Dnes je

Verš pro tento týden

Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.

Přísloví 18,10

Čtení pro dnešní den

Rubriky



Rubrika: Biblické úvahy

Obnoveni, proměněni, uschopněni, vedeni

Jak na nás působí Duch svatý?



„Nevím, co si počít s Duchem svatým“, řekla mi nedávno žena, která je po čtyřicet let křesťankou a patří k církvi. Není divu, vždyť se o tom v mnoha sborech sotva hovoří. Je nemyslitelné, že bychom se ve shromážděních nezabývali Bohem Otcem. Ještě samozřejmější je pro nás učit stále dokola o Božím Synu, Ježíši Kristu. Avšak třetí osoba trojjedinosti často vybledává. Proč tomu tak je?

„Učení o Duchu svatém se zanedbává proto, že máme obavy z učení nepravého, falešného a přehnaného, takže se tomu učení raději vyhýbáme“, napsal v roce 1953 D. Martyn Lloyd-Jones ve své knize o Duchu svatém.[1] Avšak strach, jak známo, není dobrý rádce. Když se podíváme do Bible, zjistíme, že se v ní od první stránky až do poslední mluví o Duchu svatém. Ano, je pravda, že Bible je podivuhodně zdrženlivá v tom, aby nám popsala jeho bytost. Avšak o to otevřeněji a obšírněji hovoří o jeho působení. Byl přítomen již při stvoření (1M 1,2). Veškerý život na této zemi je možný jen proto, že Boží Duch[2] působí (Jb 34,14n; Ž 104,29n). Také veškerý duchovní život je možný jen proto, že Boží Duch ho vyvolal (Ez 37,25n; J 3,5). Na mnoha místech nám Boží slovo popisuje jeho působení jako tichý a jemný vánek, pak opět jako burcující a rázné, někdy jako cizí a nepochopitelné, nebo dokonce hrůzu nahánějící (srov. Sk 5,1-11). V tom všem si však neustále uvědomujeme, že Duch svatý je Bůh. Nemůžeme jej „zkrotit“ a mít ho k disposici. Je nezávislý na našem dispozičním právu a konečně se také nedá zahrnout do našich pokusů ho vysvětlit a definovat. Můžeme jen pokorně a s úžasem pozorovat jeho působení a důvěrně se mu vystavit.

Hodně o tom mluví Nový zákon, jak na nás působí. Je to on, kdo nás přivádí k živé víře v Ježíše, kdo nám dává jistotu, že jsme Božími dětmi, a kdo nás tak dovádí k cíli. Zde jsou na druhé straně sbory, kde se hodně mluví o Duchu svatém, přitom však jsou v ohnisku zájmu jeho zázračné projevy. To je nepřípustná zkratka. Omezit však jeho působení jen na Památku Páně a na přípravu kázání je právě tak nepřípustné, neboť biblická zvěst o jeho působení v našem životě je daleko různorodější a také velmi jasná. První křesťané prožívali jeho působení velmi zřetelně. A toužili, aby byli Duchem svatým naplněni, a dali mu prostor ve svém životě. Tato touha jim nezaručila pokojný život. Kdo touží po klidném a nerušeném životě, by neměl dávat příliš velký prostor Duchu svatému ve svém životě, protože tam, kde Duch působí, je život a dynamika. Tu se něco děje. V následujícím bych rád uvedl čtyři oblasti, ve kterých se v našem životě něco děje a dít bude, pokud dáme Duchu svatému prostor.

Moc: Duch svatý obnovuje

„Ale dostanete moc Ducha svatého, který na vás sestoupí“, řekl Pán Ježíš krátce před svým nanebevstoupením ve Sk 1,8. Moc, kterou dává Duch svatý, je schopnost hovořit o Ježíši s autoritou (srov. Mt 10,20). Ve Sk 4,31 je nám popsáno, že první křesťané byli naplněni Duchem, což vedlo k tomu, že odvážně a beze strachu zvěstovali evangelium v hrozivě vypadající situaci. Ptáme-li se tedy, co v nás působí Duch svatý, pak je to především naše odvážné přiznání se k Ježíši. Kde vzala 27letá matka dvou dětí sílu trvat na své víře, když jí spolu s více než 100 rukojmími vyhrožovali smrtí oběšením? Sudánce Meriam Ischag dali lhůtu tří dnů, aby se své křesťanské víry vzdala. Trvala na své víře, navzdory hrozícím drakonickým trestům. Je to Duch svatý, který dává sílu k tak odvážnému svědectví.

