Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (6)

Reportér: Dnes máme možnost se setkat s dalším člověkem, který byl uzdraven Ježíšem. Řekněte nám ale nejprve, co vám vlastně bylo?

Neznámý/á: Nejdříve nic, byl jsem úplně zdravý až do 12 let. Naše rodina žila zde v Jerichu - to není zase tak samozřejmé, protože Jericho je prokleté město. Tedy Hospodinem prokleté, takže pravověrní Židé zde vůbec nežijí. Moji rodiče to ale nebrali až tak vážně. Když mi bylo 12 let, těžce jsem onemocněl a v důsledku té nemoci jsem  úplně oslepl. Byla to strašná rána pro mě i pro celou rodinu.

R: Co jste dělal?

N: Co jsem mohl dělat? Slepý člověk má dvě možnosti: skončit se životem nebo žebrat. Nějaký čas jsem žil u rodičů, ale bylo mi jasné, že jsem jim na obtíž. Pak zemřela matka, otcovu dílnu převzal starší bratr a já jsem odešel z domu. To mi bylo asi sedmnáct.

R: Kde jste žil?

N: Různě - na ulici, v dírách u městských hradeb, v zahradních altánech za městem. Daleko jsem se nikdy nedostal. Byla nás taková tlupa pochybných existencí. Živili jsme se všelijak - žebrotou, krádežemi, občas se někdo nechal najmout na nějakou práci, holky vydělávaly na chleba svým tělem. Já jsem žebral. Mým stanovištěm bylo místo u silnice venku za městskou branou. Chodilo tam nejvíc lidí, hlavně obchodníků. Kousek odtud byla celnice, ve které vybíral clo Zacheus. Možná jste o něm slyšeli, taky se setkal s Ježíšem a dnes patří k jeho učedníkům.

R: Vy jste něco o Ježíši slyšel, než jste se s ním sešel osobně?

N: Samozřejmě, ale že ho někdy uvidím na vlastní oči, o tom se mi nezdálo ani ve snu. Nevím, jestli si to umíte představit, co to je být slepý. To není jen být odkázán na pomoc druhých, ale je to také prokletí. Slepý nesmí do chrámu, je vyvrhelem, který je oddělen od lidí i od Boha. Stokrát jsem chtěl umřít, ale bál jsem se smrti. Hospodina jsem znal jen z vyprávění maminky z dětství. Do chrámu jsme sice chodili, ale když jsem oslepl, už  jsem tam nesměl. Takže jsem mohl jen poslouchat u dveří synagogy, to mi dovolili.

R: Jak to?

N: Ani chromí, ani slepí a jinak postižení do chrámu nesmí. Čím jsem byl starší, tím více mi to vadilo. Slepota  je samota. A já jsem toužil po někom druhém. Nechtěl jsem být sám. A protože jsem neměl nikoho blízkého, snil jsem o Bohu. Čím více jsem o něm snil, tím víc jsem toužil ho poznat. Vyptával  jsem se na něj lidí, dokonce jsem si sehnal nějaké svitky se žalmy a ty jsem si pak nechal jedním kamarádem předčítat. A moc jsem se těšil na soboty v synagogách - pokud mě ovšem odtud nevyhnali - i to se stávalo.

R: Modlil jste se?

N: No jestli to byla modlitba, to nevím;  prostě jsem k  Bohu mluvil a všechno jsem mu říkal - co mě trápí, co mě štve, po čem toužím a tak. Postupně  jsem začal mít pocit, že mě slyší, že mu prostě nevadí, když se k němu obrací  slepý žebrák! A pak jsem poprvé slyšel o Ježíši - jak káže v synagogách, uzdravuje a dokonce křísí mrtvé. Toužil jsem se s ním setkat. Mohl mě uzdravit a já bych pak mohl jít do chrámu a mohl bych žít úplně jinak. Jenže v Jerichu bylo zbytečné čekat na proroka...

R: Nevěřil jste tomu, že by Ježíš mohl přijít do prokletého Jericha?

N: No jistě, co by tu dělal? Jericho je město zavržené. A vidíte, on sem přesto přišel! Jako by chtěl ukázat, že rozbíjí všechny překážky mezi lidmi a Hospodinem.

R: Takže jste se s ním setkal?

N: Věděl jsem, že je ve městě se svými učedníky. Když měl jít z města, byl to pěkný zmatek -  hrozný křik, hluk a mumraj. Kolem mě se valily davy lidí a já jsem měl hrozný strach, že mi Ježíš unikne. A tak jsem celou tu dobu křičel: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Jako blázen. Řval jsem tam asi půl hodiny, lidi mi nadávali, ať zmlknu, ale já jsem se nedal. A pak se mě někdo dotknul a potichu mi řekl, ať se postavím a jdu s ním, protože Ježíš se mnou chce mluvit.

R: Proč jste ho nazýval synem Davidovým?

N: Všichni věříme, že Mesiáš musí být Davidovým synem. A já jsem byl přesvědčen, že Ježíš je Mesiáš.

R: Co vám řekl?

N: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Já jsem se zmohl na jediné: „Rabbuni, ať vidím!“ A on na to jen: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ A já jsem viděl.

R: Najednou jste viděl?

N: Ano, najednou, jako když máte zavřené oči a najednou je otevřete. Věděl jsem, že mě uzdravil Bůh. Měl jsem z toho obrovskou radost - nejen z toho, že vidím, ale že Bůh mě neodmítá, že mu za to  stojím!  Myslel jsem si, že Ježíš přišel do Jericha jen kvůli mně! Ale pokud vím, jiný zázrak než se mnou tu neudělal. Já jsem se pak přidal k jeho doprovodu - vlastně jsem s ním chodil až do jeho ukřižování, což nebyloza moc dlouho. Potom jsem se vrátil do Jericha a tady pracuji v bratrově dílně.

R: Kolik vás v Jerichu je?

N: Myslíte jako Ježíšových učedníků? Přesně nevím, protože my se scházíme  v několika domech, tak se to nedá dost dobře spočítat, ale odhaduji to na několik desítek, možná stovek, nevím. Já jsem starším v jednom kroužku, kde se staráme o žebráky, chromé, slepé, prostě o spodinu. A je nás asi dvacet.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA

Správná odpověď na kvíz č. 5 zní:
Gedaljáš (Jeremjáš 40)