Rubrika: Příběhy ze života

Svědectví Lukáše Vítka

o cestě k Ježíši

Nebyl jsem si jistý, zda mně Bůh slyší

O existenci Boha jsem věděl od mala. Řekli mi o Něm rodiče, ale já osobně jsem Ho blíže neznal. Pro mě byl strašně daleko. Myslel jsem si, že se o mne nezajímá. Když jsem odříkával různé modlitby, nebyl jsem si jistý, zda mě slyší. Chodil jsem do kostela, dokonce jsem i ministroval a chodil ke zpovědi. Někdy jsem po ní pocítil i jistou úlevu, ale nikdy jsem nezažil opravdové Boží odpuštění.

„Do nebe se asi nějak dostanu“

Každý večer jsem odříkal deset zdrávasů. Poslouchal jsem kázání, morální výzvy a dělal jsem všechny ty věci, které by měl správný katolík dělat. Říkal jsem si, že se do toho nebe snad nějak dostanu, i když to asi vezmu přes očistec. Dokonce jsem sám sebe nějak dokázal přesvědčit, že jsem vlastně dobrý člověk. Vždycky se kolem mě našli lidé, kteří mne svým chováním v tomto mém přesvědčení utvrzovali. V takovéto sebespravedlnosti jsem žil více než dvacet let.

Základní zkušenost s Bohem mi chyběla

Potom jsem začal číst Bibli a srovnávat ji s učením římskokatolické církve. Objevil jsem i nesrovnalosti. Jako příklad uvedu přikázání z Desatera, jež zakazuje zpodobnění Boha (Ex 20,4): „Nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.“ Četl jsem Bibli dál a pátral. Žádná z těch objevených věcí však neměla takový praktický dopad na můj život, jako zjištění: "křesťan ví, že je Božím dítětem". Najednou jsem stál před otázkou: "Jsem Boží dítě?" a neuměl jsem na ni odpovědět. Neměl jsem v tom žádnou jistotu. Přesto jsem dál chodil na mše a dělal vše, co se ode mne očekávalo. Ta základní zkušenost mi však chyběla.

Poznání vlastního hříchu a ztracenosti

Následujícího půl roku mi Bůh postupně ukázal, že jsem špatný a hříšný člověk, zatímco On, Bůh, je svatý a čistý. Ukázal mi, že by bylo spravedlivé poslat mě tam, kde je pláč a skřípění zubů. V té době jsem také poznal východisko, poznal jsem tu dobrou zprávu o Božím Synu. On přišel právě kvůli tomu, aby zachránil hříšníky a ne lidi, kteří si myslí, že jsou spravedliví. Věděl jsem, že Pán Ježíš zemřel konkrétně za moje hříchy, že cesta k vykoupení vede skrze Jeho krev. Pána Ježíše jsem však stále ještě nepřijal a byl jsem pořád ještě mrtvý ve svých hříších.

Nezbývalo mi, než se pokořit

Musel jsem se vypořádat s otázkou, zda je pro mne důležitější to, co si o mně myslí lidé, nebo to, co si o mně myslí Bůh? Musel jsem opustit své oblíbené hříchy a přijmout Ježíše jako Pána celého svého života. Musel jsem před Bohem kapitulovat a přijmout, že Bůh nabízí odpuštění a věčný život zcela zdarma. Nezbývalo mi, než se pokořit a uznat, že mé "dobré skutky" nemohou zastoupit Kristovu oběť. Jsou mi k ničemu, protože ke Kristově oběti nelze nic přidávat, buď ji přijmu celou, nebo vůbec.

„Neboť jste zachráněni milostí skrze víru;
a ta záchrana není z vás, je to Boží dar;
není na základě skutků.“
Efezským 2,8-9a

Proměna zevnitř a nové narození

V červnu 2013 jsem Bohu poprvé upřímně vyznal svoje hříchy. Poprvé jsem činil opravdové pokání. Projevil jsem nejen lítost, ale změnil jsem své smýšlení a prosil za odpuštění. Vyznal jsem Pánu Ježíši, že je pro mne nejdůležitější On sám a že ho chci následovat, i když budou lidé proti. Řekl jsem Mu: „Věřím Ti, že jsi za mne zemřel a že jsi byl vzkříšen.“ Prosil jsem Ho, ať se stane mým osobním Pánem a Spasitelem a přijme mne. On to v tu chvíli udělal, přijal mne a odpustil mi všechny mé hříchy. Dal mi Ducha svatého a proměnil mne zevnitř. Cítil jsem Jeho lásku, pokoj a odpuštění. Věděl jsem, že je to vše zadarmo, z milosti, a přijal jsem to vírou. Tehdy jsem byl znovu narozen a stal jsem se křesťanem. Od té doby vím, že jsem Boží dítě, protože mi to Boží Duch dosvědčuje. Bůh se mi stal Otcem a já od té doby vím, že budu navždycky s ním.

Záchrana je pro každého, tady a teď

Tuto záchranu nabízí Bůh každému, i Vám. Možná si říkáte, že to znáte, že to není nic nového. Podle Bible každý znovuzrozený křesťan ví, že je spasen a že má věčný život. Složil totiž veškerou naději v Ježíše Krista, ne v církev, ne v lidi, ani v jiné duchovní bytosti (anděly, svaté či Marii). Pokud tuto zkušenost ještě nemáte, nevadí. Vyznat Bohu své viny, přijmout odpuštění a prožít spásu můžete ještě dnes.

Z podkladů LUKÁŠE VÍTKA
upravil JAROMÍR ANDRÝSEK