Rubrika: Rozhovory

Sdílení evangelia v místní komunitě

i mnoha národům

Některé slezské Křesťanské sbory (Bohumín, Český Těšín, Havířov a Karviná) hostily v polovině června 2016 bratra Gerharda Freye z Mülheimu an der Ruhr, který donedávna působil jako průvodce Izraelem a organizátor mesiánských konferencí. Dříve vedl křesťanské pobytové středisko v Rehe a předsedal misijní organizaci Vereinigte Deutsche Missionshilfe (Spojená německá misijní pomoc). Gerhardovo srdce hoří pro křesťanské společenství a komunikaci evangelia. Ostatně evangelium změnilo jeho život a on se je snaží srozumitelným způsobem předávat dál. Přitom zohledňuje jak minulost a sleduje ukotvení evangelia ve zvěsti Staré smlouvy, tak i současné výzvy, jako je například migrace. Během přednášek rozvinul např. téma biblických svátků, což dalo jeho poselství rozměr, který nám někdy uniká. Gerhard Frey je ve svých 75 letech aktivním členem sboru a my jsme jej požádali o rozhovor, jehož  přepis Vám nabízíme.

Gerharde, vím že jsi ve svém sboru zapojený do několika misijních aktivit. Můžeš je, prosím, našim čtenářům trochu přiblížit?

Pokud jde o sdílení evangelia, zaměřujeme se především na naši městskou čtvrť Eppingen v centru Mülheimu (an der Ruhr). Žijí zde migranti 86 národností. Snažíme se své sousedy misijně oslovit. Třetím rokem chystáme v zimě Indoor-dětské hřiště pro děti do 6 let s matkami, které jsou přítomné a zodpovídají tak za své děti. Setkáváme se každý pátek od 15 do 18 hodin. Průměrně naše indoorové hřiště navštěvuje 20 až 30 matek a 40 až 50 dětí. To je úžasný výsledek, zvlášť když vezmeme v úvahu, že k nám chodí především cizinci, mezi nimi i několik částečně zahalených muslimek. Poměrně dobře se dostáváme k rozhovorům, jsme aktivní v pastorační péči a někteří z návštěvníků už navštěvují naše bohoslužby. Mou zodpovědností je být přítomný jako důvěryhodná osoba, kterou návštěvníci znají. Tuto roli jsme nazvali hostitel.

Máte něco v nabídce i pro další cílové skupiny?

Každé pondělí a každý pátek nabízíme aktivity dětem v dorostovém věku. Navštěvují je především děti ze sousedství sboru. Částečně se nám daří navazovat i kontakty s jejich rodiči. Zde nejsem zapojen přímo, ale zprostředkovaně. V pátky totiž vozím děti starší šesti let na dorost. Naše sborové děti navštěvují nedělní školu, biblické vyučování a další aktivity. Už jedenáct let nabízíme v sobotu "brunch" (snídaně a oběd v jednom) lidem bez přístřeší a lidem závislým na drogách a alkoholu. Přichází až šedesát lidí. Poslední sobotu v měsíci s nimi slavíme bohoslužbu a téměř všichni se jí účastní. Také na zvláštní biblické hodiny s večeří jich přichází hodně. První z nich uvěřili, navštěvují naše bohoslužby a začínají dokonce při akcích spolupracovat. Já se občas zapojuji do duchovní práce s nimi.

Jak u vás vypadá práce s azylanty? Jakou roli při tom sehrává váš sbor a ty sám?

Když Mülheim zasáhla vlna azylantů, byli jsme postaveni před otázku: Co v této situaci můžeme dělat? Ze všeho nejdřív vznikla ekumenická pracovní skupina. Jsem její součástí jako kontaktní osoba za náš sbor. Koordinujeme společně se správou města jednotlivé aktivity. Každý sbor se zapojuje podle svých vlastních možností. Jednotliví členové sboru jsou připraveni zapojit své dary. V našem sboru jsme začali Cafe international. Setkáváme se každý čtvrtek odpoledne, abychom hovořili s našimi hosty a oni si procvičují svou němčinu. Zároveň jim pomáháme ve styku s úřady. Někdy slyšíme dramatické životní příběhy a pomáháme pastoračně. Přitom nezapomínáme na dobrou zprávu o Ježíši Kristu.

Naše trpělivost byla přitom vystavena velké zkoušce, protože první tři týdny jsme neměli žádné hosty. Využili jsme však tuto příležitost k hlubším rozhovorům se členy týmu, ten tvoří moje žena a ještě jeden manželský pár. Byl to pro nás opravdu plodný čas. V okamžiku, kdy jsme začali azylanty vyzvedávat z kurzu němčiny, který vedla jedna sestra od nás ze sboru v rámci jiné instituce, ožil i náš provoz v Cafe international. V současné době se v kavárně schází 10 až 20 osob. Navíc jsme začali nabízet kurz němčiny i v našem sboru. Ten probíhá v době před otevřením kavárny, takže jeho účastníci jednoduše zůstávají v kavárně a další se k nim pak přidávají.

Co jste se z té situace naučili?

Naučili jsme se, že pro podobnou práci potřebujete dlouhý dech, trpělivost a vytrvalost. Jsme si jisti, že nám Pán uprchlíky posílá, abychom jim pomáhali a nesli jim evangelium. A taky jsme se naučili, že se vyplatí vydrž a trpělivost.

