Rubrika: Téma > Boh ako lekár

Zázrak uzdravení

Často máme příležitost číst, slyšet nebo si povídat o tom, jak Bůh někoho zázračně uzdravil. Zvlášť naši pozornost vzbuzuje, když jde o nějakou obávanou nevyléčitelnou či bolestivou nemoc. Jistě, nabízí se to. V Bibli nemáme záznamy o tom, že by Pán Ježíš uzdravoval angínu, chřipku a podobně. Ale čteme si: „Milosti Boží jsem to, co jsem.“ (1K 15,10) nebo: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…“ (Ř 8,28) Tedy i různé nemoci, které prožíváme, nás mají někam posunout – nejlépe Jemu blíž. A pro ty, kterých se nemoc, neschopnost třeba momentálně netýká, je to příležitost, jak plnit ne jen návrh, ale přímo příkaz: „Berte na sebe břemena jedni druhých…“ (Gal 6,2) – nejen modlitbou, ale i fyzicky (návštěvou, pomocí, nákupem apod.).

Já se vůbec divím, že jsme tak zdraví, jak jsme, když žijeme tak, jak žijeme, když jíme a dýcháme to, co máme k dispozici. Vždyť už to je zázrak, že ta naše chemická a energetická továrna funguje tak, jak funguje. Stojí mnoho úsilí a vědění, aby vědci a lékaři a farmaceuti opravili a upravili to, co se v nás nějak rozladí.

Ale jsou ještě jiné nemoci, které umí Bůh uzdravit. Nemoci v „těle Kristově“, když onemocní „nevěsta“ Pána Ježíše. Starý člověk v nás občas tu infekci nějak rozšíří a na to lidské léky nejsou.

V našem sboru máme starosti s vyřízením nějakých právnických (a lidských) nejasností ohledně budovy, ve které se scházíme. Našimi staršími jsme byli vybízeni k tomu, abychom to předkládali Bohu. Při tom připomínali, že se máme modlit s čistýma rukama (1Tim 2,8; 1Pt 3,7). Uvědomila jsem si, že v našem společenství jsou tři sestry, které „zrovna nemusím“. A to je tedy můj problém, má překážka. Řekla jsem Bohu, že vím, že je to špatně, ale že já sama s tím nic udělat neumím. Že prosím, aby s tím něco udělal On.

Příště jsem se setkání nevyhnula, ale pozdravila. Žádná nepříjemná reakce. Na druhou jsem se k pozdravu i usmála. A potom příště? Připadala jsem si, jako když popisují klinickou smrt: ten člověk se odněkud z nadhledu dívá a sleduje, jak leží (třeba po autonehodě) na silnici, zdravotníci kolem pobíhají a s ním něco dělají. Já jsem si uvědomovala, že stojím, podávám jí ruku a mluvíme spolu. V tom nebyla žádná moje aktivita.

Tak to považuju taky za zázrak uzdravení, protože na tom jsem neměla žádnou zásluhu, jen jsem si tu svoji chybu uvědomila, vyznala a řešení předala Bohu.

Tato psychická zranění, nedorozumění, domnělé i faktické křivdy mohou být hodně bolestivé a těžko zhojitelné. A trpí-li jeden úd, je nemocné celé tělo.

Pamatujme na to, že Bůh je ten, kdo léčí a uzdravuje. Nejen tělo.

Děkuji za pochopení

IRENA ZEMANOVÁ