Rubrika: Očima ženy

O síle křehkosti a dalších

protikladech

Sněženky – symbol křehkosti a vnitřní síly

Je slunné sobotní dopoledne, všechno mě to táhne někam ven, na dlouhou a vydatnou předjarní procházku, ale pro tentokrát to vypadá spíš na důkladný úklid. Paprsky hřejí a šimrají na tváři, ale také nemilosrdně odhalují nánosy prachu, závojíčky pavučin i zatlapkaná okna – všechno, co se během dlouhé zimy nahromadilo. Jdu na verandu, abych vyprášila deky, a můj pohled padne na záhon pod torzem staré meruňky. Ještě před týdnem z něj jen nesměle vykukovaly zelené prstíky, teď se na něm hrdě bělají hlavičky sněženek a lačně rozevírají lístky z přívalu tepla. Neodolám a jdu se pokochat blíž. Kdybych byla šlechtična a měla svůj erb, jistě bych si do něj nechala vetknout tyto jedinečné kvítky. Jsou symbolem něhy a křehkosti spojené s neobyčejnou urputností, vytrvalostí a vnitřní silou.

Skrytý potenciál

Sněženky nevidíme jen na slunných předzahrádkách. Nezastaví je ani chlad stinných míst, tvrdá sněhová krusta ani noční mráz. Vždycky znovu přemýšlím, proč je Stvořitel nevybavil nějakou příhodnější „tělesnou konstitucí“. Proč nejsou mnohem tužší, pevnější a odolnější… Snad abychom si uvědomili, že k tomu, aby mělo něco neobyčejný potenciál, to nemusí hned navenek i tak vypadat, ani na sebe upozorňovat pronikavou vůní. Že ledy se mnohdy neprorážejí nárazem, ale spíš vytrvalým jemným působením. Naplňuje mě to rok co rok nadějí, že křehkost je součástí Jeho plánu, že se není za co stydět ani proč se bát. Trhám si kytičku, balím ji do lístků břečťanu a nesu domů do vázičky. Dám si ji do té nejmenší, z křehkého tenkého skla.

Křehké bývá vzácné

Běžná domácí sobota se rozjela naplno a večer toho mám po celém pracovním týdnu tak akorát dost. Manžel nám oběma nalévá dobré bílé víno do našich oblíbených skleniček. Jsou to repliky renesančních pohárů ze zeleného skla. V průběhu let už se nám „historických kousků“ různých tvarů a velikostí na poličce sešla pěkná řádka, ale na víno máme tyhle nejraději. Víno v nich jiskří, při přípitku krásně zvoní, dobře padnou do ruky, jsou krásné na pohled, a když z nich pijete, připadáte si téměř královsky. Jsou to vzácné kousky, křehké a originální. Možná by si zasloužily být uloženy spíše za sklem ve vitríně, ale u nás stojí na dřevěné poličce a používáme je raději než kterékoli jiné. Přesto se za ta léta rozbila jenom jedna.

S křehkostí musíme umět zacházet

Křehké skleničky však nejsou jen pro jedinečné okamžiky. Můžete z nich pít vlastně pořád, jenom musíte vědět, jak s nimi zacházet. Snesou denní použití, horkou vodu a vypadají nádherně, i když je naplníte jen obyčejnou vodou. Jen s nimi nesmíte nikde klepnout, vystavit je prudkému nárazu či prudké změně teplot. Jsou křehké… O co jednodušší by bylo používat plecháček nebo plastové nádobí. Ale uznejte sami, kdo z nás si nalije víno do plecháčku? Křehkost tedy neznamená nepoužitelnost, jen vyžaduje určitý způsob zacházení a je třeba s ní počítat. Křehkost s sebou nemusí nést nežádoucí exkluzivitu, může přinášet ozvláštnění všedního okamžiku.

