Rubrika: Rozhovory

Fusion vrací víru v evangelizaci

Již nějakou dobu pozoruji určitou stagnaci v evangelizačním úsilí bratrských sborů. Naděje vkládané do přípravy pracovníků formou výjezdových školení a praktické aplikace se zatím nenaplnily. Tu a tam se objeví zkušenost obrácení v osobní evangelizaci, lidé se obracejí skrze práci s mládeží nebo během pobytů a jiných volnočasových aktivit. Když jsem však slyšel o Fusionu a vlně nových obrácení, která jsou s touto službou spojena, řekl jsem si, že o tom něco napíši. Jeden z bratří, v jehož sboru se takto evangelizuje, řekl: „S Fusion přišla do našeho sboru víra v evangelizaci a práci se sekulární mládeží.“ V životě křesťana je to stále o hledání, jak oslovit a najít cestu k druhým.  Představujeme vám tedy jednu z cest, jak navázat vztahy se současnou mladou generací a jak ji zasáhnout evangeliem.

Duší celého projektu je Terry English, který se jako teenager díky hudební službě obrátil v Anglii. Při studiu na Londýnské univerzitě založil Revelation, projekt podobný Fusion, a pak na žádost vedení univerzity pomohl založit Reach, organizaci pro rozvoj vedení. Projekt Revelation se dnes realizuje na 18 univerzitách v Anglii a je nástrojem, skrze který stovky studentů poznávají Krista. V roce 1997 prožil Terry povolání učit angličtinu v rámci Fishnet, což je křesťanská jazyková škola v Ostravě. Já jsem o něm uslyšel někdy v roce 2000. Založil mládežnický projekt pro školy, a později také Tensing. Tato práce s mládeží dnes zahrnuje 8 tensingových sborů, které jsou každý týden v kontaktu s více než 200 nevěřícími studenty. Další akce a festivaly ročně navštíví přes 8 000 mladých lidí. Zeptal jsem se Terryho…

Jaká je tvá vize a další plány v České republice a v Evropě?

Kultura mladých lidí ve střední a východní Evropě se v poslední době změnila tak, jak by to asi nikdo nepředpokládal. Vliv západních médií a kapitalismu znamená pro místní církve velkou hrozbu ale současně i příležitost. Hrozbu, protože teenageři žijí ve světě, kterému věřící nerozumí. Jejich hodnoty a zvyky jsou zcela odlišné od těch, které měli jejich rodiče. Ti vyrůstali v komunistickém režimu. Nebezpečí spočívá v tom, že místní církve budou považovány za irelevantní vůči dnešní kultuře, takže to, co bude mít rozhodující vliv na mladé lidi, budou media a “světský” životní styl. Zároveň je to VŠAK obrovská příležitost. Dnešní mladí lidé hledají něco hlubšího a jsou otevření naslouchat v podstatě komukoliv, kdo si jich všimne a nabídne jim důvěryhodné odpovědi na otázky, které si kladou. Překážkou pro šíření evangelia mezi mladými lidmi ve střední a východní Evropě nebude opozice nebo lhostejnost lidí k evangeliu, ale neschopnost místní církve přinést mladým lidem evangelium způsobem, kterému budou rozumět a zároveň mít možnost vidět živou víru uprostřed křesťanské komunity.

Mou vizí pro následující roky je pomáhat místním církvím v České republice a střední a východní Evropě s oslovením teenagerů a šířením poselství evangelia formami, kterým budou rozumět a které vyvolají v nich odezvu, takže budeme moci vidět dnešní mládež získanou pro Krista a plně zapojenou do místních sborů.

Mohl bys stručně popsat, o co vlastně ve Fusion jde?

Fusion je kontaktní služba, která existuje pod Křesťanskou akademií mladých. V podstatě to jsou pěvecké sbory pro věkovou kategorii 13 až 20 let. Zpívá rock a pop hudbu a je otevřený úplně všem teenagerům. Je místem, kde se mladí lidé mohou naučit vyjádřit sebe sama, rozvíjet své schopnosti a naučit se nové dovednosti. Na každém koncertu je někdo, kdo poprvé zpívá sólo, hraje v kapele nebo například diriguje. Scénky nebo tance jsou vytvořeny a secvičeny samotnými teenagery. Koncerty jsou prostředkem na cestě k cíli, ne cílem samotným. Ovšem na amatérský soubor jsou naše koncerty neobvykle vysoké kvality, a to díky energii a nadšení, které teenageři do práce vkládají. Klíčové hodnoty Fusion se dají stručně shrnout výrazem 1C+4K. Vysvětlím:

Církev: Každá skupina Fusion je založena pod místní církví a vedena lidmi z místní církve s pomocí KAMu.

