Rubrika: Biblické kvízy

Rozhovor s neznámým (7)

Reportér: Dnes vám mohu představit poprvé člověka, který byl kdysi Kristovým učedníkem, ale svůj postoj změnil a dnes je opět pravověrným učedníkem Mojžíšovým. Jak vlastně došlo k tomu, že jste se stal následovníkem Ježíše z Nazaretu?

Neznámý/á: Ježíš přišel jako kometa - nečekaně. Těch učitelů a duchovních vůdců bylo v Izraeli vždycky dost, ale to byli mluvkové. Ježíš nejen mluvil, ale především konal. Bylo jasné, že je někým mimořádným.

R: Tím konáním myslíte uzdravovování nemocných a křísení mrtvých?

N: Nejen to. Vyhnal penězoměnce z chrámu, postavil se Herodovi a nic si nedělal z té naší pochybené politické elity, která nevěří na zázraky ani na věčný život. Byl to rozený vůdce, takový, na kterého jsme od dob Judy Makabejského čekali. Věděl jsem, že přijde, musel přijít. Cizozemci se tu roztahují a naši velekněží jim poklonkují. Farizeové zase mají plnou hubu svatých řečí, ale jde jim jen o sebe. Ježíš to všechno odhalil. Bylo mi od začátku jasné, že se k němu musím přidat.

R: Byl jste sám ze zélótů, nebo vás bylo víc?

N: Hodně, nejznámější jsou Jakub a Jan, synové Zebedeovi, pak Šimon a další. V různých odbojových skupinách bylo víc Ježíšových učedníků.

R: Vy jste čekal, že vás Ježíš osvobodí od Římanů. Co jste si myslel, když byl ukřižován?

N: Nic, já jsem tomu nevěřil. Tou dobou jsem byl zrovna v poušti, kde jsem se ukrýval před Římany. Udělali jsme totiž jednu akci proti vojenské posádce v Negebu a bylo lepší se nějaký čas neukazovat. A když jsem slyšel, že byl Ježíš ukřižován, vůbec jsem to nebral vážně.

R: Věděl Ježíš o těchto vašich akcích?

N: Nevím, nemluvili jsme spoliü o tom, Já jsem nikdy nepatřil k jeho nejbližším učedníkům a v tom širším okruhu nás bylo asi 70 nebo 80, takže s námi osobní vztah ani mít nemohl. Byl jsem s n ím většinou tehdy, když byl v Judsku a to nebylo často.

R: Vraťme se k tomu, co jste si myslel o Ježíšově ukřižování.

N: Vůbec jsem nepřipouštěl, že to byla pravda. A ani teď tomu nevěřím. Byl to úžasný trik Jana a dalších z Dvanácti. Prostě podplatili Římany, aby mohli Ježíše sundat z kříže dříve, než umřel. Vždyť mu ani nelámali nohy a těm dvěma dalším ano! No a potom ho schovali a po třech dnech tvrdili, že vstal z mrtvých. Jenže - a to je můj názor dnes - on jim dlouho nevydržel a asi brzo opravdu umřel, protože asi po čtyřiceti dnech začali povídat, že ho viděli vystupovat do nebe.

R: Vy tomu nevěříte?

N: Věřil jsem, ale teď tomu nevěřím.

R: Jdy došlo k tomu zlomu ve vaší víře?

N: Po Letnicích. Tehdy jsem pochopil, že je to všechno úplně jinak.

R: Jak to, co se stalo?

N: Bylo to krátce po Ježíšově údajném nanebevstoupení.  Sešli jsme se tenkrát v Jeruzalémě v jednom velkém domě, který poskytl jakýsi bohatý muž. Byl to známý Marie, Ježíšovy matky a ten nás hodně podporoval. V tom domě byla v poschodí taková veliká hala. V té jsme se scházeli k modlitbám. Chodilo tam dost lidí, Ježíšovi učedníci, jeho příbuzní a všichni, kdo neodpadli po jeho údajném ukřižování. Jednou nás Petr nechal svolat všechny. Já jsem věděl dopředu, o co půjde. Po Jidášově zradě a  smrti bylo totiž třeba doplnit kruh apoštolů zase na dvanáct, protože dvanáctka je Boží číslo. Bylo to skoro jisté, že budu vybrán já, protože jsem svobodný a mám hodně zkušeností z boje se Římany. Petr ale zinscenoval pěkný podfuk. Nejdřívě měl krásné plamenné kázání, ve kterém zdůvodnil, že Jidáš musel zradit, protože to tak Bůh předzvěděl. O své zradě ale nemluvil, to se mu nehodilo. A prý "jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, až do dne, kdy od nás byl vzat, musí se s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání. " Už tehdy mi mohlo být jasné, že se to na mě moc nehodí a že Petr dělá všechno pro to, abych já vybrán nebyl. Jenže Jakub, Jan a Šimon jako zélóté mě stejně navrhli. Jakubovi se Petr neodvážil oponovat, tak navrhl ještě nějakého Matěje, kterého ale nikdo pořádně neznal. A že prý rozhodně los. Postavili nás před sebe a modlili se, aby Hospodin ukázal, kdo z nás má být Jidášovým nástupcem. Pak se losovalo a los padl samozřejmě na Matěje.

R: Ale když to bylo losování, tak se to nedalo moc ovlivnit, nezdá se vám?

N: Když se chce, tak jde všechno. Já vím, že to poctivé nebylo a prsty že v tom má Petr. Matěj pak byl slavnostně přijat mezi apoštoly, ja si říkali. Móc důležití jsou, tihle apoštolové. A nejdůležitější je Petr. Prý "Pán mě mezi vámi vyvolil za vůdce!" Já jsem to nikdy od Pána neslyšel. No, ještě nějaký čas jsem mezi ně chodil, ale pak jsem toho nechal. Je to celé hra na oklamání lidí. Jen z nich tahají peníze, aby nemuseli nic dělat a pohodlně si žili.

R: Říkal jste, že rozhodující pro vás bylo to, co se událo o Letnicích?

N: Jo, to bylo. Tam vyrobli takové divadlo, že se tomu smálo celé město. Prý na ně sestoupil Duch svatý! Jenže pravda je taková, že milí apoštolové moc dlouho slavili své hody lásky, takže ráno byli namazaní jako slívy. No a aby se z toho nějak vylízali, začali pak o tom šířit pověsti, že byli opilí Duchem svatým. To už byla poslední kapka. Řekl jsem si: "Dost, s tímhle nebudu mít nic společného." Odešel jsem do hor a pěkně potichu jsem se vrátil k učení našich otců.

R: A jak dnes vidíte Ježíše?

N: Nevidím, nepřemýšlím o tom a myslím, že za chvíli se na něj zapomene.  On to asi ví i Petr, protože jak jsem slyšel, začal hlásat tu svou "dobrou zprávu" dokonce pohanům. To je nehoráznost: perly hází sviním! No ale mě se to už naštěstí netýká.

R: Děkuji za rozhovor.

Kdo je náš neznámý/á a kde v Bibli se o něm píše?

Sestavil PETR VAĎURA