Dnes je

Verš pro tento týden

Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.

Přísloví 18,10

Čtení pro dnešní den

Rubriky



Rubrika: Výročí

Rozumí si?



... zjevně ANO, by mohla znít odpověď na otázku tohoto čísla časopisu v případě našich milých jubilantů Anny a Václava Kuklínkových, kteří před šedesáti lety vykročili na společnou cestu života. Anna a Václav se také mohou společně přihlásit ke starému biblickému vyznání u "Eben-ezer", kamene pomoci:


"Až potud nám pomáhal Hospodin."
1. Samuelova 7,12

 
Přenesme se nyní do roku 1952. Mladá Anička Oprchalová musela opustit kvůli zaměstnání rodnou chaloupku v malebné přírodě pod Javorinou. Z klidného prostředí, kde přebývala víra a láska, se dostala do poněkud neosobního ruchu velkého města Brna. Avšak možnost zúčastnit se shromáždění křesťanského sboru a mládeže bylo pro její duši balzámem. A právě zde si jí všiml bratr Václav, který se už dlouhou dobu modlil za svoji budoucí manželku.

Pozval tedy jednou Aničku na výlet do přírody. Při procházce si najednou na Aničku sedl krásný motýl, pak přelétl na Václava a tak se to k překvapení obou zúčastněných opakovalo několikrát. "Aničko, neříká Ti ten motýl něco?", zeptal se Václav. "Říká", odvětila Anička a sama se zeptala: "A tobě také?" Pán Bůh pro Jonáše nastrojil velikou rybu, tak proč by pro Aničku a Václava nemohl nastrojit malého motýla?

A za tři roky byla svatba, ale nebylo to tak jednoduché jak se vypráví v pohádkách. Čekaly je dva roky odloučení kvůli vojenské službě a to prověřilo hloubku jejich vztahu. Nakonec si 16. července 1955 řekli své "ano" a spolehli na Boha, že je v jejich společném životě bude vést. Po určitém čase se nastěhovali do malého domečku v Praci u Brna a tam jim Pán daroval dva syny, Petra a Lubomíra.

Po letech velmi skromného života k nim v roce 1966 přišel za zvláštních okolností cizí člověk a nabídl  jim výměnu domečku za dvoupokojový,  pro ně nadstandardní, byt v Hodoníně na sídlišti u lesa. Nabídku přijali a děkovali Pánu za Jeho velký dar. V Hodoníně pak s vděčností v  srdcích otevřeli svůj příbytek pro službu bližním.  

V životě rodiny nastalo nové období: změna prostředí, noví sousedé, škola, zaměstnání a také nová Boží rodina - sboreček věřících, který postrádal bratra sloužícího Slovem. Bratr Václav se tedy začal sboru věnovat a převzal za něj plnou odpovědnost. Do té doby se o sbor starali dojíždějící bratři Šimko a Ševčík z Holíče.

Václavova manželka Anička byla svému muži vzácnou pomocí, vytvářela příjemné rodinné zázemí pro jeho službu. Společně rádi přijímali návštěvy spoluvykoupených z blízka i z dálky. Hostili věřící vojáky z hodonínských kasáren, dále pak lázeňské hosty a v neposlední řadě mladé bratry, které bratr Václav vyučoval Božím cestám a pravdám. Od Pána přijal dar služby Slovem, kterým hojně sloužil a slouží dodnes. Václav měl také vztah k pastorační službě. Svým darem empatie a lásky nesčetněkrát povzbudil zvláště starší a nemocné. A bylo-li zapotřebí, přiložil ruku k dílu i prakticky. Oba jsou nám příkladem, jak se dokázali za všech okolností, v zaměstnání, ve svém okolí i na cestách přiznávat ke svému Pánu a lidem zvěstovat poselství o záchraně v Kristu.

"Vždyť Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaše dílo a na pracovitou lásku, kterou jste prokazovali vůči Jeho jménu tím, že jste sloužili a dosud sloužíte svatým."
List Židům 6,10

Jejich život nebyla jen procházka růžovým sadem. V těžkostech však vzhlíželi s vírou a nadějí k Tomu, který je v každé situaci podepíral. Jejich společný život byl jako 60 let vzájemného "obrušování hran diamantu", vše v lásce, pokoji a porozumění. Velkou Boží milost v okamžicích, kdy jejich životy visely na vlásku, Aniččin před 32 lety a Václavův před rokem. Ale Pán je zachoval a ponechal nám je k radosti a Jemu k oslavení.

Podzim života prožívají poklidně ve svém bytě. Těší se z  rodiny, z pěti vnoučat a šesti pravnoučat a taky ze společenství s Boží rodinou. Vděčně vzpomínají na krásné chvíle strávené v blízkém lese, z kterého nosili domů košíky "pokladů". Kdo neochutnal houbovou smaženici od Kuklínků, může jen litovat! I dnes je to do milovaného lesíka táhne a pokud možno, jdou alespoň "na kraj".

V posledních letech přibývají zdravotní problémy, ale úsměv z jejich tváří nevymizel. Místo stýskání odpoví s Jobem: "Zda-liž jenom dobré budeme bráti od Hospodina...?" Časté bezesné noci využívají hojně k modlitbám za své bližní napříč oběma republikami, ale i ještě mnohem dál... až za oceán.

Vyprošujeme pro naše jubilanty, u příležitosti jejich diamantové svatby, od našeho Pána Jeho ochranu, vedení a pokoj do každého nového dne.


LUBOMÍR KUKLÍNEK



Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se

xTento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.