Rubrika: Křesťanský život

Křesťanské ctnosti (2. díl)

Rozumnost

Zvláštnost této ctnosti

Naši řadu ctností začínáme zcela úmyslně ctností rozumnosti. Je to proto, že mezi ctnostmi zaujímá zvláštní postavení. Je jednou ze čtyř hlavních, resp. kardinálních ctností starověku a středověku. Je uvedena také v knize Moudrosti 8,7 – jednoho ze spisů helenistického židovství: „A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího.“

V Nikomachově etice se Aristoteles obšírně zabývá ctností rozumnosti, pro kterou používá řecké slovo „phronesis“. Rozumností chápe praktickou rozumnost. Ta rozhoduje, jak máme jednat v konkrétním případě, na rozdíl od vědy, která má za cíl objevit všeobecně platné zákonitosti.

Zvláštní postavení praktické rozumnosti mezi ctnostmi vyplývá ze dvou důvodů: Jednak má praktická rozumnost vazbu na rozum, zatímco ostatní ctnosti se týkají charakteru. Za druhé má praktická rozumnost vedoucí funkci pro ostatní ctnosti. Dbá na to, aby se charakterové ctnosti uskutečňovaly v daném případě přiměřenými prostředky. Ukažme si to na příkladu statečnosti a štědrosti. Příliš málo odvahy je zbabělost, příliš mnoho odvahy je svévole, pravá míra je ctnost statečnosti. A je to praktická rozumnost, která zde musí stanovit, co je v daném konkrétním případě pravá míra. Právě tak je tomu i se štědrostí: stejné jednání, které je v jednom případě velkorysé, by mohlo být v jiné situaci mrháním anebo v ještě jiné třeba zase naopak lakomstvím.

Soudnost tedy hraje v životě ctnostného člověka ústřední, nepostradatelnou roli. „Kdo neví, jak se věci ve skutečnosti mají, sotva bude moci činit dobro.“ (Josef Pieper) Praktická rozumnost je intelektuální ctnost, avšak bez této intelektuální ctnosti nemůžeme praktikovat charakterové ctnosti. Bez rozumnosti by byly ostatní ctnosti neúčelné: spravedlivý by sice miloval spravedlnost, nevěděl by však, jak jí dosáhnout. Naopak by rozumnost bez ostatních ctností byla prázdná: Kdo sice ví, jak by se mohlo něco dobrého udělat, avšak nečiní to, nedosáhl vlastního cíle (viz také Jk 4,17).

Co k tomu říká Bible?

Rozumnost Starého zákona je Aristotelově phronesis podobná do té míry, že jí jde také o otázky zcela praktického života. Jde jí o správné jednání v konkrétních situacích – a nejen pouze o navršení vědomostí kvůli vědomostem. I moudrý ve Starém zákoně se musí učit, jak se v konkrétních situacích adekvátně rozhodnout. Přísloví 26,4.5 dávají vzájemně zdánlivě protikladné tipy, jak má člověk odpovídat hlupákovi. Rozumný člověk se musí v konkrétní situaci rozhodnout, co je přiměřené a pak se rozhodnout pro variantu z verše 4 a někdy jindy zase pro variantu z verše 5. Starý zákon ovšem opakovaně varuje před autonomní rozumností, rozumností, která si myslí, že může existovat bez Boha: „Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina“ (Př 3,7; viz také 1,7; 3,5).

V Novém zákoně se objevují řecké výrazy phronesis (moudrost, rozumnost), resp. phronimos (moudrý) v evangeliích a v Pavlových dopisech. Moudrý muž staví svůj dům na skále (Mt 7,24); rozumný správce domu bude při příchodu svého pána zaměstnán plněním jeho úkolů (Mt 24,45; L 12,42); pět moudrých panen má zásobu oleje (Mt 25,1nn); nespravedlivý správce bude ohodnocen jako rozumný (L 16,8); a konečně jsou také učedníci vybídnuti: „buďte tedy obezřetní jako hadi“ (Mt 10,16). V těchto podobenstvích a obrazech musíme chápat rozumnost zcela prakticky. Popisované osoby se projevily jako prakticky rozumné při uspořádání života. Phronesis v Novém zákoně je tedy velmi podobná rozumnosti ve Starém zákoně. A i Nový zákon varuje před chytrostí nezávislou na Bohu: „Nespoléhejte na svou vlastní chytrost“ (Ř 12,16; srov. Př 3,7).

