Rubrika: Misie a evangelizace

Chuť pomáhat lidem v nouzi

na východní Ukrajině

Život na hranici fronty

V září jsem se zúčastnil týdenního výjezdu, v rámci humanitárně-misijní pomoci východní oblasti Ukrajiny, kde stále ještě probíhá válečný konflikt. Přestože média teď věnují hlavní pozornost uprchlické krizi, situace na východě Ukrajiny je stále stejně napjatá. Lidé, kteří tam žijí, jsou odkázáni na pomoc druhých zvenčí. Většinou jde o staré lidi, kteří nechtějí nebo nemohou odejít. Žijí tam i rodiny s dětmi, které nevědí, ke komu by z této oblasti na hranici fronty utekli. Proto přežívají v nevytápěných domech liduprázdných ulic bez fungující infrastruktury a sítí, bez kterých si my v našich podmínkách život ani neumíme představit.

Chudí a osamocení

Spolu s týmem dobrovolníků jsem se účastnil výjezdů do měst a míst, která leží na frontě. Tam, kde jsou lidé více či méně odříznuti od světa a žijí tam v chudobě, ve špatných hygienických podmínkách a ve stresu. Lidé v České republice a je mezi nimi také mnoho křesťanů, tyto výjezdy podporují sponzorskými dary. Ukrajinci tam často žijí pod hranicí chudoby ve sklepích, které je chrání od noční střelby a zbloudilých minometných granátů. Žijí tam často osamoceni, protože většina obyvatel ta místa právě kvůli bombardování opustila. Přežívají jen díky tomu, že se o ně starají dobrovolníci z církví, které působí ve větších městech, jako je například asi stodvacetitisícový Slovjansk (rusky Slavjansk). Vyhledávají je v poničených ulicích a navštěvují je v poničených domech.

Církev pomáhá, kde může

Spolupracovali jsme se slovjanskou evangelikální církví, která se tam snaží pomáhat. Rozváží humanitární pomoc, naslouchá příběhům lidí, zvěstuje křesťanské poselství naděje a evangelizuje s chlebem v ruce. Na snímcích vidíte, jak vypadají opuštěná sídliště a sklepní byty v nich. O babičku, kterou vidíte na snímku, se stará jedna z humanitárních pracovnic. Stařenka tam žije osamoceně, tržiště, kam kdysi chodila nakupovat je rozbombardované. Poničené jsou i nemocnice.

Vysklená okna a krátery v domech

Jako skupina českých dobrovolníků jsme pomáhali opravit výbuchy vymlácená okna v jedné z těchto nemocnic, ve městě Mironovské. Okna bez okenních tabulek, jsou teď v zimě hlavní potíž. Prostory, do kterých fouká vítr, se nedají vytápět. Takové domy jsou často velmi blízko fronty, řádově několik set metrů. Po minometné palbě zůstávají v panelových domech krátery, které učiní byty kolem nich neobyvatelnými. Navíc jsou sídlištní domy ve velmi špatném stavu, alespoň když je srovnáme s těmi českými.

Dobrovolníci se modlí a pracují

Čeští i ukrajinští dobrovolníci tam pracovali v oranžových tričkách s nápisem: „Modlím se za mír“ a znakem kříže. Církve tam často mají sídla v bývalých kulturních domech, které už nikdo nepoužívá. Zřídily si v nich modlitebny, kde slaví bohoslužby a zvěstují evangelium. Věci se rozvážejí ze skladů, které se plní díky mnoha sbírkám konaných i zde v České republice. My jsme ty věci jako dobrovolníci třídili. Chtěli jsme mít přehled, kolik toho můžeme rozdat a poskytnout lidem. Jedná se o oblečení, hygienické potřeby, jídlo, školní potřeby, hračky i léky. Češi se projevili jako štědrý národ.

Lidé se obracejí ke Kristu

Jednou z našich pravidelných činností bylo rozvážení chleba. Při rozdávání všech těch věcí jsme zvěstovali evangelium a odezva obyvatel byla pozitivní. Lidé se skutečně obracejí ke Kristu. Církve na východě Ukrajiny rostou. Dvakrát jsme během té krátké doby zažili, že se při bohoslužbě na výzvu obrátilo ke Kristu více lidí.

Tábory pro děti s traumaty

Jednou z aktivit, kterou vykonává hnutí Chuť pomáhat (viz www.chutpomahat.cz), jehož iniciátorem je Michal Kyslický, jsou i tábory pro děti. Ty tam žijí v depresivním prostředí. Tábory jim pomáhají, aby se vyrovnávaly se svými traumatickými zážitky. Hlavní starostí jejich rodičů je sehnat něco k obživě, aby jako rodina přežili. I proto se pomoc eviduje a je distribuována cílevědomě na základě informací o situaci příjemců a s nahlédnutím do jejich dokladů. Tímto způsobem získávají dobrovolníci přehled, kdo pomoc přijal a zamezují jejímu zneužívání. Pomoc je pak efektivní.

Aby se bylo jak ohřát

Teď v zimě se organizace Chuť pomáhat zaměřila na výrobu jednoduchých kamen, aby si lidé mohli v místnostech, kde žijí, zatopit. Za tím účelem probíhaly v listopadu v ČR sbírky. Na začátku prosince jsem se zúčastnil svého druhého výjezdu do této oblasti. Už se zde nestřílí z těžkých zbraní a vládne zde relativní pokoj, takže se naše pomoc může rozvinout. Jsem za to Bohu vděčný. Děkuji také všem, kdo tuto práci podporujete, ze srdce děkuji.

ADAM ONDŘEKA