Rubrika: Křesťanský život

Křesťanské ctnosti (3. díl)

Spravedlnost

Spravedlnost se stala – nejpozději v dobách globalizace – opět tématem nově určujícím náš svět. Jsme svědky, jak stále více lidí rozhořčeně reaguje, když se odhalí nespravedlnosti v jejich mnoha variantách. Jdou na ulici a demonstrují za svobodu a spravedlnost. Kdo cítí, že s ním jednají nespravedlivě, si to nenechává pro sebe a právem reaguje za právo. Jestliže jsou ženy utiskovány nebo zneužívány, vyvolává to – a to i v konzervativních kulturách jako je Indie a v arabských oblastech – stále silnější reakce. To, že vlády a organizace si stále ještě dovolují nespravedlnost a korupci trpět či dokonce krýt, ukazuje jen stav našeho světa a jak je třeba, brát vážně Bohem vyžadovanou spravedlnost.

V naší době vznikl nový cit pro spravedlnost a vnímání nespravedlivých hospodářských a politických struktur. Dnes už nikdo nemůže zavřít oči před tím, že jíst čokoládu či pít kávu má něco společného s naším tématem. Jestliže se děti musí dřít za nepředstavitelných podmínek, anebo jsou-li lidé (především ženy a děti) zneužívány a vykořisťovány, abychom si my mohli své hadříky nakoupit za výhodnou cenu či používat levně své mobily, pak se už nemůžeme déle dívat jinam a musíme si otevřít téma chudoby, vykořisťování a spravedlnosti. Žijí-li lidé na úkor jiných, je to nespravedlivé a nepřijatelné.

Historické aspekty

Spravedlnost znamená – svou klasickou definicí římského právníka Ulpiana a vlivného církevního učitele Tomáše Akvinského – takový způsob jednání, které poskytuje „každému to jeho“ – „suum cuique“. To znamená, že každému má být zaručeno to, co mu (ze své podstaty) patří.

To, že tento názor může být překroucen (a že se překrucuje), ukazuje cynický nápis právě tohoto právního nálezu na vstupu do koncentračního tábora v Osvětimi.

Podle Aristotela (v jeho Nikomachově etice) je spravedlivý ten, kdo dodržuje spravedlivé zákony. Od této všeobecné spravedlnosti odlišuje ještě partikulární spravedlnost. Zde jde jak o spravedlnost rozdělování, tak také o spravedlnost řádného vyrovnávání. Zde se již rýsují zásady sociálního, resp. společenského a politického uspořádání spravedlnosti.

Spravedlnost se však nesmí zaměňovat s rovnostářstvím. Chtít srovnat všechno může vést k velké nespravedlnosti. Požadování a nucení k přerozdělování a vyvlastnění (staré socialistické a komunistické požadavky) ve svých konečných důsledcích nejen že nevedly k spravedlnosti, ale jen k nesvobodě a nespravedlnosti, jak to prokázaly dějiny.

Avšak také svoboda, zcela oddělená od hodnot – bezuzdný kapitalismus – nevede k větší spravedlnosti. Pokud nejde svoboda ruku v ruce se sociální odpovědností, vede k nespravedlnostem. Je např. nespravedlivé, mají-li daňoví poplatníci platit za záchranu bank, které svým neodpovědným přístupem přispěly k světové hospodářské krizi, či ji dokonce svými činnostmi vyvolaly.

 Napínavé je, že se na jedné straně stále víc křesťanů zasazuje konkrétně za sociální a společenskopolitickou spravedlnost. Jsou ochotni vyvodit důsledky včetně zásahu do svého vlastního životního uspořádání, chápej konzumního postoje. Na druhé straně neméně křesťanů má názor, že tato společenskopolitická témata nemají nic společného s evangeliem. Není to náš úkol, zasazovat se o sociální a politickou spravedlnost. Tato argumentace má delší tradici a jde v důsledku o redukci základních biblických pojmů zpět na duchovní sféru. Průlomové poznání reformace v pohledu na ospravedlnění z víry bylo redukováno jednostranně na aspekt individuální, vnitřní, jen na Boha vztažené perspektivy. „Jak budu spravedlivý před Bohem?“

Avšak Bible říká k tomuto tématu více. Proto je důležité se s tím znovu střetnout a ptát se, co skutečně říká k tématu spravedlnosti a co to pro nás znamená.

Bible

Spravedlnost je jedno z hlavních slov Bible. Vyskytuje se v několika stovkách případů ve SZ i v NZ. Boha Bible charakterizuje jako jeho spravedlnost a jeho spravedlivé činy. „Hospodin miluje právo.“ (Ž 37,28) Spravedlivý Bůh chce, aby hříšní lidé byli spravedliví (v souladu s jeho vůlí) a spravedlivě žili. K tomu dal své Slovo a na Sinaji svůj zákon jako výraz své spravedlnosti a svého jednání vytvářejícího společenství.

