Rubrika: Téma > Rozumíme si?

Miluješ mne?

O minulých selháních a přítomné lásce

První říjnový víkend navštívil Českou republiku ředitel skotského misijního a vzdělávacího střediska Gospel Literature Outreach, Stephen McQuoid. Sídlo střediska je v Glasgow a představuje jeden z nástrojů, kterým bratrské sbory připravují pracovníky k šíření evangelia. Letos v květnu si připomínali 40. výročí své činnosti. Bratr McQuoid navštívil páteční setkání mládeže a sobotní biblickou školu brněnského Křesťanského sboru, kde se věnoval vyučování Nového zákona. V neděli pak kázal na bohoslužbě Křesťanského sboru Český Těšín. Rozhodli jsme se, že čtenářům časopisu nabídneme krácený záznam jeho služby Slovem u Památky Páně, protože souvisí s tématem tohoto čísla.

Na úvod přečetl Stephen McQuoid pasáž z Janova evangelia (21,15-17):

Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!"

Jak se na nás dívají nevěřící?

Bratr Stephen se představil jako evangelista, kterého zajímá, jak ho vnímají jeho nevěřící přátelé. Povzbudil posluchače, aby se ptali svých přátel: "Jak mne vidíte jako křesťana?" Jednu z věcí, kterou lidé obyčejně nechápou, když jim o svém vztahu s Kristem Stephen vypráví, vystihují otázky: Proč chodíte každou neděli do sboru a slavíte Večeři Páně? Proč to děláte týden co týden, celé roky a desetiletí? Jeden ze Stephenových přátel se jednou udiveně přímo zeptal: "A to Bůh neví, že ho máš rád? Proč mu to stále musíš říkat?" Podobné otázky, bratru McQuiodovi vždy připomenou Ježíšův rozhovor s Petrem.

Selhání a pocit hanby

To je skutečně zajímavý úsek evangelia, zvláště kvůli souvislostem, za kterých se odehrál. Ježíš zde s Petrem hovoří poprvé v soukromí poté, co ho Petr zradil. Mezi tím se Ježíš už dvakrát zjevil všem učedníkům, ale nyní stojí oba dva tváří v tvář. To je něco jiného než setkání ve skupině. Petr se musel cítit trapně, když si vzpomněl na svou zradu. V ten večer Ježíšova soudu svého Mistra třikrát zapřel. Když Petra oslovila služebná, tak rozčileně odpověděl: "Ne, s Ježíšem nemám nic společného!" Když si to Petr připomněl, cítil se trapně. Bylo to o to horší, že Ježíš jeho zradu předpověděl a Petr se zapřísáhl: "Nikdy se tě nevzdám!" Neuplynulo ani 24 hodin a Petr třikrát zapřel. Nyní stál před Ježíšem, překonaný svou vinou a hanbou. Poprvé se dívá z blízka do tváře tomu, koho zradil.

Setkání bez výčitek

Kdybychom byli na Ježíšově místě, asi bychom si to chtěli s Petrem vyříkat. Asi bychom se hněvali a Petra se přímo zeptali: "Poslyš, proč jsi mně vlastně zradil? Stál jsi tam blízko mne a nechal jsi mně na holičkách!" Jednoduše bychom dali průchod svému hněvu, za tu zradu, které se na nás dopustil. Ale Ježíš nic z toho nezmínil. Věděl, že má Petr před sebou obrovský úkol. Asi tři týdny na to mělo o Letnicích dojít k probuzení, právě v době, kdy bude Jeruzalém přeplněn zástupy poutníků. Tehdy měli učedníci sdílet svou víru. Ježíš věděl, že budou narážet na nepřátelství a nepochopení, že Petr bude stát před zástupy lidí a zvěstovat evangelium. Věděl, že to nastartuje církev, že se tři tisíce lidí obrátí ke Kristu a Petr se stane v tomto procesu klíčovou postavou. I toto Ježíš Petrovi předpověděl.

Může být hrdinou ten, kdo selhal?

Z této perspektivy nelze Petrovo trojí selhání jen tak přehlédnout. Možná bychom se Petra na Ježíšově místě zeptali: "Poslyš, myslíš, že se na ten velký úkol hodíš? Myslíš, že můžeš být tím hrdinou, až budeš o Letnicích stát před rozezleným zástupem, vždyť jsi mně třikrát zapřel?" Ale Ježíš se o tom vůbec nezmiňuje! Nemělo to význam ani pro Petrovu minulost ani pro jeho budoucnost. Na co bychom se tedy Petra měli zeptat?

