Rubrika: Vzpomínky

Odešla sestra Anna Adámková ze Kdyně

Dne 18. listopadu 2013 jsme se v obřadní síni a na místním hřbitově ve Kdyni rozloučili s naší drahou maminkou, kterou si k sobě Pán v tichosti povolal dne 9. listopadu 2013 v požehnaném věku 97 let. Celý smuteční obřad byl provázen citlivým slovem bratra Petra Vaďury z Tachova a našimi krásnými duchovními písněmi. Živou hudbou v pěkném a profesionálním provedení posloužili sourozenci Mikešovi ze Kdyně.

Maminka pocházela z jihočeského selského rodu, z rodiny s pěti sourozenci; byla z nich nejmladší a poslední žijící. Rodinu pojily pevné vzájemné vazby, takže  maminčina pohřbu se zúčastnili všichni její synovci a neteře. Rozloučit se s ní přišli také spoluvěřící a naši přátelé a známí ze Kdyně.

Se svým manželem Tomášem Adámkem, naším otcem, se maminka seznámila na křesťanském shromáždění v Nezamyslicích na Strakonicku. Provdala se za něj v roce 1951 a v roce 1955 ho následovala do jeho rodné Kdyně. Protože jejich společnou touhou bylo žít také pro Pána, umožnili zde v domě po otcových rodičích vzniknout křesťanskému sboru. Každou neděli jsme se scházeli k Památce Páně: naše rodina, sestra Vavrochová a později i rodina Mikešových, případně i hosté. Z ranného dětství máme vzpomínky na to, jak jsme seděly se sestrou na židlích mezi dospělými a jak stačil vážný pohled našeho otce, abychom v naprostém klidu setrvaly celou potřebnou dobu. Domácí pobožnosti se někdy setkávaly s nepochopením od našeho okolí, nicméně otci se je zde podařilo udržet až do roku 1971, kdy jsme byli z moci úřední z domu vystěhováni. Vleklý spor o vlastnictví měl negativní důsledky na otcovo duševní zdraví, které už v mládí prošlo zkouškou internace v koncentračním táboře, kam byl odeslán jako vysokoškolský student po listopadových událostech roku 1939. Shromáždění ve Kdyni dále pokračovalo v evangelickém kostele a otec i zde působil jako starší sboru (pokud mu to zdraví dovolovalo), a to až do své smrti 10. dubna 1995. Rády dnes vzpomínáme na návštěvy spoluvěřících, se kterými jsme po shromáždění už v domácím prostředí setrvaly dále v přátelských hovorech s pohoštěním a ve vzájemném povzbuzování.

Maminka nikdy neměla snadný život. V mládí musela namáhavě pracovat v hospodářství, ale ani v manželství se pro ni život nestal o mnoho lehčím. Doba byla těžká politicky i hospodářsky. Později pracovala ve strojírenském provozu, protože musela finančně zabezpečit rodinu místo manžela, kterého psychické potíže vyřadily z pracovní činnosti. Měla život plný odříkání a obětí pro manžela a nás tři děti. Duševní odpočinek nacházela při práci na zahradě, v přírodě, kde velice ráda pobývala, dokud jí to fyzické síly dovolovaly. Měla ráda také četbu a poslech i zpěv duchovních písní. Dožila se dospělosti svých čtyř vnoučat, která jí obdařila šesti pravnoučátky.

Maminka všechno překonala díky Boží pomoci a víře ve svého Spasitele. Platila pro ni slova staré duchovní písně: „...šlechtictví ducha v srdci svém mám, dal mi jej Ježíš, můj Bůh a Pán.“ Maminka byla laskavá a moudrá žena, vyhýbala se kritičnosti a povrchnosti. I v době, kdy už se pro svou tělesnou slabost nestýkala s lidmi, na ni její bývalé spolupracovnice vzpomínaly jako na nekonfliktního a dobrého člověka. Tak jsme ji znali i my, kteří jsme jí byli blízko a které milovala. Jsme Bohu vděčny za své rodiče, kteří nás vychovali v zodpovědné lásce a víře v Pána Ježíše Krista.

Dcery ANNA ADÁMKOVÁ a JANA DRBALOVÁ