Rubrika: Téma > Víra v zatěžkávací zkoušce

Víra ve zkouškách

Ve škole mě bavily všechny předměty. Jejich oblíbenost se ale v průběhu roku nebo ročníků měnila.  Na nejnižším stupni se držela chemie, i když paní profesorce nebylo možno nic vytknout. Nevím, kolik hodin týdně a ve které dny jsme ji měli, ale v pondělí ano. Obvykle jsem se na to pondělí nemohla dost připravit, protože škola byla i v sobotu dopoledne, odpoledne mě čekala práce doma, v neděli dopoledne jsme měli shromáždění a odpoledne mládež. Na přípravu do školy moc času nezbývalo.

Jedno pondělí bylo zvlášť kruté. Představte si hodinu chemie a k tabuli jde Zemanová. Cestou od lavice jsem se modlila a ... zázrak se nestal, dostala jsem za pět.

O Boží moci jsem však nepochybovala. O zázracích mi říkali doma, slyšela jsem to ve shromáždění, četla v Bibli. Věděla jsem, že Bůh slyší. Proč ne tentokrát? Vždyť jsem za to, objektivně posouzeno, nemohla! Můžu se tedy na něco spolehnout? Doma jsem to řešila se všemi, včetně tatínka. „Modlím se a dostanu za pět, kdybych se nemodlila, dostala bych ji taky. Tak proč se modlit?“ Uspokojivou odpověď mi nedal nikdo, zůstalo to na delší čas ve mně.

Podruhé se něco podobného opakovalo, když jsem už chodila do práce. Z velmi vážného důvodu - dělala jsem práci, na kterou jsem neměla vhodný kádrový profil*- jsem musela měnit. Za tento krok jsem se vážně modlila. A zdálo se, že se přede mnou otevírají nějaké dveře = nějaké možnosti. Netlačila jsem se tam, jen postupovala. A náhle se ty dveře zavřely. Co teď? Co dál? Jak tomu mám rozumět?

Pán Bůh po nás nechce, abychom mu rozuměli, ale abychom Mu věřili, abychom Mu důvěřovali. Je rozdíl věřit v Boha a věřit Bohu.

Já jsem o Bohu hodně věděla a věřila jsem v Něho. Teď jsem se měla naučit Mu věřit a Jemu důvěřovat.

S tou chemií tenkrát to dopadlo na konci roku dobře a já jsem začala o své víře přemýšlet a uvědomovat si, co vlastně věřím, a že Bůh není vedoucí oddělení přání a stížností.

A to zaměstnání? Měl pro mne jiné, lepší řešení.

On je Pánem každé situace. Někdy je pro nás složitá až nepochopitelná, abychom si uvědomili svoji závislost na Něm a nevynucovali si nějaké svoje řešení.

IRENA ZEMANOVÁ