Rubrika: Stalo se

Křest v Ostravě-Kunčičkách

V neděli 7. června prožili věřící z Křesťanských sborů na Ostravsku požehnané chvíle s Pánem i navzájem, když se ve sboru v Ostravě-Kunčičkách stali svědky křtu sedmi bratří a sester. V zaplněném sálu poslouchalo asi dvě sta věřících služby Božím slovem bratří M. Mellwiga, M. Pezlara, J. Šupika a V. Pípala. Bratr M. Pučegla vyprávěl o svém obrácení ve vězení. Tak se i tímto dojemným způsobem se mohla šířit zvěst evangelia pro hosty, z nichž někteří poprvé v životě viděli křest ponořením. Jsme vděčni Bohu, že stále trvá doba milosti a že lidé stále nacházejí cestu k Ježíši Kristu, věří v něj jako Božího Syna a přijímají ho do svého života.

JÁN OSTROLUCKÝ

Křest v Českém Těšíně

Křesťanský sbor v Českém Těšíně opět křtil ve volné přírodě na břehu Těšínské přehrady. V neděli odpoledne 14. června mohl náhodný pozorovatele sledovat zvláštní přípravy. Na posečeném trávníku vedle vodní plochy vyrostl otevřený stan s lavicemi a židlemi. U betonových schodů do vody menší přístřešek jako převlékárna. Ozvučení zajistil jeden reproduktor s dvěma výstupy na mikrofon a kytaru a mohlo se začít. Ve tři hodiny byl stan zaplněn návštěvníky a před převlékárnou se pohybovalo devět postav v bílém, sedm křtěnců a dva křtitelé.

Moderátorka Tereza Šimiková přivítala křesťany, hosty i náhodné přihlížející. Skupina Adonai zazpívala chvály a Ondřej Šimik oslovil zúčastněné krátkým poselstvím o významu křesťanského křtu. Když biblické obrazy a chvály odezněly, přišli na řadu křtěnci. Začal Matouš Marťák příběhem svého obrácení a pak každý z křtěnců, než vstoupil do vody, pronesl své vyznání. Ve vodě stáli dva bratři křtitelé, kteří se střídali v kladení otázek a křestních formulací. Z mladých tváří a výpovědí, jež nad vodní hladinou zaznívaly, vnímali zúčastnění atmosféru radosti. Ta nejednou vypůsobila spontánní potlesk a projevy souhlasu. Nakonec zazněly nad postavami křtěnců modlitby starších sboru, kteří za křtěnce děkovali Bohu a prosili o zmocnění a milost pro jejich životy. Vše na místě, které křtěnci dobře znají z příměstských táborů, s pohledem na domy sídliště, v jehož centru sbor sídlí, a v přítomnosti rodiny, známých a kamarádů. Ti se samozřejmě na břehu jezera cítí lépe než v církevní prostředí. Tento kontext vytváří nejeden podnět k přemýšlení. Společná Večeře Páně s nově pokřtěnými v sále Křesťanského sboru už tolik přihlížejících neměla, ale to ani nebylo záměrem. Ten byl v tu chvíli jasný, oslavit Pána modlitbami a písněmi a prožít jeho přítomnost.

JAROMÍR ANDRÝSEK