Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (26)

Reportér: Žijete zde v Anatótu, ačkoli jste dlouhá léta byl Hospodinovým knězem. Jak je to možné?

Neznámý/á: Je to důsledek jednoho špatného rozhodnutí. A to mohu být rád, že mě král vůbec nechal naživu. Ostatní, kteří udělali totéž, co já, jsou už mrtví.

R: Jak je to možné? Vždyť jste patřil na Davidově dvoře k nejdůležitějším lidem?

N: Král David si mě vážil, ale bylo to způsobeno výčitkami svědomí. Když se totiž ve svém mládí stal oblíbenějším než Saul, chtěl ho král zabít. Na útěku se David uchýlil se svými muži do Nóbu. To bylo tenkrát kněžské město, stál tam stánek a můj otec byl veleknězem. David měl hlad, a tak požádal otce, aby mu dal nějaké jídlo. Otec však žádné jídlo něměl vyjma předložených chlebů, které právě odebral ze zlatého stolu. A tak je Davidovi dal. Jenže to někdo udal Saulovi a ten nechal otce i celou jeho rodinu povraždit. Přežil jsem pouze já. David měl výčitky svědomí, že zavinil smrt tolika vynikajících lidí, a proto si mě vzal s sebou a já jsem mu celý život sloužil jako kněz Hospodinův.

R: V čem ta služba spočívala?

N: Pro Davida bylo důležité, že jsem v Nóbu vzal posvátný efód, jehož prostřednictvím se mohl dotazovat Hospodina. Ale i pak, když se stal králem, jsem byl pro něj důležitý. Aby mohl sjednotit království, musel mít svrchovanost nad bohoslužbou. Zmocnil se stánku smlouvy i posvátné arhchy, a když dobyl Jebúz a udělal z něj hlavní město Jeruzalém, přestěhoval centrum izraelské bohoslužby tam. Já jsem byl veleknězem. Každý věděl, že jsem potomkem Élího a že moje služba je legitimní.

R: Kdy se od vás tedy král odvrátil?

N: Bylo to až na konci jeho vlády. David už byl starý a bylo jasné, že nebude vládnout dlouho. Bylo zde několik jeho synů, ale nikdo nevěděl, kdo z nich bude vládnout po Davidovi. Ten o tom něchtěl nikdy veřejně mluvit. Naznačoval mi sice, že by jeho nástupcem měl být Šalomoun, ovšem kdo znal historii Šalomounovy matky Bat-šeby, nemohl s tím souhlasit. David ji přeci ukradl jejímu právoplatnému manželovi! Když se tedy Chagitin syn Adónijáš začal domáhat následovnictví, viděl jsem to jako správné.

R: A David ho jako následovníka neurčil?

N: Ne. Adónijáš se však začal jako král chovat. Opatřil si vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běželi, kdykoli někam jel. Stál za ním i Jóab, který byl po králi nejmocnějším mužem v zemi. A já jsem ho podporoval také. Kněz Sádok, prorok Nátan a někteří další hodnostáři však byli proti. Právě Nátan ponoukl Bat-šebu, aby se orátila na Davida a Adonijášovo nástupnictví překazila. A to se jim podařilo, takže v den, kdy se měl Adónijáš ujmout vlády byl narychlo knězem Sádokem, prorokem Nátanem a Benajášem pomazán za krále Šalomoun. Tenkrát jsme udělali strategickou chybu, protože jsme podcenili lid. Ten nic o tom, co se děje, nevěděl, takže když vedli městem v slavnostním průvodu Šalomouna a provolávaji mu slávu jako králi, všichni se spontánně postavili za něj. Pamatuji si, že nám tu zlou novinu oznámil můj syn Jónatan. Na všechny padla hrůza, protože si uvědomili, že jsou syny smrti. Adónijáš se snažil zachránit u oltáře a pak se novému králi poklonil, nicméně smrti stejně neunikl. Šalomoun jej nechal po Davidově skonu zabít. Stejně nechal zavraždit Jóaba, a to navzdory tomu, že pro Davida vybojoval tolik vítězství. Zabil dokonce i Benjamínce Šimeího, přestože mu král David odpustil a slíbil mu, že jej nezabije mečem. Mě nezavraždil, protože se bál vztáhnout ruku na Hospodinova kněze, ale poslal mě z Jeruzaléma do vyhnanství. Smím žít zde v Anatótu a nesmím se odtud ani hnout. Asi se bojí, že bych mohl ohrozit jeho trůn.

R: Proč vám Šalomoun neodpustil?

N: Nevím, ale vypadá to, jako by celý náš rod byl prokletý. Můj předek Élí zemřel, když Pelištejci ukradli schránu smlouvy a zabili jeho syny. Mého otce a celou jeho rodinu nechal povraždit Saul. A já jsem skončil jako vyhnanec. A to kvůli jednomu špatnému rozhodnutí.

R: Děkuji vám za rozhovor.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 25 zní:
Nejvyšší číšník asyrského krále Sancheríba (Iz 36 a 37; 2Kr 18 a 19; 2Pa 32)