Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (15)

Reportér: Jste jedinou ženou, která přežila obrovskou zkázu vašeho města. Jak se vám to podařilo?

Neznámý/á: Předně vás musím poopravit, nejsem jediná, přežila to i moje matka i sestry a také manželky mých bratří, takže nás je víc. A samozřejmě i muži – otec, bratři a manželé sester. A proč jsme přežili? Hospodin nás zkrátka zachránil.

R: Co jste o Hospodinu věděla dřív?

N: Totéž co většina obyvatel Měsícova: že Izraelce vyvedl z Egypta, že zahubil faraona s jeho vojskem, ale hlavně že je silnější než obávaní emorejští králové Síchon a Óg. Ti byli po desítky let postrachem všech, kdo cestovali do Zajordání. A najednou přišli Izraelci a zlikvidují je jako klaté! Bylo mi jasné, že tohle by bez nějakého silného boha nedokázali.

R: Jaké božstvo jste uctívali vy?

N: Naše město se jmenovalo Měsícov, takže je jasné, kdo byl naším hlavním bohem. Já jsem patřila ke kněžkám, které měsíčnímu božstvu sloužily. Vedle Měsíce jsme ale ctili i další bohy, kteří byli v Kenaánu běžní.

R: Jak jste sloužila svému bohu?

N: Jako chrámová kněžka. Měla jsem za úkol přijímat do domu cizince a zbavovat je moci, aby nám nemohli škodit.

R: Jak jste to dělala?

N: Poskytla jsem jim své tělo. Posvátný tělesný styk zbavil cizince moci a jejich bohové nám pak nemohli škodit. Ti muži byli pak v moci našeho boha, takže jsme se jich nemuseli bát.

R: A kdyby s vámi odmítli obcovat?

N: Tak by je naše stráže nebo muži na ulici zabili. Když se kdekoli ve městě objevil cizinec, který ode mě nebo jiné kněžky neměl zvláštní šňůrku, mohl ho kdokoli z města zabít.

R: Jak jste se setkala s Izraelity?

N: Jednou do našeho města přišli dva muži, které stráže u brány hned poznali jako Izraelce a poslali je rovnou ke mně. Jenomže pak se o nich dozvěděl náš král, který se Izraelců velmi bál. Pochopil, že jsou to zvědové a chtěl je nechat zabít.

R: Vy jste je ale ukryla?

N: Já jsem už dlouho toužila dozvědět se o Izraeli víc a příchod těch dvou mužů jsem brala jako vyslyšení mých tužeb. Tak přeci jsem je nemohla vydat vojákům! Poslal jsem je na střechu, kde byla měsíční svatyně. Byla jsem zvědavá, zda se budou Měsíce bát. Kdyby se Měsíce báli a odmítli do svatyně na střeše vstoupit, vydala bych je vojákům – to by ten jejich Hospodin byl pěkně slabý Bůh, kdyby se jeho vyznavači báli Měsíce! Ale oni se nebáli a klidně si pod svatá roucha vlezli. Z celého Měsícova by si nikdo netroufl tam vstoupit! Všichni by se báli, že je božstvo zahubí. Ti muži se ale nebáli a dokonce se schovali pod hromadu posvátných kultických obleků. Vojáci je tam samozřejmě nehledali, a tak se zachránili.

R: A na oplátku pak oni zachránili při zániku vašeho města vás?

N: Ano, ale to jsem s nimi dohodla už tu noc na střeše mého domu. Už tehdy jsem věděla, že Měsícov padne, že Hospodin je silnější, když jeho vyznavači mají takovou odvahu. Proto jsem je prosila o záchranu celé své rodiny. Slíbili to pod podmínkou, že z okna vystrčím karmínovou šňůru. Představte si – karmínovou šňůru, kterou jsem označovala cizince na znamení, že už nejsou nebezpeční a že jsou v moci našeho božstva! V tu chvíli ale pro mě už Měsíc bohem nebyl. Bohem se stal Hospodin, takže jsem šňůru bez obav z okna spustila.

R: Jak vypadala vaše záchrana?

N: Když se zřítily hradby města, myslela jsem, že je to náš konec, protože můj dům stála právě na nich. Jenže ta část hradeb s mým domem zůstala stát. Brzy se pak u mě objevili ti dva zvědové, kteří mě s celou mou rodinou vyvedli z města. Přežili jsem opravdu jediní, protože Izraelci považovali naše město za klaté. A co je klaté, patří Bohu. Když se Bůh rozhodl, že město zničí, nebylo pro nikoho záchrany.

R: Byla jste zděšená z té krutosti?

N: Jakápak krutost? Tak se to přeci dělalo vždycky. Kdyby byl nad Izraelci zvítězil Óg, nebyl by z nich přežil vůbec nikdo. Klaté město se nedá zachránit, to přeci všichni vědí. Zvláště když se vedou války, ve kterých stojí proti sobě bohové.

R: Jak vás Izraelci mezi sebe přijali?

N: Nejprve nás ubytovali za svým táborem a moc si nás nevšímali. Když ale ustaly boje, přišel za mým otcem jeden z těch dvou zvědů a požádal ho, abych se mohla stát jeho ženou. Všichni muži z naší rodiny se pak dali obřezat a připojili jsme se k Judovu kmeni, k Elímelekově čeledi. Měli jsme s manželem Salmónem dost velké polnosti v okolí Betléma, a když se nám narodil syn, mohli jsme mu dát jméno Bóaz, tedy „v něm je síla“. Tehdy jsme už moc dobře věděli, že se naše rodina jen tak v Izraeli neztratí.

R: Vzpomínáte někdy na svůj starý život?

N: A na co mám vzpomínat? Na strach z krutého a studeného boha, který mě ponižoval a udělal ze mě nevěstku? Nebo na město, ve kterém vládl strach a krutost? Nebo na cizince, s nimiž jsem musela spát, aby nám nemohli škodit? Ne, nevzpomínám. I pro mě je celé to město se vším, co se tam stalo, klaté. Dnes žiji v rodině, která si mě váží, starám se o své děti, pole, o domácnost a jsem šťastná se svým manželem. A denně děkuji Hospodinu, že mě z toho hrozného života před tím vysvobodil.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 14 zní:
Abakuk