Jak to vypadá konkrétně? Můžeš našim čtenářům říct nějaký příběh utečence?

Ano, určitě. Úplně na začátku, než jsme začali s Cafe international, mi zavolal jeden bratr ze sboru v Karlsruhe. Pečovali tam o Aliho, Kurda a člena náboženské skupiny alavitů. Přišel z Turecka a úřady ho přemístily do Mülheimu. Byl jsem požádán, abych se mu věnoval, protože právě uvěřil v Ježíše Krista. Navázal jsem s ním tedy kontakt a pozval ho k nám do sboru. Na začátku ledna jsme se setkali poprvé. Postupně jsem nabyl přesvědčení, že mi Aliho do cesty poslal Bůh, abych se o něho osobně staral.

Ali má 56 let a mluví několika jazyky včetně němčiny. Je vyučeným kuchařem a v Turecku  vlastnil restauraci. Má ženu a dvě děti, zůstali v Izmiru. Jako alavita odmítá některé prvky islámu a v Turecku to dal několikrát najevo. Byl zatčen a mučen, zlomili mu např. obě zápěstí a má je špatně srostlá. Po určité době ho jako zázrakem propustili. Vzali mu však doklady a pohrozili dalším vězením. Ve vlastní zemi pak žil ilegálně. Téměř tři roky nesměl vidět svou rodinu. Příliv uprchlíků do Evropy uvedl do pohybu také Aliho. Chtěl uniknout svým pronásledovatelům a jeho útěk se stal jedním velkým dobrodružstvím. Nebudu zacházet do jednotlivostí. To, co prožil, však ovlivnilo jeho další život a prohloubilo v něm odmítnutí islámu. To ovšem způsobilo další těžkosti. Hledal řešení a našel skutečného Boha, setkal se s Ježíšem. Těžkosti ho však neopustily ani v Mülheimu. Kvůli svým postojům se v pobytovém středisku pro azylanty stal obětí mobbingu ze strany muslimů. Zároveň se tam setkal s jedním Kurdem, který pocházel z jeho vesnice v Anatolii a byl také alavitou. Ten mu poskytl dočasně jeden pokoj k bydlení.

V Turecku mezitím pokračovalo pronásledování Aliho rodiny, když jí vypálili byt, protože ho nemohli najít. Když to Ali zjistil, chtěl se hned vrátit, ale právě na to čekaly i turecké úřady. Podařilo se nám Aliho od jeho úmyslu odradit. Také jeho žena, s níž navázal kontakt přes internet, na něj naléhala, aby zůstal v Německu. Díky jednomu spřátelenému misionáři v Turecku se mi podařilo vybudovat síť. Udržuji také kontakt skrze facebook s Aliho synem. Pomohli jsme mu sehnat byt a shromáždit finance na jeho pořízení. Mezitím se jejich situace stabilizovala.

A jak se vyvíjel Aliho příběh dál?

V době, kdy to bylo všechno dost akutní, jel rozčílený tramvají a zapomněl si koupený lístek označit. Když mu chtěli udělit pokutu, zjistili v evidenci u jeho jména černé jízdy také v letech 2013 a 2014. V té době však Ali ještě nebyl v Německu. Někdo tedy používal jeho identitu a doklady k pobytu v Německu. Pro Aliho to však dopadlo pozitivně, protože mu úřady věří, že je originál a vystavily mu provizorní dokumenty, přestože se nemohl prokázat tureckým pasem. Dostal také pracovní povolení a okamžitě našel práci kuchaře v jedné restauraci. Je šťastný, že se sám uživí.

My jsme se stali jeho rodinou. Přichází k nám pravidelně do Café international, aby se s námi setkal. Také na nedělní bohoslužbě se vídáme pravidelně. V současné době sháním studijní místo na univerzitě v Duisburgu nebo v Essenu pro Aliho syna. Věřím, že se nám to s Boží pomocí podaří.

Gerharde, jaký máš z toho pocit?

Od chvíle, kdy se Ježíš stal mým Pánem, jsem měl přání mu sloužit. Činí mě to opravdu šťastným, že si mě Pán tímto způsobem používá. Přitom je mým přáním, potkávat jednotlivce a pomáhat jim, kde je třeba. Schůze, kde se jen mluví, bez toho, aby se lidem pomáhalo, přenechám rád druhým.

Co ses přitom naučil?

Když skutečně vykročíš a začneš Pána upřímně hledat, abys mu sloužil, pak od něj také dostaneš odpověď a on tě do služby zapojí. To tvůj život naplní. To mě vede k tomu, abych vyrazil a pustil se do díla, když vidím, že to odpovídá Boží vůli.

Gerharde, vidíš v celé té migrační otázce Boží jednání?

Myslím, že je to zřejmé a u sebe to vidím zřetelně, že tím jednajícím je zde Bůh. Neměli bychom se tomu vzpírat, nýbrž se té výzvě postavit čelem. Bůh nám posílá lidi, abychom jim přinesli evangelium.

S tím mohu jen souhlasit. Děkuji za rozhovor.

S GERHARDEM FREYEM
rozmlouval JAROMÍR ANDRÝSEK