Pro vztah významná otázka

Ježíš se Petra ptá třikrát stejně: "Petře, miluješ mne?" Zdá se, že pro Petra a  jeho vztah s Kristem mělo význam jen to jediné, a sice zda má Krista opravdu rád. Je to jednoduchý a zároveň velmi důležitý a hluboký moment i pro každého z nás. Pokud Ježíše miluji celým svým srdcem, pak všechna má minulá selhání nehrají roli. Všichni jsme zranitelná a křehká stvoření. Možná že právě tento týden se ukáže, jak špatnými  vyznavači své víry jsme. Možná že zrovna máme za sebou týden plný selhání. Ale když přicházíme k Večeři Páně, pak jediná otázka, která má pro Ježíše i pro nás význam, zní: "Miluji ho?"

Ani minulost, ani budoucnost, ale přítomná láska

Prožíváme-li ve vztahu k Ježíši opravdovost a lásku, pak naše minulost nehraje roli. On se dívá dopředu. Kristus má pro každého z nás poslání, které máme naplnit. Nevíme k jakému úkolu nás každého jednotlivě povolá tento týden, tento měsíc nebo příští rok. On to ví! Ale ani budoucnost nemá ten význam, jako naše přítomnost a klíčová otázka, kterou Ježíš pokládá i nám právě teď: "Miluješ mne?" Na tom jediném Ježíši záleží.

Co kdyby nám dlouho nikdo nevyznal lásku?

Když se vrátíme k otázce, kterou Stephenovi položil nevěřící přítel: "Copak Ježíš neví, že ho máš rád?", pak je možná jen jedna odpověď: "Ano, samozřejmě, že to ví." Jenže ve vztahu dvou lidí má vzájemné vyjádření lásky velký význam. I když žijeme ve vztahu už déle a víme, že náš životní partner nás miluje, je pro nás důležité, abychom to od něj slyšeli znovu. Co by se stalo, kdyby nám to už hodně dlouho neřekl? Jak by to ovlivnilo náš vztah? Bylo by to asi strašné. Řekli jsme své nejbližší osobě, že ji máme rádi, tento týden? Pokud ne, proč to děláme tak zřídka? Co nám brání, abychom to udělali právě teď? Slovní vyjádření lásky má pro toho, koho máme rádi, velký význam. I když to ví a uslyší to od nás znovu, je to pro náš vzájemný vztah zásadní. Vyjádření toho, co cítíme, je pro každý vztah důležité.

 "Pane, mám tě ráda"

Kristus přesně ví, co pociťujeme. Je možné, že někdo z vás vůči Ježíši zrovna lásku nepociťuje. Ale pokud mám Krista rád(-a), pokud pro mne znamená něco skutečně významného, pak je opravdu důležité, abych mu to vyjádřil(-a). Je jedno, zda jsme výřeční či nikoliv, důležité je, abychom to dali najevo. Ve sboru, kde Stephen slouží, je starší žena bez nějakého vzdělání, která je dost nejistá. Někdy je jedinou větou, kterou během bohoslužby řekne, vyznání: "Pane, mám tě ráda." To je vše, co řekne. Vychází to však z hloubky jejího srdce a pak to má velký význam. Když přistupujeme k večeři Páně, může to být pro nás jen zvyk. Možná jsme to už podnikli stokrát nebo tisíckrát, ale samotný akt Večeře Páně vykazuje zvláštní hloubku. Pro nás, Boží lid, je zvláštní příležitostí, abychom svou lásku vůči Kristu vyjádřili, kdykoliv se k jeho památce sejdeme. Obrovský význam to má i pro našeho Pána.

Vyznání, které má pro Ježíše význam

Je jedno, kolik nám je let a jak své pocity vyjadřujeme. Na formě až tak nezáleží. Pokud Krista skutečně milujeme, pak bychom to nějakým způsobem měli vyjádřit. Z té biblické pasáže, kterou jsme četli, poznáváme, že Petrovo vyznání bylo pro Ježíše důležité. Svou otázku: "Miluješ mne?", mu položil hned třikrát. Vyznávejme tedy Ježíši svou lásku právě teď.

STEPHEN McQUOID
Zpracoval JAROMÍR ANDÝSEK