Kultura: Pracujeme s nevěřícími studenty za použití hudby a jiných nástrojů, které jsou každodenní součástí jejich života.

Kreativita: Všichni máme vrozenou tvořivost. Fusion si klade za cíl umožnit mladým lidem najít a rozvíjet jejich skryté schopnosti a naplno využít jejich kreativitu.

Komunita: Každá Fusion-skupina by měla být místem, kde jsou mladí milováni a přijímáni takoví, jací jsou. Jedině tak mohou žít a projevovat se naplno.

Kristus: Fusion je aktivita vedená křesťany. Teenageři se zde mají možnost dozvědět více o křesťanství a udělat si vlastní názor na to, zda jim tato víra má co nabídnout. Nezapomínejme však, že Fusion není křesťanský sbor, je pouze pro křesťany a je otevřený všem mladým lidem, bez ohledu na jejich víru.

S Fusion jsem se osobně seznámil Evangelikálnímu společenství křesťanů v Havířově, kde tuto službu provozují od března 2009. Díky ní přišli do sboru mladí lidé. Je koho poznávat a stále se tam něco děje. Sbor navazuje kontakty také s rodiči nově příchozích, takže může být oslovena i střední generace. Službu vede Milan Szturc a také jemu jsem položil pár otázek…

V čem spočívá ten evangelizační náboj (jádro úspěchu) služby Fusion?

Abychom mohli mít na někoho vliv, aby nás vyslechnul, začal o tom přemýšlet anebo dokonce změnil svůj život, k tomu je třeba důvěra a vztah. Důvěra a vztah ovšem pro svůj růst potřebují dlouhodobější a častý osobní kontakt. Pokud existuje důvod, pro který se lidé znovu a znovu chtějí setkávat, je položen základní kámen pro růst vztahů, důvěry a sdílení životů.
Věřím, že jeden z pilířů úspěchu Fusion tvoří ona příležitost setkávat se kvůli hudbě, jednomu z nejsilnějších nástrojů a „světových jazyků“, při níž mladí lidé budují vztahy. Přijdou, protože se chtějí stát rockovou hvězdou, zůstanou, protože najdou komunitu, kde prožívají zájem a bezpečí.

Fusion by ale nepřinesl tak velké ovoce, pokud by na něj nenavazovalo něco dalšího – v našem případě EXIT klub, jinde to může být něco jiného. Důležité ovšem je, aby mladí lidé z Fusion byli zváni na setkání, kde je větší prostor pro sdílení poselství ale také společnou diskuzi. Jak řekla jedna z účastnic svým rodičům: „Je to přece jasné – na Fusionu se zpívá a na EXITu se mluví.“ Toto ovšem většinou nemůže naplnit „setkání mládeže“, protože ono primárně naplňuje potřeby věřících lidí, kdežto EXIT klub nebo něco podobného je primárně zaměřeno na nevěřící.

Milane, chystáš se této službě věnovat naplno, jaká je tvoje vize?

Po pravdě jen nemnoho věcí jsem v životě prožil – společně s manželkou – tak silně, jako bylo povolání pro tuto službu. Nám ve sboru Pán Bůh skrze Fusion požehnal, a proto chci být nástrojem, který toto požehnání může zprostředkovat i dalším místům. Toužím vidět nové a nové studentské pěvecké sbory Fusion a skrze ně desítky mladých lidí přicházejících ke Kristu. Tomu chci pomáhat jednak tím, že o této formě služby chci informovat. Tam kde bude vážnější zájem, pak vysvětlovat, odpovídat na otázky. A v církvích, kde budou chtít s touto službou začít pak připravit tým, zajistit školení, úvodní koncert pro školy, poskytnout zpětnou vazbu z prvních zkoušek nového Fusion a průběžně poskytovat podporu existujícím skupinám.