Současně Duch svatý působí i v lidech, kteří slyší svědectví o Ježíši. Otevírá nám srdce (srov. Sk 16,14) a vede nás k pokání. Podle J 16,8-13 nám dává Duch svatý jasně najevo, v čem spočívá náš hřích, jak je možné být před Bohem spravedlivý a že Bůh již vykonal soud v Ježíši. Tímto mocným působením Ducha svatého v kázání vyvolá živou víru (Ř 10,17). Vzniká nový, duchovní život. „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“ (J 3,6). Znovuzrozením však obnovující mocné působení Ducha svatého ještě nekončí. Martin Luther to jednou formuloval takto: „Život křesťana je řetězem pokání“[3]. Prosba z modlitby Otče náš „A odpusť nám naše viny“ zůstává stále také naší modlitbou jako Božích dětí. Prožíváme, že nám Duch svatý připomíná, kde jsme se provinili? Jakou roli v našem životě hrají pokání, odpuštění a smíření? Kdo tvrdí, že to nepotřebuje, něco předstírá a z Boha dělá lháře (srov. 1J 5,10). Kdy jsem si však naposledy uvědomil, že jsem selhal a provinil se? Kdy jsme v našem shromáždění naposledy prožili pokání a opravdové smíření? Tam, kde působí Duch svatý, vede k pokání. To není něco, co by nás ohrožovalo, ale naopak něco nesmírně osvobozujícího.[4]

Ovoce: Duch svatý proměňuje

V životě toho, kterého Boží duch probudil svou mocí k novému životu, můžeme rozpoznat trojí účinek Ducha svatého. Jeho působení je v tom, že v nás nechá růst ovoce a tím proměňuje náš život. „My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě“ (2K 3,18 – B21). Výzkumní pracovníci se již řadu let piplají s materiály, které mají tvarovou paměť: při změně teploty tyto materiály zaujímají původní tvar. I my lidé máme takovou „tvarovou paměť“ a rádi se neustále znovu vracíme do našeho starého vzorce chování. Změny nám připadají těžké i tehdy, když víme, že jsou nezbytné. Proto potřebujeme pomoc. Když nás Duch svatý proměňuje, neděje se to nikdy násilně proti naší vůli. Naopak. Dokonce můžeme jeho proměňujícímu působení důsledně bránit (1Te 5,19) a jej tak zarmucovat (Ef 4,30). Když nás Duch svatý promění, tak jsme uzdravení. Bible proto nazývá tento proces také „posvěcení“. Boží Duch je v Novém zákoně nazýván „Duch svatý“. „Svatý“ popisuje jednak jeho podstatu. Jako třetí osoba trojjedinosti je Boží Duch Bůh a tím je svatý. Ale přídomek „svatý“ popisuje především také jeho působení: Duch svatý nás posvěcuje. Uzdravuje nás, dává do pořádku, co se v našem životě hříchem pokazilo, aby nás znovu proměnil do Božího obrazu, k němuž jsme byli stvořeni.

Jinou stránku tohoto procesu změn popisuje Pavel v Ga 5,22 obrazem ovoce. Charakterové vlastnosti, které by chtěl uzdravující Duch v nás vyrůst, jsou láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, dobrota, ohleduplnost a sebeovládání. Velmi na mne zapůsobilo, když jsem slyšel, že velký teolog John Stott se až do vysokého stáří tento verš denně modlil: „Pane, kterou z těchto vlastností chceš dnes ve mně dále nechat zrát?“ Jak zraje takové ovoce? Například charakterová vlastnost lásky neroste, jestliže jsme obklopeni jen lidmi hodnými lásky (srov. Mt 5,46nn). Toto ovoce může zrát jen na poněkud obtížnějších charakterech, které nám spíše leží v žaludku. Abych je miloval, potřebuji moc Ducha svatého.

Dary: Duch svatý uschopňuje

Duch svatý nás nejen stále víc a víc proměňuje do Božího obrazu, ale dává nám i své dary. Ty jsou v Bibli nazvány charismata  - dary milosti, protože je vždycky dostáváme z milosti, tedy jako neodůvodněný dar. Ne proto, že někdo tak věrně slouží Bohu, je obdarován dary, ale proto, že jsme byli Duchem svatým obdarováni dary, sloužíme tím Bohu a druhým ve věrnosti (1Pt 4,10). Důvod pro dary, které jsem dostal skrze Ducha svatého, nepotřebuji hledat v sobě. Je zdůvodněn ve vůli Ducha svatého (1K 12,11). A ten jedny zdánlivě marnotratně vybavil, zatímco u jiných se zdál být velmi úsporný. A tak jako se květinám u souseda daří lépe než na naší zahradě, je tomu podobně i zde: jiní se zdají být vybaveni bohatěji a lepšími dary. Proč nedokážu tak báječně zpívat jako X a proč neumím tak dobře mluvit jako Y? Avšak tento způsob myšlení vede jen k tomu, že nemohu odhalit a rozvíjet vlastní dary. Jimi je vybaveno každé Boží dítě. Bible sice nikde nevede výslovně aktivně k tomu, abychom objevovali své vlastní duchovní dary, přesto tato myšlenka je v pozadí všech biblických textů, které obšírně hovoří o darech, které Duch svatý dal Božím dětem (1K 12 a 14; Ř 12 a Ef 4). Tam je řeč o různých darech Slova a služby, vedení a také zázračných darech. Ty všechny nám Duch svatý dal ne k seberealizaci, ale s cílem budování církve (Ef 4,10-12). Znám své dary? Pokud ano, žiji a rozvíjím je? „Proto ti připomínám, abys v sobě rozněcoval ten Boží dar, který jsi přijal skrze vkládání mých rukou. Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy“ (1Tm 1,6.7).

