Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (10)

Reportér: Dnešní rozhovor se bude týkat události, k níž došlo před nějakým časem v Antiochii. Mohl byste nám vylíčit, jak se tato záležitost odehrála.

Neznámý/á: V Antiochii vznikl poměrně brzy velmi silný sbor. Když byl ukamenován Štěpán a v Jeruzalémě začal hon na učedníky, tak jich mnoho uprchlo právě do Antiochie. To je veliké město, takže zde byli v bezpečí. Navíc je zde taková směs národů a náboženství, že zde vůbec nebyli nápadní. Během krátké doby zde uvěřilo obrovské množství lidí, takže bylo třeba vyslat sem nějakého schopného učitele. Z apoštolů nikdo nemohl, a tak bratři nakonec vybrali Barnabáše. Mám dojem, že se to tenkrát rozhodlo bez Jakuba, protože ten by s tím asi nesouhlasil. Podle něj Barnabáš málo ctí tradici otců.

R: Myslel jsem, že v Antiochii působí Pavel z Tarsu?

N: Ano, ale ne od začátku. Barnabáš je opravdu muž plný Ducha a víry, takže se ke Kristu a jeho cestě hlásilo stále více lidí. Když viděl, že situaci není schopen zvládnout, vzpomněl si na Saula z Tarsu. Ten pobýval doma, protože v Judsku a Jeruzalémě byly kolem něj samé problémy. Asi víte o jeho obrácení u Damašku, kdy se mu zjevil Pán. On byl potom ale příliš horlivý a naší věci spíše škodil, než prospíval, proto se vrátil do Tarsu, odkud ho Barnabáš přivedl do Antiochie. A to víte, že právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni Kristovci?

R: Jak dlouho Pavel v Antiochii působí?

N: Už to bude rok.

R: Řekněte nám teď něco o tom vašem sporu.

N: Vlastně se nejedná o žádný spor. Bratři mě poslali před několika týdny do Antiochie, abych věřící povzbudil a vyprávěl jim všechno o našem Pánu, o jeho životě, smrti a vzkříšení. Byl jsem zdei asi čtrnáct dnů a měli jsme se velmi pěkně. Zdejší sbor je úplný Babylón národů - Řekové, Parthové, Skýtové, také bratři ze Židů, ale těch je zde menšina. Ve shromáždění byly zastoupeny snad všechny národy východu. Scházeli jsme se vždy večer k hodům lásky. Společně jsme pojedli, pak jsme lámali chléb a pili z kalicha na památku našeho Pána a jeho poslední večeře s námi. Já jsem pak většinou do půlnoci vyprávěl všechno, co jsem si pamatoval z těch několika let, co jsem žil v Ježíšově blízkosti.

R: Jak se k vám choval Pavel?

N: Velmi pěkně. Je to nesmírně poctivýa cílevědomý člověk, který bere svou službu Pánu velice vážně. Byl hrdý na to společenství z pohanů. Vždycky říkal:  „Kde je ta zeď, co nás po staletí dělila? Teď jsme jedno v Kristu - Židé i pohané!“  A měl pravdu. V Jeruzalémě to člověku tak nedochází, protože tam jsou všichni bratři ze Židů, ale tady, v Antiochii, tady je to jiné. A já jsem se radoval s ním.

R: Jenže pak dorazili poslové od Jakuba a došlo ke konfliktu, je to tak?

N: Ano, Jakub je velmi opravdový člověk, který miluje Boha a našeho Pána. Neuznává však to, že Mojžíšova smlouva přestala po Kristově vzkříšení být prostředkem k Bohu. On stále trvá na potřebě obřezávat nové učedníky, i když jsou to pohané. Zavádí pro ně takové kroužky, kde vysvětluje Zákon, vyučuje o čistých a nečistých jídlech, o sobotě, svátcích a podobně. Věděl jsem, že ti bratři přijeli do Antiochie, aby zkontrolovali, zda jsou tam  pohané vedeni správně. Víte, není to příjemné, když se musíte stále dohadovat se svými nejbližšími spolupracovníky, tak jsem se stáhl zpět a na společná setkání jsem chodil vždy až po jídle.

R: Proč až po jídle?

N: Protože Židé nejedí s pohany a navíc se tam jedla rituálně nečistá jídla.

R: To je ale jedno, ne?

N: Hm, no to je jedno, ale vysvětlujte to někomu, kdo si myslí, že to jedno není. Mě poučil sám Pán, když mi kdysi ukázal, jak mám jíst čisté i nečisté, protože on už vše očistil.

R: Tak proč jste přestal s pohany jíst?

N: Protože jsem nechtěl mít nepříjemnosti, až se vrátím do Jeruzaléma.

R: Ale to jste nevěděl, že narazíte na Pavla...

N: Tam došlo totiž ještě k tomu, že si toho všimli i další bratři z obřízky, především Barnabáš, a přestali se účastnit společného stolování taky. Asi po dvou dnech Pavel najednou uprostřed shromáždění vstal, udělal takový malý výklad o tom, jak Kristus je konec zákona, a pak se obrátil na mě a řekl (to si pamatuju doslova): „Jestliže jsi ty, Žid, nedodržoval dosud mezi námi židovský zákon, jak to, že teď nutíš pohany, aby ho dodržovali?“ Narážel totiž na to, co jsem řekl několika lidem, kteří se mě ptali, proč s nimi nechci už jíst. Byl to trapas. Pokoušel jsem se Pavla uklidnit, ale on se trochu rozčílil, že to je důležité a ať jasně řeknu, jak to je s dodržováním rituálních předpisů nařízených Mojžíšem.

R: Ti poslové od Jakuba byli u toho?

N: Samozřejmě. Seděli tam zachmuření a nespokojení z té pohanské směsky, v níž se ocitli. Viděl jsem, že se z toho nevykroutím, tak jsem vstal a všem jsem se omluvil za to, že jsem se choval jako pokrytec. A to je vše.

R: A co váš vztah s Pavlem - neochladl po tom výstupu?

N: Ale ne, to ne. Tedy že bychom se museli denně vidět, to nemusíme, ale já si velmi vážím jeho práce mezi pohany. To je velké dílo, které koná. A on o tom všem přemýšlí - kdybyste slyšela ta jeho kázání, to jsou úplné teologické traktáty! Ale je to asi nutné, protože pohané nevědí nic, těm se musí vysvětlit všechno. No a tak jsem rád, že já mohu pracovat mezi Židy, Pavel mezi pohany a navzájem si nepřekážíme.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 9 zní:
Jezábel (Zjevení 2,18-29)