Dnes je

Verš pro tento týden

Čakám na Hospodina. Moja duša čaká na jeho slovo. Moja duša čaká na Pána viac ako strážcovia na ráno...

Žalm 130,5-6

Čtení pro dnešní den

Rubriky



Rubrika: Úvodníky

Porozumění



Milí čtenáři,

nedávno jsem nastoupil do vlaku, kterým cestovali také středoškoláci. Dříve jsem také dojížděl, takže jsem si vzpomněl na hlasité projevy a uvolněnou komunikaci někdy i napříč vagónem. Jaké bylo mé překvapení, když se jinak předtím komunikativní mládenci ponořili do sedaček na "čtyřce" a místo povídání vytáhl každý svůj mobil a začali jiný druh komunikace. Upřeně hleděli na displeje zabraní do světa svých "smarts". Stejný věk, stejná škola, stejný vlakový spoj, pomyslel jsem si, ale úplně jiná zkušenost. Inu za těch třicet jsme se někam posunuli, ale nevím zda směrem k porozumění. Tento společenský trend se samozřejmě promítá také do církve. I zde můžete na bohoslužbách, na konferencích a setkáních všeho druhu tu a tam vidět lidi ponořené do svých šikovných telefonů.

Spolu s redaktory jsme se v tomto čísle pokusili dotknout tématu, které s výše popsaným trendem souvisí, totiž vzájemnému porozumění. Slouží nám moderní technologie k hlubšímu poznání a pochopení druhých, nebo jsou nám na cestě k bližnímu spíše překážkou? Život církve byl vždy ovlivňován dobovými trendy. Občas se také stávalo, že církev ovlivnila svou dobu, ať už pozitivně či negativně. To však nebylo předmětem naší reflexe. Snažili jsme se spíše odpovědět na otázku: Rozumíme si? Co nám ve vzájemném porozumění překáží?

To jsou otázky, které jsme otvírali a které souvisí s naší kulturou. To první, čeho si na určité kultuře všimnete, jsou vnější formy a projevy. Lidé z jiných kultur, se kterými se čas od času setkávám, mi na otázku: "V čem jim my Češi, Moravané, Slezané a Slováci připadáme jiní?", odpovídají, že málo projevujeme své emoce. Naše mimika a gesta zůstávají rezervované i v situacích, v nichž se lidé jiných kultur projevují docela živě. Může tak dojít lehce k nedorozumění. Tam, kde my zvedneme obočí, tam jiní mávají rukama nebo rozpohybují celé tělo.

Naše vnější projevy a chování vychází z našeho myšlení, cítění a hodnot. Ať chceme či nikoliv, jsme dětmi své kultury. To platí místně i časově. Každá generace tvoří svou vlastní kulturu. Každá generace má své vlastní zkušenosti a svou vlastní představu o tom, co je pěkné či škaredé, co je přehnané či přiměřené, co se sluší či nesluší. V jádru kultury jsou pak samotné představy hodnot a ty jsou nejstálejší "silou" kultury.

Hodnoty křesťanů vycházejí z Písma, přesto se však některé mění. Myšlence o násilí a odplatě se vyhýbáme, přestože jsou ve Starém zákoně běžné. Podobné je to s otroctvím, které Bible bere jako danost, zatímco pro nás dnes je otroctví nepřijatelné. Stejné je to například s výchovou pomocí rákosky, která se dnes může stát důvodem k odnětí dětí rodičům. Ve výchově více komunikujeme a méně pohlavkujeme.

Inu, každá doba má svou kulturu. Rozdíly mezi těmito "kulturami" pak tvoří překážku vzájemného porozumění generací. Když jsme se jako rodina vrátili z pobytu v jiné kultuře, museli jsme si vyslechnout poznámky o tom, jak špatně vychováváme své děti. Jenže my jsme je jen vychovávali jinak. Zda dobře či špatně, ukáže čas. Bez vzájemného porozumění nemůžeme prožívat svobodu a mír ani v rodině, ani v církvi, ani mezi národy.

Chceme-li porozumět osobě z jiné kultury, musíme brát vážně její hodnoty i pocity. Vzájemné porozumění však neznamená být zatížen stejnými předsudky. Bible náš učí milovat bližní i cizince, přátele i nepřátele. Vede nás k porozumění, naslouchání a soucitu. Věřím, že touto cestou můžeme projít hranicemi různých kultur ke skutečné svobodě.

Přeji Vám, milí čtenáři, za celou redakci hodně radosti z četby.


JAROMÍR ANDRÝSEK

 

Víc k tématu naleznete v rubrice: Téma > Rozumíme si?



Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | podmínky

xTento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.