Rubrika: Zamyšlení

Tušení tajných modliteb

Pro to, co teď hodlám napsat, nemám žádné důkazy. Prostě jen tušení.

Zdá se mi, že Bůh některým lidem žehná. Žehná jim víc než jiným, možná víc než dřív. Zároveň vidím, že žehná celým sborům. Čím se o to ti lidé nebo sbory zasloužili? Že by byli lepší, poslušnější, konali lepší a větší dobré skutky? Měli lepší nápady jak Bohu sloužit? Nebo lepší chvály? Nebo byli upřímnější? Možná. Přiznám se, že nevím.

Když se však ohlédnu do minulosti, tak se mi matně vybavují bratři, ale ještě více sestry, které sice nijak nevyčnívaly, ale při troše vnímavosti na nich bylo vidět, že s oddaností žijí velmi blízko Bohu. Mám tušení, že se také hodně modlily – za sbor, za bratry a sestry ve sboru, příležitostně se o tom nenápadně zmínily. Nepotřebovaly modlitební dopisy, nevyptávaly se, ale modlily se podle toho, co viděly. Možná nedokonale, ale s láskou k lidem a s vírou v Boha.

Byly to vesměs modlitby neveřejné, „v skrytu“, možná bychom mohli říct tajné. Ale Bůh na ně odpovídal viditelně, veřejně a dlouhodobě, vlastně na ně odpovídá dodnes i po několika desetiletích.

Máte tušení, kdo se za váš sbor takto kdysi modlil? Má váš sbor takové modlitebníky dnes? Máte je vy osobně? Občas mi někdo řekne, že se za mě modlí. Jsem za to vděčný a myslím, že modlitby mají větší dopad, než tušíme. Možná bychom řekli, že ti staří modlitebníci z toho nic nemají – asi se nedožijí vyslyšení svých modliteb, když se modlí za mladou generaci. Ale oni se přesto modlili a já s vděčností vzpomínám na ty, kdo se za nás tehdy mladou generaci modlili před čtyřiceti padesáti lety.

Už mi není patnáct ani třicet, ale stále mám několik blízkých lidí, starších než jsem já, kteří se za mě modlí. Moc o tom nevím, spíš to tuším. Na vlastní kůži prožívám, že Bůh jejich tajné modlitby vyslýchá a jsem za to vděčný.

Modlí se někdo za váš sbor i dnes? Modlíte se tak vy? Považuji to za úkol pro starší sboru. Ale může to být přitažlivá výzva pro všechny věřící. Je to dobrá investice do budoucnosti našeho sboru, našich věřících, naší mládeže. Někteří budou za padesát let jen tušit, že jsme se za ně možná modlili, ale kdo by si nepřál, aby se na něho takto po letech vzpomínalo. Co když budou naše sbory a rodiny za třicet let vypadat podle toho, jak se za ně dnes modlíme?

Jak bude svět za těch třicet let vypadat, si nedovedeme představit. Dokonce už dnes si starší generace nedovede představit, jak ve skutečnosti žijí jejich děti či vnoučata. Ale modlit se můžeme. Modlitba může být tvořivá, můžeme při ní vymýšlet nejrůznější možné situace – a přimlouvat se, aby Bůh naše bratry a sestry, naše sbory, děti a vnuky v budoucnosti chránil, aby jim žehnal, můžeme se modlit za zachování základních principů – za jejich oddanost Bohu, Božímu slovu, za odvahu žít před Bohem čistě, za zachování biblických principů.

Inspirací pro nás může být Pavel, který se vytrvale modlil, aby Koloští byli naplněni poznáním jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním pochopení, aby vedli život hodný Pána a ve všem se mu líbili, aby nesli ovoce v každém dobrém skutku a rostli v poznání Boha a aby byli posilováni každou mocí podle síly jeho slávy k veškeré vytrvalosti a trpělivosti, s radostí vzdávajíce díky Bohu a Otci, který nás učinil způsobilými k účasti na podílu svatých ve světle… (Ko 1,9-11). Jak se budeme modlit my?

JAN VOPALECKÝ