Rubrika: Zamyšlení
Podobní Bohu, jako muž a žena
Život nám někdy připravuje překvapení a staví nás před situace, kterým nerozumíme. Ostatně, je-li stvoření činem všemohoucího Boha, pak je nejspíš plné pochopení světa mimo dosah našeho empirického zkoumání. To nás vede k pokoře, ale v biblické zprávě o stvoření světa nacházíme velmi povzbudivá slova. Například když si v knize Genesis čtu, že jsme byli učiněni k Boží podobě, že jako lidé vlastně neseme Boží obraz, reprezentujeme ve stvořeném světě Boha. To mi ve všech každodenních problémech a nevyřešených otázkách života zvedá sebevědomí.
Někdy se však sám sebe ptám: kolik z toho Božího obrazu ve mně ve skutečnosti zbylo? A když mluvím o Božím obrazu, pak tím nemyslím panování nad rybami, ptáky, zvěří a celou zemí. Myslím tím spíše na složitost života, na své vnitřní mentální prožívání, na schopnost vytvářet a rozvíjet vztahy, utvářet prostředí, ve kterém se druzí cítí dobře, přijati, milováni zkrátka rajsky.
Když Bůh oznámil svůj úmysl stvořit člověka, mluvil v první osobě množného čísla: "Učiňme člověka, Adama, v náš obraz a v naši podobu." Tím o sobě Bůh zjevil něco důležitého. On jako jeden, vystupuje v množném čísle, tvoří člověka v jednotném čísle, ale jako muže a ženu. Zní to celé dost tajemně, ale přesto to mnohé napovídá. Člověk se Bohu podobá i tím, že je mužem a ženou, že má schopnost hlubokého intimního vztahu.
Člověk tedy není jen izolované individuum. Naopak, je zasazen do vztahů, které ho zpětně ovlivňují a utvářejí jeho život. Vztahy jsou pro nás prostředím bezpečí, důvěry a intimity, ve kterém můžeme nahlas přemýšlet, prožívat porozumění, přijetí, lásku a také ji opětovat. Bůh dal člověku možnost do tohoto prostředí lásky a důvěry přivádět děti a vychovávat je.
"Bůh dává pokorným milost."
Přísloví 3,34
Tady se musím zastavit a ptát: Jsem skutečně nositelem Božího obrazu? Je mé manželství a moje rodina zpodobněním Boha? Zdá se, že nám Pán Bůh postavil laťku dost vysoko. Věřím však, že to neudělal proto, abychom rezignovali, nýbrž proto, abychom Boží obraz v sobě obnovovali a rozvíjeli. Kdo je v Kristu, je novým stvořením. Kristus je tím pravým člověkem. V hebrejštině slovo adam, člověk, souvisí s půdou či prachem země, adama. A to nás vede k pokoře. Zůstaneme-li pokorní, jsme na dobré cestě, protože Bůh pokorným zjevuje svá tajemství a dává jim milost (Př 3,34).
JAROMÍR ANDRÝSEK
Napsáno pro Český rozhlas
| předcházející článek < > následující článek | zpět na: Zamyšlení |