Mohl bys popsat, jak vypadá zkouška Fusion?

Zkouška Fusion je jednou týdně ve sboru od 17 do 19 hod. Hodinu předem zkouší kapela, po vlastním programu jsou zpravidla asi hodinku ještě workshopy. Samotná zkouška má poměrně pevný řád: Hra na úvod, rozezpívání, cvičení písní, přestávka (nápoje), zamyšlení, oznámení, „horké křeslo“ a pak až do konce opět nácvik písní. Ve skutečnosti zájemci chodí klidně i o hodinu dříve a některé musíme vyhánět, aby vůbec šli domů.

Co dělá Fusion o prázdninách?

V létě děláme Hudební a multimediální Fusion kemp, na kterém je řada různých workshopů, dále nácvik sboru, samozřejmě nějaké sporty a večerní programy s poselstvím. V podstatě je to obdoba anglických nebo sportovních kempů s tím, že základ jsou zde workshopy a nácvik sboru. Silnou stránkou je provázanost celoroční práce s letním kempem – když třeba někdo jede na kemp jako úplně nový (například díky prezentacím na školách) – tak po prázdninách se může přidat do Fusion, kde najde v podstatě to, co zažil na kempu. A kdo chodí do Fusion celý rok, pro toho je kemp vyvrcholením celoroční práce.

Kolik lidí, kteří uvěřili skrze službu Fusion, chodí na bohoslužby a jakým způsobem se zapojují do sboru? Jak se daří budovat vztahy nových věřících s těmi, kdo jsou v církvi už léta?

Z asi 15 lidí, kteří díky této službě od března 2009 uvěřili v Ježíše, je většina zapojena do života církve. S nově obrácenými se setkáváme ve skupinkách „Základů“. Na bohoslužby chodí většinou sami od sebe, což je pro nás velkou radostí. Nejsou vždycky všichni, ale pohybuje se to tak mezi 6-10. Někteří mají omezení doma, někteří dojíždějí z větší dálky… Pro naprostou většinu je však přirozené, že jdou do církve tam, kde mají vybudované vztahy.

Po ukončení „Základů“ se snažíme mladé lidi propojit se „staršími věřícími“ – buď je to formou menších skupinek 2-3 lidi, nebo větších domácích skupin, kde se setkávají všechny duchovní generace. Je super, že noví mladí křesťané mají sami zájem, „říkají si“ o osobní schůzky a nechají si „mluvit do života“. Mají také touhu zapojit se do služby a být nějak užiteční svému okolí!

Milane, ve spojitosti s Fusion se často setkávám s námitkami, že nejde o poctivou evangelizaci, protože prý mladé lidi láká do sboru na světskou hudbu. Některým křesťanům se nelíbí, že se mladí učí vedle křesťanských písní zpívat i světské písně. Co si o tom myslíš ty?

To je určitě dobrá otázka. Já si myslím, že opravdu není jedno, jakými písněmi člověk sytí svoji duši. Vzpomínám si, že když mi bylo kolem 15-18 let, velmi rád jsem poslouchal Beatles, Abbu a další skupiny – a přitom jsem si ty písničky taky i zpíval. Nad texty jsem asi moc nepřemýšlel.

Myslím, že dneska je tomu podobně – mladí lidé (ze světa nebo z církve) poslouchají „světské“ písně, ale rozdíl je v tom, že jich mají k dispozici mnohem více, než jsme měli my, ale na druhé straně mohou mnohem více rozumět, protože angličtině, která je nejrozšířenější i v hudbě, se dnes naštěstí učí už na základní škole.

A myslím si, že mladí lidé budou poslouchat a zpívat hudbu, která se jim líbí – bez nás nebo s námi. Považuji za lepší „být u toho“. V praxi to znamená, že ve Fusion nezpíváme cokoliv, ale vybíráme písně, které svým obsahem jsou neutrální nebo prostě takové, že je může zpívat i křesťan. Nebudeme zpívat písně, které jsou vulgární, navádějí k něčemu hříšnému apod. Osobně nepovažuji zpěv neutrálních sekulárních písní za špatný. Pokud je něco, co můžeme „dělat“ s nevěřícími lidmi, aniž bychom přitom hřešili, a pokud to vede k budování vztahů a pomáhá lidem najít cestu ke Kristu, považuji za možné to dělat. A pokud to přináší dobré ovoce, pak to považuji za správné.

