Rubrika: Recenze

Nový zákon - Radostné zprávy

pro dnešní dobu

Josef Kurz

Vydala Margita Michalková, 2014

Z pozůstalosti bratra Josefa Kurze byly ve spolupráci s jeho dcerou, Margitou Michalkovou, v roce 2014 vydány dvě knihy. První vyšla slovensky a je určena všem, kdo slouží Božím slovem, jak napovídá i její titul: "Služba slova". Je to praktický průvodce, který čtenáři radí jak pracovat s biblickým textem. Druhá kniha je dalším českým překladem Nového zákona, který z řečtiny přeložil Josef Kurz už v roce 1980.

Snahou překladatele bylo zachovat původní obsah v původní síle a v původním ladění. Pokouší se o dynamickou přesnost živého pohybu myšlenky, aby zachytil prožitek pisatelů původních textů a podal jej jako vlastní zážitek. Josef Kurz se snaží, aby jeho překlad působil pokud možno stejnou silou jako originál. Tuto snahu čtenář Radostné zprávy pro dnešní dobu, jak zní podtitul překladu, vycítí, protože mu překladatel umožňuje porozumět obsahu originálu stejně dobře, jak mu původní adresáti. Alespoň se o to hodně snaží.

Když jsem překlad začal používat při vyučování v církvi, reakce na něj byla okamžitá. Bratři a sestry si ho chtěli koupit. Podařilo se to však jen některým, protože obě vydání, která následovala krátce po sobě, byla svým počtem poměrně nízká. Je možné, že se dočkáme dalších.

Josef Kurz se snaží svým dynamickým přístupem k překladu vyvolat u čtenáře "týž svět víry, lásky a naděje, z něhož se zrodil původní text." Přestože někde původní text rozšíří až na dvojnásobek a vkládá do něj někdy celé věty, aby současnému čtenáři objasnil smysl textu, "přece zároveň nepřidává k původnímu obsahu ani to nejmenší." Asi vás napadne, ale jak je to možné? Jednoduše dbá na to, aby do překladu nevnikla jiná myšlenka či emoce, než jakou lze vyčíst z řeckého textu. Snaží se sjednotit ducha překladu s duchem originálu.

Jako prostředek výše uvedeného sjednocení, používá autor parafráze (volný, ale výstižný opis) a amplifikace (rozšíření či zvýraznění). Text tak dostává jinou formu při stejném obsahu a stává se autentickou variantou. Parafráze jsou součástí textu, zatímco amplifikace jsou umístěny do kulatých závorek. V těch jsou pak i texty, které chybí v nejstarších rukopisech (J 7,53-8,11 nebo Sk 8,37).

V dnešní dynamické době je dynamický překlad zvlášť dobrým služebníkem. Josef Kurz přistupoval k překladu jako kazatel evangelia. O Kristu svědčil čtyřiapadesát let a za tu dobu poznal, "jak lidé špatně rozumějí některým poměrně lehkým výrokům Písma a jak si je vykládají docela mylně." Jako příklad uvedl v předmluvě reakci jednoho vzdělance na Ježíšova slova - "dávejte císaři, co je císařovo": "To je ale laciná moudrost!" rozzlobil se vzdělanec. "To tedy znamená, že lidstvo musí schvalovat každou lež a násilí, kterým se diktatura a despocie zmocní vlády nad světem, a že za své zotročení musí těm tyranům a despotům ještě platit! Ale to není všechno! Musí dávat dary a daně také církevním vrchnostem, které ze sebe dělají Boží zástupce na zemi, a místo aby kázaly opravdu slovo Boží a byly lidu vzorem pokory a lásky, jen se marně vypínají nad prostý lid, zužují lidem duchovní obzory a také jim převracejí stupnici mravních hodnot svým špatným životem!" Zkušenosti, jako byla tato, vedly Josefa Kurze k tomu, že některá místa Nového zákona parafrázoval nebo amplifikoval, aby člověk v textu nacházel to, co je živé. Myslím, že ukázka z Kurzova překladu toho řekne více (Matouš 22,15-22):

Tehdy farizeové odešli a poradili se, jak by ho chytili za slovo, aby ho mohli dát zatknout. Rozhodli se, že k němu pošlou některé ze svých žáků s několika politickými stoupenci domu Herodova. A dali mu tuto lstivou otázku: "Učiteli, my víme, že jsi veskrze pravdivý. Každému řekneš podle pravdy , co Bůh od něho žádá. Přitom se neohlížíš na veřejné mínění nebo na zájmy mocných lidí. Také nikomu nenadržuješ. Tak nám tedy řekni, jak se díváš na tuhle věc: Dovoluje Boží zákon, abychom my Židé platili daň římské vládě a poslouchali císaře v Římě? Ano nebo ne?" Ježíš ihned prohlédl jejich zlé úmysly a odpověděl: "Pokrytci, proč mi svou záludnou otázkou chcete nastražit past? ukažte mi tu minci, kterou se platí daň." Podali mu stříbrný peníz, na kterém byl vyražen obraz římského císaře a císařovo jméno. Tu se jich Ježíš zeptal: "Čí je to obraz a nápis?" "No přece císařův," řekli mu. A Ježíš jim odpověděl: "Tak tedy odevzdejte císaři, co je císařovo, ale co je Boží, odevzdejte Bohu! (Císaři dejte minci s jeho obrazem a nápisem, ale člověk stvořený k obrazu Božímu, ať se celou svou bytostí odevzdá Bohu!") Když to uslyšeli, velmi se podivili. A protože byli se svou chytrostí v koncích, neptali se už na nic a odešli.

Udělat takovýto parafrázovaný či dynamický překlad je samozřejmě mnohem těžší než jen prostě překládat původní text. Přicházet s dobrými formulacemi je možné jen tehdy, když jste si jisti, že myšlence skryté v biblickém textu dobře rozumíte. Pak jste schopni předat její jádro. Pokud tuto jistotu nemáte, je lepší ponechat původní výrazy, přesto nebo právě proto, že jsou mnohoznačné. Josef Kurz se v každém případě snažil zachovat ducha biblického misijního křesťanství a k tomuto účelu můžeme jeho překlad používat i my sami. Přeji vám při jeho čtení nevšední zážitky.

JAROMÍR ANDRÝSEK