Rubrika: Rozhovory

Boží Slovo

pro Palanenyos na Filipínách

Wolfgangu, tvoje práce s Vyklefovou misií začala na Filipínách. Jaké byly začátky a co vše jste tam tehdy jako rodina prožili?

Na Filipínách se hovoří 181 jazyky. Jeden z nich se jmenuje paranan a mluví jím lid zvaný Palanenyos. Žijí na severovýchodě největšího ostrova Filipín, Luzonu, na jedné z rovin mezi Pacifikem a pohořím Sierra Madre. Toto pohoří odděluje celou oblast od zbytku Filipín, protože zde stejně jako i před tím chybí spojovací cesty. Lidé z národa Palanenyos potřebují tři dny pochodu na to, aby překonali velkou nedotčenou oblast filipínského dešťového lesa, aby se dostali k nejbližší cestě.

My jsme s manželkou a dvěma malými dětmi přišli na Filipíny v roce 1977, abychom pro jeden z mnoha filipínských národů přeložili Nový zákon. První půlrok jsme strávili v Manile a navštěvovali tam jazykovou školu. Ale neměli jsme dost času, abychom se naučili místní jazyk  Tagalog. Přesto jsme získali slušný vhled do gramatiky, který nám měl pomoci, abychom mohli analyzovat příbuzný jazyk paranan.

Když jsme ukončili studium jazyka tagalog, byl jsem požádán, abych na rok převzal vedení malé misijní tiskárny na severu Filipín. Misijní práce je vždy prací týmovou a člověk musí být připraven převzít úkoly, pro které nemá vzdělání. V tom roce jsme vytiskli slabikáře a části Bible ve dvaceti filipínských jazycích. V té době se nám narodilo naše třetí dítě.

Na začátku roku 1979 jsme byli konečně připraveni. Palanenyos žijí ve městě Palanan a v mnoha malých vesničkách rozesetých v rovině Palana. Napřed se mnou letěl do Palanan jeden z kolegů, který přeložil Nový zákon do jazyka sousedního národa. Měl mi pomoci sehnat příhodné bydlení pro naši rodinu. Našli jsme dům, který tam stál prázdný a jeho vlastníci svolili, že nám ho pronajmou. Pak nás malé misijní letadlo přivezlo do Palanan. Bylo tam i pár lidí, kteří uměli anglicky. To nám ulehčilo naše začátky.

Neměli jsme tehdy v Palananu žádnou elektřinu, ani tekoucí vodu. Navíc jsme ani neslyšeli o nějakém znovuzrozeném křesťanovi v tomto národě. Byl tam však katolický kostel, ale belgický kněz mluvil jen jazykem tagalog, kterému ne všichni Palanenyos rozuměli. Spolu s ním jsme byli jedinými bílými lidmi v oblasti.

I přes několik přestávek jsme v roce 1981 vypracovali abecedu a vyrobili první slabikář. Palanenyos si před tím mysleli, že jazyk ani zapsat nejde, protože obsahoval hlásky, které chyběly v jazyce celé země a neměly tudíž odpovídající písmena. Každý jazyk lze samozřejmě zapsat.

Protože zmíněný kněz byl politicky aktivní a udržoval kontakty s rebely v okolních horách, lidé nám nedůvěřovali. Takže začátek pro nás nebyl lehký, ale byl to začátek.

Jak se potom misijní práce na Filipínách dále rozvíjela?

V roce 1981 jsme přijeli zpět do Evropy, abychom se doma zotavili a po roce jsme se chtěli zase chtěli vrátit, abychom v Palanan pokračovali v práci. Ostatně s Vyklefovou misijní jsme odjeli proto, abychom jednomu národu odevzdali Boží Slovo v jeho mateřském jazyce. Jenže Bůh měl větší plány.

Ježíšova církev v Rakousku je velmi malá, ale přesto zde byl potenciál k vysílání překladatelů Bible. Proto jsme přemýšleli, zda bychom neměli založit Vyklefovu misii v Rakousku a přiblížit tak vlastním lidem nouzi národů bez Bible. Konec konců jsem Rakušan. Po rozmluvě s naším vysílajícím sborem a všemi partnery, kteří se za nás modlili, jsme se rozhodli učinit tento krok. Místo, abychom dali Bibli jednomu národu, chtěli jsme pro myšlenku překladů Bible získat další rakouské křesťany a tím nepřímo zasáhnout Božím Slovem hned několik národů.

Po určité přestávce pokračovala práce v Palananu dál. Jedna německá a jedna filipínská spolupracovnice se projektu ujaly a postupně vyškolily domorodé překladatele Bible, mimo jiné i dva syna ?? muže, který nám tehdy na Filipínách pronajal dům. Přeložené části Bible přinesly ovoce, vznikla tam církev. Dnes je tam deset sborů, jež mají dohromady asi 1600 členů. Boží Slovo se nevrací s prázdnou!

Vím, že ses zúčastnil slavnosti předání Bible, mohl bys našim čtenářům přiblížit, jak to probíhalo?

Dostalo se nám s manželkou té výsady, že jsme po 32 letech v červenci 2013 znovu navštívili Filipíny u příležitosti slavnostního předání Nového zákona v jazyce Paranan. Církev tam pronajala největší halu ve městě a pozvala mnoho čestných hostů. Překladatelé dostali svou kopii Nového zákona už dříve, ale pro všechny ostatní se 30. červenec 2013 stal tím velkým dnem, kdy poprvé v životě otvírali Boží Slovo ve vlastní řeči.  

Program slavnosti byl samozřejmě ryze filipínský se spoustou proslovů a poct. Pro nás se stal vrcholem samotný prodej Nových zákonů a to, co po něm následovalo. Všude jste mohli vidět lidi všech věkových skupin, jak sedí a čtou nějaký úsek právě získaného Nového zákona. Hlad po Božím Slovu byl opravdu velký. Církev se rozhodla, že chce i Starý zákon. Vyškolení překladatelé jsou k dispozici, teď už se hledá jen financování celého projektu.

Co na tebe, Wolfgangu, čeká v nejbližší budoucnosti?

Po celkem 26 letech (s přestávkou asi šesti let) ředitelování Wycliffe Rakousko mohu v roce 2015 předat zodpovědnost designované nástupkyni. Co budeme jako manželé dělat potom, je ještě zcela otevřené. Jisté je jen to, že až do penze budeme pracovat pro Vyklefovu misii. Existuje ještě téměř 2000 jazyků bez Božího Slova a Wycliffe Global Alliance má celosvětově 3000 neobsazených míst. Nebojíme se, že bychom zůstali bez práce. Pole je stejně jako před tím zralé ke žni. Jen pracovníků se nedostává, jak konstatoval i sám Ježíš. Proto také své učedníky vybídl, aby se modlili za pracovníky ke žni. Pro nový jazykový projekt jsme už staří. Existuje však spousta úkolů, kterých se můžeme ujmout, aby jiní dostali možnost přinést Boží Slovo zbývajícím národům. Můžeme také mladým lidem zprostředkovat vizi, aby se mezi nimi našli další, kteří se do této důležité služby nechají vyslat.

S WOLFGANGEM BINDEREM
ředitelem Vyklefovy misie v Rakousku
rozmlouval JAROMÍR ANDRÝSEK

Manželé Binderovi při předání pamětní plakety

Předání pamětních plaket překladatelům

Čtenáři právě vydaného Nového zákona