Fusion je „kontaktní služba“ – jinými slovy Fusion vytváří prostředí, ve kterém se mohou pravidelně setkávat věřící i nevěřící. Pro nevěřící mládež je Fusion stále „bezpečným“ prostředím, ve kterém převažuje to, co je baví, ale zároveň mohou budovat vztahy s křesťany, poznávat je v různých situacích. Každý týden slyší krátké zamyšlení a jsou zváni na další následné aktivity. Fusion není evangelizační aktivita, ale kontaktní. Jestli lidé přijdou na něco „evangelizačního“, to záleží právě na těch vztazích. Skutečností je, že hodně jich skutečně přijde i na jiné akce.

A jak je tomu s rodiči studentů, kteří chodí na Fusion? Nevadí jim to? Jsou dostatečně informováni?

Už na prvním koncertu pro školy zazní informace, že Fusion vedou křesťané a že na každé zkoušce je krátké zamyšlení, které umožní účastníkům seznámit se s křesťanstvím. Několik týdnů po startu nového Fusion jsou všichni rodiče pozváni na naše akce, aby viděli, jak taková zkouška vypadá. Zároveň s nimi hovoříme a mají možnost se zeptat na cokoliv. Na této schůzce jim také řekneme, že při zamyšleních hovoříme o své víře a o různých otázkách z pohledu Bible. Nikoho však k ničemu nenutíme. Každý se může rozhodnout, zda ho „víra“ zajímá nebo ne. U neplnoletých členů, kterých je naprostá většina, musí rodiče podepsat přihlášku svého dítěte do Fusion. Po prvním koncertu je důvěra rodičů k nám o hodně větší, protože mohou vidět „výsledky“. Nezřídka za námi rodiče přicházejí a děkují nám za to, co pro jejich děti děláme. Ve skutečnosti je Fusion mostem k rodičům, protože rodiče a další příbuzní přicházejí na koncerty a jiné akce, kde se s nimi je možno postupně seznámit.

Milan nás tedy zasvětil do průběhu, křesťanského pozadí a motivace této služby. Rád bych zde také nechal zaznít komentáře lidí ze střední generace, kteří mají se službou Fusion bezprostřední zkušenost:

"Přineslo nám to spoustu možností jak sloužit, nikdo tedy „nemusí trpět“ krizí středního věku nebo pocitem, že nemá žádný dar … učí nás to žít s jinými generacemi, být tolerantní, respektovat druhé, mít pochopení. Máme větší nabídku různých akcí, koncertů, víkendovek atd., …zkrátka furt se něco děje. Zvedl obraty v pokladní knize a na účtu, ať už v příjmech nebo ve výdajích.“

Daniela, sborová účetní (ve Fusion má syna a dceru), osobní péče o některé dívky, pomoc s občerstvením

„Lidé, kteří se skrze tuto službu obrátili, pro nás znamenají vyslyšení každodenních modliteb a také potvrzení, že Bůh má plán i s naším malým nenápadným sborečkem… věříme, že se budeme dále rozrůstat, a to nejen v řadách mládeže.“

Kornel + Ingrid, (mají asi dvouletou dceru), vytrvale se za Fusion modlí

„Poznala jsem spoustu skvělých lidí a poznala, jak jsme každý jiný, různorodě obdarovaní a kreativní. Společně tvoříme celek, který táhne za jeden provaz. … Spojují nás pevné vztahy a radost z toho, co děláme. Jsem ráda, že můžu být součástí Fusionu, a tvořit spolu s týmem vedoucích program a zábavu pro mladé lidi z tohoto města.“

Tereza, členka Fusion týmu, (tři děti 4-10 let), osobní skupinka s jednou dívkou

„Myslím, že se náš sbor hodně změnil … snažíme se být aktivnější. Sloužíme mladým a … jsme žádáni o různá svědectví apod. … Donedávna bychom to brali jako naprosto nereálnou věc. Takže Ti z nás, kteří přemýšleli nad „služebním“ důchodem, se vzchopili a zmobilizovali… V mnoha směrech se náš sbor stal dynamickým. A pro mě osobně… je Fusion něco, co jsem potřebovala, když jsem byla mladá… Takže s obrovskou radostí sleduju naše sborové děti… (nejen tedy ty „zvenku“).”