V Římanům 12 – 15 se Pavel zabývá některými otázkami etiky. V úvodních verších této kapitoly je psáno: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“ (Ř 12,2). Zde vidíme jeden rozdíl a jedno společné s aristotelovským použitím phronesis. Podstatný rozdíl je v tom, že Nový zákon nevidí žádnou šanci ke zdokonalení rozumu výhradně vlastním úsilím. Neboť i rozum byl poškozen hříchem a potřebuje obnovu. Společné pro obě použití je poznání toho, že bez rozumu/moudrosti nemůžeme realizovat žádnou charakterovou ctnost. Jen s pomocí obnoveného rozumu totiž můžeme zkoumat, co je to vlastně to „dobré, příjemné a dokonalé“. Proto bychom měli u lidí, kteří v církvi berou vedoucí funkce vážně, očekávat mimo ostatních charakterových ctností také ctnost praktické rozumnosti/moudrosti (viz Sk 6,3).

Tři praktické tipy k tréninku

Praktická moudrost se musí nacvičit – trénovat. Sval, který se nepoužívá, zakrňuje. Proto mnozí chodí do fitness center, aby tam rozhýbali svaly, které v běžném životě moc nepoužíváme. Totéž platí pro naše mozkové svaly. Nestačí mozek jen mít. Musíme ho také používat. To může být někdy namáhavé – podobně jako návštěva fitness centra. Kdo se vyhýbá tělesné námaze, ztratí své tělesné zdraví. A kdo se vyhýbá duchovní námaze, také ztratí své duchovní zdraví.

Praktická rozumnost se dá trénovat pouze při činu. Věda může být založena také na čistém postoji pozorovatele. Ale v praktické moudrosti jde o správné jednání v konkrétních situacích. Kdo zde zůstává na lavičce pozorovatele, se skutečně nepoučí. Bude si sice vždycky myslet, že ví, co je správné a jak se co má dělat. Je to však omyl. Jako diváci fotbalového utkání si sice také obvykle myslíme, že přesně víme, co by měl hráč udělat. Avšak z pouhého diváka se ještě nikdy nestal dobrý hráč. Teprve když svou praktickou moudrost použije v konkrétních situacích, může se vyučit. Bude sice dělat chyby, avšak, jak říká lidové pořekadlo „chybami se člověk učí“.

Praktická rozumnost se dále rozvíjí při střetech s jinými názory. Pokaždé jsem se hodně přiučil, když jsem se zabýval postoji, pocházejícími z jiných kultur nebo tradic víry. Teprve zaměstnáváním se jinými pohledy můžeme skutečně pochopit vlastní názory. Kdo zná jen jediný světový názor, nezná vlastně žádný. Je pochopitelně pohodlnější číst jen takové autory, kteří potvrzují moje vlastní mínění. Avšak k moudrosti se zraje jen tak, když se vážně pokusíme vžít do jiných pozic a porozumět, proč někteří lidé považují za správné jiné věci, než to dělám já.

VOLKER KESSEL

Přeložil TOMÁŠ PALA

Dr. Volker Kessel je učitelem Akademie pro křesťanské vedoucí (Akademie für christliche Führungskräfte).

Tři literární tipy k prohloubení:

Aristoteles, Nikomachische Ethik, Buch VI, zvl. kap. 5 a 8

Compte-Sponville, André 1996. Ermutigung zu einem unzeitgemässem Leben. Ein kleines Brevier der Tugenden und Werte. Reinbeck: Rowohlt. Kap.3: Die Klugheit.

Pieper, Josef 2008. Über die Tugenden: Klugheit, Gerechtigkeit, Tapferkeit, Maβ. 2.Auflage. München: Käsel. Kapitel 1: Klugheit.