Křehkost a pocit nedostatečnosti

Ani my nežijeme ve vitrínách, je potřeba fungovat od pondělka do neděle, od rána do večera, čelit potížím, úskalím, výzvám. Zjistíte-li, že vaše duše má víc broušených plošek a filigránských ornamentů, než jste o sobě kdy tušili, a až život sám vám napověděl, že materiál, z něhož jste stvořeni, je méně odolný, než jste si mysleli, pak možná zápasíte s pocity zahanbení a nedostatečnosti. Možná potřebujete hodně spát, občas vás bolívá hlava či žaludek, možná dlouho nad věcmi přemýšlíte a zasahují vás hlouběji, než byste chtěli. Možná se srovnáváte s ostatními, mnohem výkonnějšími a stabilnějšími, a máte silné nutkání se za sebe stydět. Třeba si i masochisticky pročítáte biblické úseky o ženě statečné či velkých mužích víry a už jen pomyšlení na to, co všechno zvládli, vám bere sílu dát jen nádobí do myčky.

Křehkost důstojnosti a „zbožné“ pasti

Pokud pro vás biblické pravdy už nejsou povzbuzením a upokojením, ale neustálým zdrojem sebeobviňování a skepse, když se vám hlavou honí: „Tohle já bych nikdy nedokázal/a, na tohle bych nikdy nesebral/a sílu,“ pak to sice může působit zbožně a dokonce i velice pokorně, přesto se v tom skrývá důmyslně nastražená past. Past pochybování nad dokonalostí stvoření a past srovnávání. Mezi srovnáváním se a následováním dobrého příkladu je totiž propastný rozdíl. Bohem dané pravdy nás zcela jistě mají usvědčovat z hříchu a jitřit naše svědomí, ale určitě nemají útočit na naši hodnotu.

Vědomí správné cesty místo srovnávání

Příběhy lidí, v jejichž životě se projevila Boží moc, vedou k naději, že tomu tak může být i v našem životě. Bibličtí hrdinové, stejně jako lidé, kterých si pro jejich život v Kristu a s Kristem vážíme, nám mají přinášet dobrý příklad, inspiraci k následování. K tomu, abychom si stezku, kterou oni už prošlápli, zkusili projít také. Ovšem s vědomím: třebaže se vydáme po stejné cestě, můžeme zažít, cítit i vnímat jiné věci. Možná budeme potřebovat víc zastávek nebo půjdeme jinou rychlostí. Možná dokonce dorazíme jako poslední, ale zato si vychutnáme hrst ostružin a najdeme pár hříbků. Podstatné přece je, že jdeme dobrým směrem.

Vzepřít se útokům nepřítele

Tendence stále se srovnávat není záležitostí, které bychom se zbavili v jediném okamžiku. Jsem však přesvědčená, že s Boží pomocí se s ní lze vypořádat. Je to okraj hlubokého srázu, a pokud nechceme zažívat neustálý „sešup“, měli bychom si na ni vědomě dávat pozor. Vzepřít se jí, odhodit ji – což jsou výrazy, které Bible používá tehdy, když nám radí, jak se zachovat tváří v tvář útokům Božího nepřítele.

Přijmout vlastní křehkost a obdarování

Smiřme se se svými limity, či lépe – vezměme si je za své. Vždyť jsem-li utvořen ze skla nebo z porcelánu, opravdu se nehodím ke zdolávání osmitisícovek. Netrapme se tím, k čemu se nehodíme, ale mějme touhu zjistit, k čemu jsme „jako stvoření“. Na druhou stranu nemějme svou křehkost jako prostředek k vymlouvání se či k alibismu. Ono se i s porcelánem (dobře zabaleným do mnoha vrstev) dá vyrazit alespoň do základního tábora, a tam uspořádat piknik, jaký hora ještě neviděla.

A tak pozdvihněme číše i pomyslný štít s emblémem sněženky a bojujme svůj boj, stojíme přece na straně Vítěze.

Srdečně

PETRA ELIÁŠOVÁ