Spojením spravedlnosti s dalšími klíčovými pojmy můžeme poznat, jak Bible chápe spravedlnost (Hecht 2006):

Právo a spravedlnost: Právo jako spravedlivá základní struktura sociálního života

Věrnost a spravedlnost: Spolehlivost, trvalé lidské vazby v sociální struktuře

Život a spravedlnost: Lidské společenství ve své solidaritě, zvláště s potřebnými.

Sociální zákonodárství ve Starém zákoně posiluje péči o slabé členy společenství. Patří k tomu: odvod pro nejchudší, oddlužení pro zachování lidské důstojnosti a svobodu, kterou jim propůjčil Bůh (vysvobození z egyptského otroctví Bohem jako závazek, aby obdobně jednali se svými bližními) soucit a ochrana vůči bližním (např. cizincům), zvířatům a dokonce i rostlinné říši (v jubilejním roce měla pole odpočívat). To všechno je projev spravedlivého života.

Právě starozákonní proroci neustále napomínali vášnivě národ, aby dbal na spravedlnost a aby ji uskutečňoval. „Uplatňujte právo a spravedlnost, vysvobozujte oloupeného z rukou utiskovatele, netýrejte bezdomovce, sirotka a vdovu, nedopouštějte se násilí, neprolévejte na tomto místě nevinnou krev“ (Jr 22,3).

Vzhledem k bídě svého národa Izraele nakonec sám Bůh zaslibuje, že jim vzbudí pastýře, který bude jako král dobře vládnout, jednat rozumně a prosazovat ve své zemi právo a spravedlnost. Jeho jméno: „Král spravedlnosti“. (Jr 23,4-6) „Toto praví Hospodin: "Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost.“ (Iz 56,1)

Spravedlnost jako sociální výraz vztahu znamená tolik co věrnost společenství. Bůh je věrný a chce, aby i lidé byli věrní. A protože pro svou hříšnost věrní nejsou, jedná s nimi Bůh ve spravedlnosti. Jeho spravedlnost je větší a jiná než lidská spravedlnost. To neslýchaně nové na tom je, že víru člověka v něj připočítává jako spravedlnost (1M 15,6; Ř 3,21-28; Ga 2,16 aj.). Tento nepochopitelný Boží způsob, vytvořit spravedlnost z milosti, je základem evangelia, k němuž neexistuje žádná alternativa. Před Bohem nás nečiní spravedlivými naše činy, nýbrž jeho milost. Toto poselství přinesl v Novém zákoně Ježíš. „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského“ (Mt 5,20). I Pavel prohlašuje, že je to Bůh, který ospravedlňuje bezbožné z milosti skrze víru. To má za následek, že ospravedlněný nese „ovoce spravedlnosti“ (Iz 32,17; Fp 1,11; Jk 3,18) a tím má a bude žít spravedlivě, tj. v souladu s Boží vůlí.

Naučit se znovu tuto 2. dimenzi je náš úkol jako církve dnes. Kdo poznal srdcem spravedlnost výhradně z víry, získává nový pohled na nespravedlivý svět a také chce činit jen ty skutky, které následují víru (jak to učili Ježíš, Jakub a Pavel). Dnes je spousta konkrétních výzev, kde je možno se zasadit za spravedlnost. Tak se např. „Micheášova iniciativa“, kampaň Evangelické aliance proti extrémní chudobě a za globální spravedlnost odvolává na Mi 6,8. Nabízí jednu z mnoha možností, zasadit se konkrétně o to, co je pro Boha důležité: spravedlnost a věrnost společenství.

HORST AFFLERBACH

Přeložil TOMÁŠ PALA

Dr. Horst Afflerbach je vedoucí Biblicko-teologické Akademie ve Wiedenestu.

Literatura:

Hardmeier, Roland 2012: Geliebte Welt. Auf dem Weg zu einem neuen missionarischen Paradigma. Schwarzenfeld: Neufeld.

Hecht, Anneliese 2006. Gerechtigkeit in der Bibel. Kath. Bibelwerk: Vortrag bei der Mitgliederversammlung der NAD, Bonn, 14.11.2006. http://www.google.de/url?sa=t&rct=j&q=gerechtigkeit

Keller, Timothy 2010: Warum Gerechtigkeit? Gottes Grosszügigkeit, soziales Handeln und was ich tun kann. Gieβen, Brunnen.

Scharbert / Finkel / Lührmann 1984. Artikel Gerechtigkeit in TRE – Theologische Realenzyklopädie, Band 12. Berlin / New York: Walter de Gruyter

Schramm / Hosfeld / Kertelge / Pesch 2006. Art. Gerechtigkeit in: Lexikon für Theologie und Kirche, Band 4. Sonderausgabe 2006, 3. Auflage.