze způsobu, jak pomáhal Pán Ježíš Kristus, se můžeme poučit:

• Jeho pomoc měla duchovní podstatu a nebyla samoúčelná. Pomoc tělesná byla jejím doprovodným jevem. Při pomoci poukazoval na hřích, Boží oslavu, rozlišení pozemských a nebeských hodnot. To potvrzuje citát Sk. 10,38: „Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.“ Bránil se uzdravování „na objednávku“ a kdykoliv to bylo potřeba. To ovšem nevylučuje, že bychom měli potřebným pomáhat nezištně.
• Náboženství, které migranti vesměs vyznávají, tj. islám. Jeho militantní projevy, vyzývající k vraždění jinověrců, ateistů a Židů, jsou ďábelské. Netrestá pedofilii, ponižuje ženy, umožňuje vraždy a týrání v rodinách. Je potřeba tato fakta zveřejňovat, neskrývat se před nimi a lidi, kteří jsou toho schopni, jako migranty nepřijímat.
• Ježíšova pomoc byla jednorázová, spojená s jeho zvěstí. Když v jednom dni nasytil zástup, poslal ho druhý den pryč, ať se živí sami a nehledají Ho kvůli chlebu. K proměnění vody ve víno došlo pouze v Káně, o dalších zázračných svatbách si nečteme. U rybníka Bethesda bylo množství nemocných, ale Pán pomohl jenom jednomu.
• Ježíš Kristus se vyjádřil: „není slušné vzít chléb dětem a dát jej štěňatům“. Máme kolem sebe vyřešenu otázku našich spoluobčanů či našich dětí? Matek samoživitelek, Klokánků, nemocí dětí, které nehradí pojišťovny?
• Když Pán Ježíš pomáhal, nezval lidi do Betléma, nebo do Jeruzaléma, ale pomáhal v místě, kde žili. Pokud chceme pomoci, pak pomozme v místech, kde potřební žijí. Pomáhejme způsobem, který bude dlouhodobý a účinný, tj. zvýšením vzdělanosti, pracovními příležitostmi, předáním zkušeností, stavbami nemocnic, škol a šířením základů křesťanství, které vede k odpovědnosti a práci, ne k fatalismu.

3. Bůh „hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou“ (Lk 1,53).

4. „Bůh zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat“ (Dt 10,18). O to větší práva dává jistě těm, kteří pomoc nabízí. Pak má tedy stát, který migranty přijímá, právo na to, aby se legitimovali a nechali si udělat otisky prstů. Podobně se legitimovali i Josefovi bratři: „Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské země.“

5. Bůh sledoval přívětivostí k příchozím vyšší cíl: přijetí víry v Boha Hospodina. Příkladem toho je Rút. Patřila mezi příchozí a vyznávala: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ Díky Božímu působení se s takovým vyznáním občas setkáváme i u současných migrantů do Evropy.

Nechme se poučit historií. Lehkovážné přijímání migrantů z kolonií některými evropskými zeměmi bez jejich včlenění do místní kultury (v případě Evropy do křesťanské kultury) vede druhou, či třetí generaci těchto imigrantů k hledání původních kořenů, tradic a víry. Prožívají-li frustraci a nepřijetí většinovou společností, může to u nich vyvolávat vztek a někdy i násilí. Na druhé straně se pak právem setkáte s názorem: Proč by se v České republice měly stavět mešity a tolerovat tak náboženství, které je nehumánní a agresivní? Což vede ke zjednodušenému závěru: Buď budou migranti konvertovat ke křesťanství, nebo ať raději zůstanou v komunitách a zemích, které jsou jim blízké.

C.Závěr

V článku zdůvodňuji svou vyhraněnost vůči postojům mnohých, kteří chtějí pomáhat za každou cenu a neuvědomují si souvislosti. Určitě nejsem xenofobní. Rád pomohu, kde je pomoc nutná a neptám se na vyznání toho, komu pomáhám. Nechci ale, aby pomoc nepromyšlená a plošná byla zneužívána. Kromě materiálních a sociálních hledisek, by měla sledovat i vyšší cíl, totiž nápravu a změnu k trvalým hodnotám.

Věřím, že migrace do Evropy je pod Boží kontrolou. Zatím nevíme, co tím Bůh sleduje. Možná tím připustí větší konfrontaci křesťanství s islámem. Možná dovolí tříbit křesťany a oddělovat zrno od plev.

Biblická podobenství o milosrdenství Samařana nebo otce marnotratného syna jsou nám příkladem v pomoci slabým, zkrachovalým, potřebným, kteří jsou v nouzi. Zároveň však máme být opatrní, aby pomoc nebyla zneužita. Proto je na nás, abychom prosili o Boží moudrost ke správnému rozsuzování situací, do kterých se dostáváme. Jsem otevřený k diskusi i k hledání objektivního pohledu na migraci do Evropy a hledání správného, tj. křesťanského a lidského postoje k ní.

Děkuji za připomínky bratřím, které jsem o to požádal.

PAVEL DAVID