Rubrika: Výročí

Rozumí si?

... zjevně ANO, by mohla znít odpověď na otázku tohoto čísla časopisu v případě našich milých jubilantů Anny a Václava Kuklínkových, kteří před šedesáti lety vykročili na společnou cestu života. Anna a Václav se také mohou společně přihlásit ke starému biblickému vyznání u "Eben-ezer", kamene pomoci:

"Až potud nám pomáhal Hospodin."
1. Samuelova 7,12

Pozval tedy jednou Aničku na výlet do přírody. Při procházce si najednou na Aničku sedl krásný motýl, pak přelétl na Václava a tak se to k překvapení obou zúčastněných opakovalo několikrát. "Aničko, neříká Ti ten motýl něco?", zeptal se Václav. "Říká", odvětila Anička a sama se zeptala: "A tobě také?" Pán Bůh pro Jonáše nastrojil velikou rybu, tak proč by pro Aničku a Václava nemohl nastrojit malého motýla?

A za tři roky byla svatba, ale nebylo to tak jednoduché jak se vypráví v pohádkách. Čekaly je dva roky odloučení kvůli vojenské službě a to prověřilo hloubku jejich vztahu. Nakonec si 16. července 1955 řekli své "ano" a spolehli na Boha, že je v jejich společném životě bude vést. Po určitém čase se nastěhovali do malého domečku v Praci u Brna a tam jim Pán daroval dva syny, Petra a Lubomíra.

Po letech velmi skromného života k nim v roce 1966 přišel za zvláštních okolností cizí člověk a nabídl  jim výměnu domečku za dvoupokojový,  pro ně nadstandardní, byt v Hodoníně na sídlišti u lesa. Nabídku přijali a děkovali Pánu za Jeho velký dar. V Hodoníně pak s vděčností v  srdcích otevřeli svůj příbytek pro službu bližním.  

V životě rodiny nastalo nové období: změna prostředí, noví sousedé, škola, zaměstnání a také nová Boží rodina - sboreček věřících, který postrádal bratra sloužícího Slovem. Bratr Václav se tedy začal sboru věnovat a převzal za něj plnou odpovědnost. Do té doby se o sbor starali dojíždějící bratři Šimko a Ševčík z Holíče.

Václavova manželka Anička byla svému muži vzácnou pomocí, vytvářela příjemné rodinné zázemí pro jeho službu. Společně rádi přijímali návštěvy spoluvykoupených z blízka i z dálky. Hostili věřící vojáky z hodonínských kasáren, dále pak lázeňské hosty a v neposlední řadě mladé bratry, které bratr Václav vyučoval Božím cestám a pravdám. Od Pána přijal dar služby Slovem, kterým hojně sloužil a slouží dodnes. Václav měl také vztah k pastorační službě. Svým darem empatie a lásky nesčetněkrát povzbudil zvláště starší a nemocné. A bylo-li zapotřebí, přiložil ruku k dílu i prakticky. Oba jsou nám příkladem, jak se dokázali za všech okolností, v zaměstnání, ve svém okolí i na cestách přiznávat ke svému Pánu a lidem zvěstovat poselství o záchraně v Kristu.

Jejich život nebyla jen procházka růžovým sadem. V těžkostech však vzhlíželi s vírou a nadějí k Tomu, který je v každé situaci podepíral. Jejich společný život byl jako 60 let vzájemného "obrušování hran diamantu", vše v lásce, pokoji a porozumění. Velkou Boží milost v okamžicích, kdy jejich životy visely na vlásku, Aniččin před 32 lety a Václavův před rokem. Ale Pán je zachoval a ponechal nám je k radosti a Jemu k oslavení.

Podzim života prožívají poklidně ve svém bytě. Těší se z  rodiny, z pěti vnoučat a šesti pravnoučat a taky ze společenství s Boží rodinou. Vděčně vzpomínají na krásné chvíle strávené v blízkém lese, z kterého nosili domů košíky "pokladů". Kdo neochutnal houbovou smaženici od Kuklínků, může jen litovat! I dnes je to do milovaného lesíka táhne a pokud možno, jdou alespoň "na kraj".

V posledních letech přibývají zdravotní problémy, ale úsměv z jejich tváří nevymizel. Místo stýskání odpoví s Jobem: "Zda-liž jenom dobré budeme bráti od Hospodina...?" Časté bezesné noci využívají hojně k modlitbám za své bližní napříč oběma republikami, ale i ještě mnohem dál... až za oceán.

Vyprošujeme pro naše jubilanty, u příležitosti jejich diamantové svatby, od našeho Pána Jeho ochranu, vedení a pokoj do každého nového dne.

LUBOMÍR KUKLÍNEK