Rubrika: Křesťanský život

Křesťanské ctnosti (5. díl)

Zdrženlivost

Protože neexistuje žádné adekvátní české slovo pro řecký pojem sofrosyné, je tato ctnost překládána různě: rozvážnost, střízlivost, míra, mírnost, zdrženlivost, ukázněnost atd. Podle varianty překladu pak tato ctnost vypadá někdy velmi staromódně: „cudnost“, avšak „sebeovládání“ je vysoce aktuální a důležité pro přežití i pro kariéru. Rozhodli jsme se řecké sofrosyné překládat českým výrazem „zdrženlivost“, který chápeme jako rozumu přiměřené krocení vášní a náruživosti.

Fatální omyl

Nejprve je třeba vysvětlit jeden velký omyl. Cudnost a střídmost, které jsou vlastně jen jedním z možných projevů ctnosti zdrženlivosti, byly dlouho používány téměř jako synonymum této ctnosti. Mělo to tragický důsledek: z velké šíře této ctnosti byla vidět pouze cudnost a sexuální zdrženlivost. Souviselo to také s obrazem ženy u předešlých generací. Ze čtyř hlavních ctností: moudrosti, spravedlnosti, odvahy a střízlivosti byly tři první ctnosti vidět pouze u mužů. Ženě kdysi nepřisuzovali ani moudrost, ani odvahu, a protože nezastávala žádné veřejné funkce, tak ani spravedlnost u ní nehrála žádnou podstatnou roli. A tak pro ni zůstala nakonec pouze ctnost zdrženlivosti, jejíž realizaci viděli především v cudnosti. Jinými slovy: Ve všeobecném použití řeči se pod pojmem ctnostná žena zrcadlila především cudná žena, což vidíme například v obratu „uchovala si ctnost“. Katolický filozof Josef Pieper poukázal již v roce 1936 na toto fatální nepochopení: „Ctnost střízlivosti v jejích typických formách cudnosti a zdrženlivosti se stala pro křesťanské církevní povědomí převažující a vše ostatní ovládajícím rysem křesťanského obrazu člověka.“[1] Tak se v hlavách mnoha lidí zafixoval následující řetězec rovnic:

křesťanský = ctnostný = cudný = nudný

V tomto řetězci jsou všechna rovnítka nesprávně! A toto nesprávné srovnání vedlo k tomu, že pojednání o střízlivosti vyznívala často zatuchle a nedávala prostor k „nádechu čerstvého vzduchu“.[2]

O čem tato vlastnost skutečně je

Umírněnost, střízlivost, tak by řekl Aristoteles, je zdařilé balancování mezi nestřídmostí a křehkostí[3] v tělesných touhách a pro něho to znamenalo „při jídle, pití, a požitcích nazvaných podle Afrodity“.[4] Tyto tři činnosti odpovídají původní podobě užívání si života. A tak je to dobře! Protože jídlem a pitím se udržuje při životě jednotlivec, a pohlavním stykem se udržuje lidstvo. Proto je pro zachování lidstva velkou pomocí, že tyto tři činnosti jsou spojeny s radostí a požitkem. „Přirozené nutkání k smyslovému požitku, v chuti k jídlu a k pití a k pohlavní rozkoši, je ozvěnou a zrcadlem nejsilnějších přírodních sil pro zachování člověka.“[5]Je tedy dobře, že nás k těmto činnostem něco nutí. Ale protože toto nutkání je tak silné, musíme ho také velmi dobře ovládat. Kdo vůbec nic nejí, brzy zemře; kdo jí přespříliš, umírá dříve, než by musel. Národ bez pohlavního styku vymře; národ s nekrocenou promiskuitou zanikne právě tak.

Výraz sofrosyné se však v klasické řečtině nepoužíval jen v souvislosti s těmito třemi pra-touhami. Jde zásadně o přiměřené krocení všech našich vášní, jako např. hněvu a rozčilení (viz např. Mk 5,15; L 8,35).

U zdrženlivosti/střízlivosti jde o umírněný požitek, neškodící jednotlivci samotnému ani nikomu jinému. Známý francouzský filosof Comte-Sponville napsal v roce 1955: „Nejde o to neužívat si anebo užívat si co nejméně. To by nebyla ctnost, ale smutek, ne mírnění, ale trýznění, ne zachovávání míry, nýbrž podrážděnost.“[6]Jde o to, abychom byli pány našich rozkoší, místo abychom se stali jejich otroky.

Co k tomu říká Bible?