Vedení: Duch svatý vede

„Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové (a dcery) Boží“ (Ř 8,14). Nechat se vést Duchem svatým znamená, že mu přenechám vedení, tím, že poslouchám, co mi Bůh skrze svého Ducha říká. Ve Sk 8,29 říká Duch svatý Filipovi, že má přistoupit ke kolem projíždějícímu kočáru. Filip byl otevřený pro řeč Ducha svatého. Slyšel a musel se jen rozhodnout, co má dělat. Mohl by se rozhodnout i jinak, avšak Filip udělal přesně to, co mu Duch svatý řekl. Běžel k vozu. Nakonec se etiopský ministr financí, který v tom voze jel, stal křesťanem a dal se pokřtít. Dobře, že se Filip nechal vést Duchem svatým.

Před nějakou dobou jsme byli při nějaké nákupní horečce ve velkém nákupním středisku. V hlasité tlačenici a žvanění nesčetných lidí, kteří se tlačili přes široké vstupní dveře, někdo upustil jednu eurominci. Tiché zacinkání této mince způsobilo, že všichni nastražili uši. Naše ucho je dobře naladěno na zvuk mincí. Peníze mají určitou hodnotu a tu nechceme ztratit. Jak naladit naše duchovní ucho na řeč Ducha svatého tak, abychom ho ve všem tom lomozu našeho života nepřeslechli? Můžeme ho následovat jen tehdy, slyšíme-li jeho řeč. A když následujeme jeho řeč a necháme se jím vést, zažijeme velké věci, které v našem životě činí a skrze nás je nechá zakusit ostatní.



Perspektive 05/2014, str. 14-16

WALDEMAR PENNER,

pracovník sboru Drážďany-Bergmannstraβe

Přeložil TOMÁŠ PALA

 

Otázky k dalšímu zamyšlení a k rozhovoru:

Odrazuje mne strach před přehnaným a falešným od přemýšlení o působení Ducha svatého v mém životě a rozmluvách o tom? (2Tm 1,7; Ef 4,30; 1Te 5,19)

Když na nás sestoupí Duch svatý, „budeme vystrojeni mocí z výsosti“, říká Ježíš. Přejeme si tuto moc Ducha svatého k živému a zplnomocněnému svědectví o Ježíši? Kdyby nám tuto moc dal, kde bychom ji prožívali? (Sk 1,8; 4,31)

Jakou roli hraje pokání v mém životě? Když Boží duch působí, vede k pokání (J 16,5-15).

Které z charakterových vlastností uvedených v Ga 5,22 mi působí momentálně největší potíže? Na které Boží duch právě pracuje? U které charakterové vlastnosti bych mohl dnes říci, že je v mém životě výraznější než před dvěma lety? Mám víc lásky, jsme trpělivější, mohou ostatní při mně konstatovat více radosti?

Znám své dary, které mi Duch svatý daroval? (1K 12,11; 1Pt 4,19) Žiji jimi ve svém sboru? Jaký je nejbližší krok, kterým bych přitom chtěl jít?

Jak mohu vyostřit svůj sluch, abych ve svém životě lépe slyšel řeč Ducha svatého?
(srov.1Sam 3,1-11)



[1] Lloyd-Jones D. Martyn, 2001, Gott der Heilige Geist. Studienreihe über biblische Lehren Bd.3, 3L Verlag S.15

[2] Autor používá v tomto článku označení Duch Boží, Duch svatý, Duch Ježíšův atd. jako synonyma.

[3] Citováno podle H. H. Janzena, Von der Herrschaft des Geistes. Der Heilige Geist und sein Wirken, Brunnen: 1968, str. 63

[4] Viz k tomu také kniha od Julius Schniewind. Die Freude der Buβe: Zur Grundfrage der Bibel, Vandenhoek & Rupprecht: 1960





Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se

xTento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.