Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (2)

Reportér: Není mnoho lidí, kteří se mohou chlubit tím že byli hostiteli Ježíše, zvaného Kristus. Vy jste jedním z nich.

Neznámý/á: Ano, ale moc se tím nechlubím - však víte proč.

R: Jak vás to vůbec napadlo pozvat Ježíše na hostinu do vlastního domu?

N: Mně vždycky hodně záleželo na náboženství. Patřím mezi farizeje a snažím se dělat čest své straně. Vedu zbožný život, dodržuji přikázání a věřím ve vzkříšení mrtvých. Samozřejmě také očekávám Mesiáše a příchod Božího království pro Izrael. A tady o tom Ježíši šly podivné zvěsti. Lidé říkali, že uzdravuje nemocné, vyhání zlé duchy a dokonce křísí mrtvé. V Naim dokonce vzkřísil člověka na jeho pohřbu. Tak jsem si řekl, že to musím prozkoumat. Co kdyby to byl ten prorok, který má ohlásit příchod Pomazaného? Většina členů Velerady to podcenila. To je vždycky tak - nejdříve se něco zanedbá a pak se hasí požáry.

R: Takže vy jste ho chtěl na té hostině trochu prozkoumat?

N: Ano, nechat ho mluvit, ať řekne, kdo je. A taky jsem ho chtěl pozorovat, jestli dodržuje všechna přikázání a zachovává rituální čistotu. Prorok Páně  přece nemůže porušovat přikázání, ne?

R: A jak jste byl s Ježíšem spokojený?

N: Ale, ani se neptejte. On mi to celé úplně rozbil. Vlastně to zavinila ta ženská...

R: Jaká ženská?

N: Zničehonic se do místnosti, kde jsme stolovali, vecpala nějaká ženská. Už od pohledu bylo jasné, o koho se jedná. Byla to jedna z těch kněžek lásky, které tahají peníze z Římanů a cizinců. Chtěl jsem ji hned nechat vyvést, ale ona si to namířila k adeptovi na Proroka. A hned mu začala mazat olejem nohy, utírala je vlasy a hrozně plakala. Bylo to skoro dojemné, kdyby to nebyla taková poběhlice. Pěkný Prorok, pomyslel jsem si. To by přeci musel poznat, co je to za ženskou a odehnal by ji, aby se neznečistil.

R: To je pravda. A on to nepoznal?

N: Ale asi jo. Jenže to celé byla past. Past na mě. Ten Ježíš mi najednou začal povídat příběh o dvou dlužnících. Oba byli dlužni stejnému člověku, ale jeden víc a druhý míň, On jim oběma dluhy odpustil. Prý - kdo mu bude víc vděčný? No ten s velkým dluhem, říkám. Jo, a to je ta žena, povídá Ježíš. Ona mě tady myje nohy a maže je, protože jí bylo hodně odpuštěno. A co jsi mi udělal pěkného ty? Zkrátka past.

R: A kdo jí co odpustil?

N: Ale já nevím, to je přece nesmysl. Hříchy může odpustit jen Bůh. Ale ten Ježíš mi tak chtěl říct, že jsem si ho dost neuctil, tak to za mě musela udělat ta ženská. Bylo to trapné.

R: A jak to dopadlo?

N: No to je na tom to nejzajímavější, to jako to dopadlo. On jí řekl, že jsou jí odpuštěny hříchy, protože projevila hodně lásky. Prý komu se málo odpouští, málo miluje. A pak ji poslal pryč se slovy, aby už nehřešila. A ona už nehřeší, to vím, protože ji občas vídám v chrámě a je z ní úplně někdo jiný. Ale mě leží v hlavě ta slova o lásce: Komu se málo odpouští, málo miluje.

R: Proč vás to trápí?

N: Protože můj život byl tak dokonalý, že já vlastně skoro žádné odpuštění nepotřebuji. Ale taky je pravda, že jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych mohl milovat Nejvyššího. Ten Ježíš to asi vystihl, i když mě tenkrát hrozně naštval.

R: A jak dopadla hostina?

N: No docela legračně. Jak Ježíš řekl té ženě, že se jí odpouštějí hříchy, strhl se poprask, protože to ostatní hosty hrozně pohoršilo. Začali na něj křičet a dokonce po něm házeli zeleninu, tak odešel. Ale stejně jsem rád, že jsem ho pozval, i když mi to moc ublížilo. To o tom milování a odpuštění, to bylo dobře, že mi řekl.

R:  Viděl jste Ježíše ještě někdy?

N: Ne, pak už ne.

R: Děkuji za rozhovor.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 1 zní:
Abígail (1. Sam. 25)