Majka, chválící skupinka, správce sborových prostor, (ve Fusion má syna), občerstvení pro EXIT a kontakt s dívkami

„S Fusion přišlo do sboru několik mladých lidí a s nimi oživení a omlazení…  v neděli jsou plné židle - a to je fajn ne?...“

Tomáš, pracovník s dětmi

"Při přípravě kázání přemýšlím jinak než dříve … protože noví lidé, nejsou na některé věci zvyklí a přemýšlejí jinak. Je to pro mne velká výzva vnímat Boží vedení v přípravě na kázání… Změnu vidím i v modlitbách, jsou konkrétní směrem k problémům nových lidí. Zjišťuji, že s mladými člověk pomaleji "stárne".

Pavel, starší sboru (otec dvou účastníků), vedl workshop baskytary, pomáhá se zvučením

Na závěr svědectví jednoho z mladých lidí, kteří skrze Fusion uvěřili. Veronika navštěvovala tuto službu od samého začátku, ale „něco se začalo dít“ až po roce:

O Velikonocích v našem městě četli Bibli a rozdávali papírky s verši z Bible. Dostala jsem tento: „V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni“. Poslala jsem (přes ICQ) tento verš našemu vedoucímu Fusion. Fusion je tak trochu jiný sbor, ve kterém jsou křesťané. Ale není to podmínkou. Taky jsem předtím nevěřila a brali mě tam. Ten vedoucí Fusion mi napsal, ať o tom přemýšlím. Nešlo mi to z hlavy a tak jsem fakt o tom přemýšlela. Druhý den jsem dostala další verš: „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ A o tom jsem taky hodně přemýšlela. A to fakt dlouho. Připadalo mi to opravdu jako znamení, které mi Bůh dává. Znamení záchrany ať otevřu oči. Na zkoušce Fusionu jsem mluvila s jedním kamarádem, jestli mi půjčí Bibli. A on mi ji opravdu půjčil. Začalo mě to zajímat a na otázky ohledně toho všeho mi dávali odpověď právě ten kamarád a ještě vedoucí Fusion. Začínalo mě to zajímat víc a víc, a protože jsem měla ty, kteří by mi s tím pomohli a vysvětlili mi všechno, tak jsem uvěřila. A taky díky Bibli. Jednou byla přednáška o Bibli a já jsem na ní šla, protože mě to opravdu zajímalo. Odpovědělo mi to na pár otázek, takže jsem se ještě více přiblížila. Uvěřila jsem. Jenže uvěřit a přijmout je rozdíl. Já uvěřila, ale nevěděla jsem jak „přijmout“.

Když jsem uvěřila, ten den jsem se k Bohu modlila a prosila ho o odpuštění a řekla mu, že v něj věřím. Potom jsem se dozvěděla, že právě něco takového je to přijetí. Když jsem se modlila podruhé, tak už jsem mu řekla, že ho přijímám do mého života a že chci žít tak, abych si to nemusela vyčítat a aby měl ze mě radost. Žít podle Bible. Říká se, že Bůh příjme a odpustí každému, kdo v něj uvěří a přijmou ho do života. Takže věřím, že mi taky odpustil. A takhle jsem vlastně uvěřila a přijala Boha. Když jsem se pomodlila, měla jsem takový zvláštní pocit. Krásný. Jakoby ze mě spadlo něco těžkého, jako bych už nebyla na nic sama. Pocit bezpečí, úlevy a radosti. Byla jsem strašně šťastná. Šťastná z toho všeho. Přála bych každému, aby to cítil. Cítil lásku našeho Boha. On poslal svého jediného Syna na zem, i když věděl, že zemře za naše hříchy. A to je láska. A my bychom se měli pokoušet mu tu lásku vracet, ne ji zahazovat.

Sestavil JAREK ANDRÝSEK