Iráčtí křesťané ve Smilovicích

V noci z 19. na 20. února 2016 dorazila za velkého zájmu médií do vzdělávacího a rekreačního střediska Karmel ve Smilovicích na Těšínsku první skupina křesťanských uprchlíků z Iráku, kteří v České republice najdou svůj nový domov na základě projektu Nadačního fondu Generace 21. V Moravskoslezském kraji je partnerem této organizace Slezská diakonie. O bližší informace k projektu jsme požádali referenta Slezské diakonie pro uprchlíky Zdeňka Kašpárka.

Kdo skupinu iráckých uprchlíků ve Smilovicích vlastně tvoří?

V sobotu 20. února mezi půl jednou a druhou hodinou ráno dorazila do Smilovic třemi auty čtrnáctičlenná skupina iráckých křesťanů z oblasti Mosulu, který je v současnosti obsazen tzv. Islámským státem. Jde o tři manželské páry, čtyři děti ve věku od jednoho roku do patnácti let a čtyři další dospělé. Ti nejstarší už jsou v seniorském věku. Jádro skupiny tvoří vícegenerační rozvětvená rodina. Z hlediska profesí jsou mezi nimi třeba řemeslníci – truhláři, pracovník telekomunikační společnosti, vysokoškolská učitelka, ženy v domácnosti…

Jak se tito lidé do Smilovic dostali?

Na rozdíl od statisíců nelegálních, z velké části ekonomických migrantů, které můžeme vidět denně v médiích, jde o regulérní žadatele o azyl, křesťany ze starobylých blízkovýchodních církví (Asyrské a Chaldejské katolické církve), kteří jsou už delší dobu na útěku před rozpínavostí Islámského státu. Jejich posledním místem pobytu byl uprchlický tábor v Erbílu v Iráckém Kurdistánu. Zde byli na základě spolupráce NF Generace 21 a vlády ČR prověřeni bezpečnostními složkami, prošli předběžnými zdravotními prohlídkami a následně byli dopraveni letadlem přes turecký Istanbul do Prahy. Celkem jich dorazilo kolem 40, ale část z nich doplnila skupinu na Jihlavsku, která zde pobývá již delší dobu, část byla ubytována v Brně.

Přijedou do Smilovic ještě další uprchlíci?

Projekt počítá se záchranou celkem 153 iráckých křesťanů z uprchlických táborů v Iráku a Libanonu. Slezská diakonie by se měla postarat o 32 z nich, takže v průběhu března a dubna by měli ještě dorazit další.

Znáte příběhy těchto rodin? Čím vlastně v Iráku procházeli?

Oni šikanování a útoky ze strany svého okolí vlastně zakoušejí již řadu let, prakticky od pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003. Do té doby žili relativně pokojně, ale pak se stali terčem nepřátelství, protože je jejich okolí považovalo kvůli jejich víře za přátele Američanů a vlastně kolaboranty. Oni jsou jako křesťané snadno identifikovatelní díky jménům a záznamům v osobních dokladech. Útoky se pak stupňovaly s radikalizací některých islámských skupin a vše vygradovalo se vznikem Islámského státu, který postupně zabíral další a další území. Iráčtí křesťané zažili pro nás jen těžko představitelné věci: kromě jiného snad každému z nich islámští radikálové zavraždili někoho blízkého – přítele, souseda, příbuzného, životního partnera. I jejich děti viděly hrozné věci. V uprchlických táborech pak našli relativní bezpečí, ale žili v nedůstojných podmínkách; mimo to se i zde setkávali s problémy – díky jazykové bariéře (oblast ovládají Kurdové, ale iráčtí křesťané mluví většinou pouze arabsky) - a s nevraživosti okolí vůči křesťanům.

Co zažili uprchlíci po svém příjezdu do Smilovic?

Hned v sobotu, když si po asi třicetihodinové cestě odpočinuli, vyrazili na procházku. Byli nadšeni z panoramatu Beskyd a především ze sněhu, kterého zrovna napadlo opravdu požehnaně a který viděli poprvé v životě. V neděli se zúčastnili přímo v Karmelu slavnostní bohoslužby Slezské církve evangelické, a. v., na kterou dorazilo kolem 120 lidí ze Smilovic i okolí. Pak už následovaly nutné administrativní úkony související s vyřízením azylu, zdravotní prohlídky, přihlášení dětí do škol. Absolvují také řadu výletů do okolí, navštěvují křesťanské sbory v regionu, učí se poznávat české reálie. Ale nejvíce času věnují studiu češtiny – jednak pod vedením lektorů v dopoledních blocích, odpoledne pak v rámci praktických činností a podvečer ještě mají samostudium s pomocí učebnice Čeština pro Araby.

Co bude s uprchlíky dál?

Po necelých dvou měsících pobytu ve Smilovicích se přesunou do bytů, zřejmě v Třinci či Ostravě. Celkem asi rok bude probíhat podpůrná činnost pracovníků a dobrovolníků Slezské diakonie s cílem co nejlépe ošetřit integraci Iráčanů do společnosti včetně jejich uplatnění na trhu práce. Pak už bude záležet jen na nich, zda v regionu zůstanou, nebo si najdou zaměstnání a bydlení na jiném místě.

Jak Iráčany přijalo jejich okolí? Nálada vůči migrantům není v ČR právě pozitivní…

Ještě před jejich příjezdem jsme zaznamenali řadu velmi negativních reakcí. Ale to je vcelku pochopitelné. Každý člověk má větší či menší strach z neznámého, zvlášť když se to týká přímo bezprostřední blízkosti jeho domova. Lidé si navíc spojovali tyto uprchlíky s ilegálními anonymními migranty z řad muslimů, které vídávají třeba v televizi. Po příjezdu křesťanů z Iráku se ale, mj. i díky vstřícnosti médií a zástupců veřejné správy, nálada změnila. Mnozí lidé využili možnost se s novými obyvateli Karmelu osobně setkat, začali nabízet finanční i materiální pomoc, dokonce ubytování, jedna nám neznámá rodina třeba upekla a donesla Iráčanům dva dorty.

Se ZDEŇKEM KAŠPÁRKEM
rozmlouval JAROMÍR ANDRÝSEK