Rubrika: Téma > Manažér alebo správca

Role manažera a duchovního správce

aneb mezi firemní a církevní praxí

Každá doba staví církev před jiné výzvy

V každé době byla církev vystavována různým tlakům společnosti, které se pak promítly i do jejího života. Zpočátku měl její bohoslužebný řád spíše židovský charakter. Návštěva chrámu, dodržování židovských zvyků a synagogální uspořádání. Napětí mezi Židy a pohany, většinou helénisty, v Palestině prvního století se promítlo i do vztahů v Jeruzalémské církvi. Mladý sbor musel udělat konkrétní opatření, aby toto napětí zmírnil nebo úplně vyloučil. Vybrali sedm mužů dobré pověsti a pověřili je službou u stolů (Sk 6). Církev se snažila zachovat svou identitu, kterou odvozuje přímo od svého Původce a Pána, Ježíše Krista, ale ne vždy se jí dařilo zůstávat v učení Ježíše a apoštolů.

Tak například vznikl v církvi vlivem monarchistického uspořádání společnosti tzv. monarchistický episkopát. Dříve pluralitní vedení sboru nahradil jediný biskup, který dohlížel i na větší správní celky, kopírující politické členění země. Církve tak přejaly organizační strukturu správních celků monarchie a zásada všeobecného kněžství, bratrsko-sesterského utváření bohoslužeb, pomalu ustoupila systému jednoho muže. Pod vlivem gnosticismu se v církvi objevovaly spisy s různými herezemi nebo s projevy duchovní nadřazenosti nebo askeze. Z okolní kultů pronikalo do křesťanských bohoslužeb magické myšlení. Aristotelovo učení o substanci a akcidentech ovlivnilo církev při hledání významu Ježíšových slov "toto je mé tělo", což později vyústilo v učení o přepodstatnění chleba a vína při Večeři Páně. Magické vnímání náboženských obřadů zase pro změnu ovlivnilo přístup církve ke křtu, který měl křtěnci zprostředkovat zvláštní Boží ochranu. Jsem si vědom zjednodušení, které zde ve zkratce podávám, ale chtěl jsem ukázat, jak myšlení společnosti ovlivnilo církev. Cílem této úvahy jsou však spíše současné výzvy církve.

Výzva spojená s vedením církve

Jednou z nich jsou rozhodovací procesy ve společnosti. Zdá se, že jejich hlavním kritériem je efektivita. Můžete to pozorovat prakticky všude, školství, sociální práci či zdravotnictví nevyjímaje. Vše se měří efektivitou. Vytvářejí se podivné koeficienty a uplatňují se i tam, kde by to ještě před pár lety nikoho ani nenapadlo. Tento manažerský přístup, jehož cílem je dosáhnout zisku, se dá jen těžko s dobrým svědomím uplatnit v sociální, ve vzdělávací nebo v duchovní sféře. Už teď je vidět jeho devastační účinek. V dravé tržní společnosti se církev musí vyrovnávat s novými výzvami. Jak pomoci lidem, kteří propadávají záchytným sítem sociálního státu? Jak účinně pomoci lidem, kteří přišli o zázemí rodiny, práci či domov? Má se zde církev řídit "zlatým" kritériem efektivity? Bude rušit služby a aktivity, které sice považuje za správné, ale jsou "neefektivní"? Bude se přizpůsobovat tlaku efektivity? Zachová se jako v případě monarchistického episkopátu a protože se to teď nosí, otevře se vedení církve manažerským postupům a kritériím? To by asi nikdo z nás nechtěl, přesto bychom s tím měli počítat. Společenské trendy církev vždy ovlivňovaly a nejspíš ovlivňovat budou, měli bychom si toho být vědomi.

Církev není firma

Duchovní vedení křesťanských sborů a manažerské vedení firem jsou dvě oblasti, které se od sebe určitými rysy odlišují, jinými zase podobají. Přesto však platí, že církev není firma. Měli bychom být ostražití a nepřenášet některé profesní návyky a postupy automaticky do života křesťanského společenství a duchovní služby, protože by je tím mohl znehodnotit. Evangelizace není marketing, prognóza není proroctví, biblická hodina není brainstorming, pastorace není kárné řízení. Jedním z podstatných rozdílů mezi profesí manažera a duchovního správce je Boží povolání ke službě, hledání Božího vedení, jakož i postoj služebníka, který druhé motivuje vlastním příkladem. Přestože se způsoby práce firemního manažera a duchovního správce mohou vzájemně prolínat nebo inspirovat, mají rozdílné zacílení, totiž budování církve versus budování firmy.

JAREK ANDRÝSEK