Řecká podstatná jména sofrosyné resp. sofrónismos pro zdrženlivost se vyskytují v Novém zákoně čtyřikrát:

Druhá kapitola Prvního listu Timoteovi vybízí ženy, „ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě“ (v. 9) a také aby setrvaly „ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti“ (v. 15). Pavel odpovídá Festovi: „… slova pravdy a středmosti mluvím“ (Sk 26,25). A v 2Tm 1,7 popisuje Božího ducha jako „ducha síly, lásky a rozvahy“. Poslední dvě citovaná místa používají zdrženlivost ve smyslu „zdravého rozumu“, „přiměřeného myšlení“.

Přídavné jméno sofrón (zdrženlivý) a jeho odvozeniny se v Novém zákoně objevují po tuctech, z toho pouze v listu Titově, v kapitolách 1 a 2 šestkrát: starší sboru má být zdrženlivý (1,8, viz také 1Tm 3,4), právě tak starší muži (2,2), i mladí muži (2,6); starší ženy mají zase vést mladší ženy k tomu, aby byly rozumné (2,5) a konečně vyzývá všechny křesťany, „abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku“ (2,12). Být zdrženlivý zde znamená, že se nemáme nechat ovládat svými vášněmi (viz také Římanům 6,12; Efezským 4,22; 1. Petrův 1,14 atd.).

Na druhé straně odmítá Nový zákon také falešnou askezi: pokyny jako „neber to do rukou, nejez, nedotýkej se…“ (Ko 2,21) a zákazy „jíst pokrmy, které Bůh stvořil“ jakož i „ženit se“ (1Tm 4,3) jsou odhaleny jako pouze předstíraná zbožnost (Ko 2,23; 1Tm 4,2). Žalm 104,15 hovoří o vínu zcela přirozeně: „Dáváš víno pro radost lidskému srdci“. Kazatel 9,7 vybízí: „Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí“ a pokračuje pak: „Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny…“ (v. 9). Jasná výzva k tomu, abychom si užívali při jídle, při pití a při sexu v manželství.

Střízlivost v biblickém smyslu znamená přiměřené používání Božích darů v rámci dobrého Božího řádu.

Dva praktické tipy k tréninku

1. Zdrženlivost je ctnost pro všední den. Zatímco odvaha byla ctností pro výjimečné situace, žije zdrženlivost z pravidelnosti. Člověk tedy nežije zdrženlivě, když se dokáže jednou zdržet, ale pouze tehdy, když je v něčem zdrženlivý tak říkajíc pravidelně.

2. Občas je třeba se určitých požitků vzdát. „Zdrženlivost je ctnost pro všechny doby, nejvíc je jí ale třeba pro období hojnosti.“[7] Jídlo, nápoje a sex se u nás (téměř) všude a stále nabízejí na prodej. Hojnost, ve které žijeme, nás svádí k nepřiměřenému užívání, prostě jen proto, že si to můžeme dovolit. Kdo se čas od času zříká jistých požitků, jako např. alkoholu, sladkostí, masa apod., má z toho dvojnásobný zisk: předně se nedostává do závislosti na těchto věcech a zadruhé se tímto dočasným zřeknutím požitek zvyšuje: kdo si po nějaké době dopřeje znovu čokoládu anebo si vypije sklenku vína, prožívá jejich chuť znovu zcela výjimečně.

Cílem tohoto tréninku je, abychom mohli prohlásit s Comte-Sponville: „Jaké neštěstí, být otrokem svého těla! Jaké štěstí, když jej užíváme a ovládáme!“[8]

VOLKER KESSLER

Přeložil TOMÁŠ PALA

Prof. Dr. Volker Kessler je vedoucí Akademie pro výchovu křesťanských vedoucích pracovníků

Literatura k prohloubení:

Aristoteles, Nikomachische Ethik, Buch III, Kap. 13-15

Comte-Sponville, André 1996. Ermutigung zu einem unzeitgemäβen Leben. Ein kleines Brevier der Tugenden und Werte. Reinbek: Rowohlt. Kap. 4: Die Mäβigung.

Hoffe, Otfried. 2007. Lebenskunst und Moral. Oder macht Tugend glücklich? München: C. H. Beck, kap. 10.1 Besonnenheit.

Pieper, Josef 1940: Über das christliche Menschenbild. Lepzig: Jakob Hegner. Str. 46-54

Pieper, Josef 2008. Über die Tugenden: Klugheit, Gerechtigkeit, Tapferkeit, Maβ. 2. Aufl. München: Kösel, kap. 4: Maβ.