Rubrika: Rozhovory

Etiopie, země kávy

a rychlého růstu bratrských sborů

Během letošního týdne modliteb České evangelikální aliance (7.-11. ledna 2015) jsme v Křesťanských sborech hostili hlavního představitele etiopských bratrských sborů bratra Mulugetu Ashagrie. Působí v Addis Abebě, odkud se společně s radou bratří snaží rozvíjet růst místních sborů. Před 25 lety začali systematickou práci na západ od hlavního města a dnes je tam na 150 sborů a také biblická škola v Ginchi, kde se připravují starší sborů a misijní pracovníci. Etiopské sbory prožívají období růstu a chystají se vydat směrem na jih, do oblasti Kafa. Bratr Mulugeta vyprávěl o životě sborů a jejich vizi do budoucna, ta se pak stala předmětem modliteb aliančních setkání v Bohumíně, Českém Těšíně a Novém Meste nad Váhom. V sobotu 10. ledna přednášel bratr Mulugeta v rámci biblické školy v Křesťanském sboru Brno-Židenice na téma misie. V následujícím rozhovoru se vám pokusíme přiblížit příběh bratra Mulugety, jakož i situaci etiopských křesťanských sborů.

Bratře Mulugeto, mohl by ses čtenářům časopisu krátce představit?

Jsem Etiopan a Ježíše Krista jsem poznal ve svých čtrnácti letech. Obrátil jsem se v době komunismu (1974-1991), se kterým máte u vás také svou zkušenost. Jsem ženatý, moje žena Foibe je učitelkou v mateřské škole a máme spolu tři děti. Nejstarší Elim studuje na vysoké škole, chce být lékařkou. Syn Moses je na střední a naše nejmladší dcera Jaire je na základní škole. V křesťanské službě pracuji na plný úvazek už 27 let. Vyučuji, kážu Boží slovo a vedu jednotlivce k vůdcovství ve svobodných bratrských sborech v Etiopii.

Během svých prezentací jsi mluvil o obracení nových lidí a zakládání nových sborů. Co vás k tomu motivovalo?

Pro zakládání nových sborů jsme se rozhodli v sedmdesátých letech, když byli naši britští misionáři komunisty přinuceni spěšně opustit Etiopii. Najednou jsme zůstali úplně sami a nevěděli jsme pořádně, co dělat. Byli jsme křesťany první generace a ve sboru jsme měli jen několik úplných rodin. Četli jsme Boží slovo a to nás přesvědčilo, že máme začít zakládat nové sbory. Nejen přežívat, nýbrž rozvíjet novou práci. Z Matoušova evangelia 28,18-20 jsme od Pána přijali vizi, kterou svěřil učedníkům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ My jsme tomu tehdy velmi silně uvěřili a Bůh naší evangelizační práci daroval ovoce.

Když od nás misionáři v roce 1978 odešli, měli jsme ve sborech jen tři bratrské sbory. Nyní jich máme více než 200. Většinu z nich jsme zakládali v posledních 25 letech a zvlášť rychlý růst jsme zaznamenali v posledních sedmi letech. Když jsme se před 25 lety rozhodli vyjít z Addis Abeby směrem na západ a založit nový sbor, byl Ježíš s námi. Dodržel své slovo a pomáhal nám v Ginchi i v Chobi a všude kolem.

Co v tom procesu zakládání sborů hrálo důležitou roli?

Hlavní roli v celém tom procesu sehrála biblická škola. Umístili jsme ji tehdy do Chobi. Svým způsobem je jedinečná, protože je na venkově, daleko od hlavního města a přitom se stala centrem všech sborů v oblasti. Původně jsme měli biblickou školu v Addis Abebě, když jsme se však rozhodli pro zakládání sborů mimo hlavní město, založili jsme biblickou školu tam, kde vzniklo nejvíce sborů. A ty ji potřebují, stala se místním centrem a je udržována místními sbory. Studenti si hradí vlastní výdaje na studium. Učitelé přijíždějí z Addis Abeby a v cyklech vyučují ve škole. Jedná se o školu „období sucha“, protože ji starší sboru, evangelisté a misijní pracovníci navštěvují v době vegetačního klidu, kdy nemusí pracovat na poli. Od ledna až do dubna je v Etiopii sucho, rolníci nemají co dělat. Zvolili jsme tedy toto období a začali rolníky povzbuzovat, aby přišli do biblické školy.

Jak biblická škola funguje, můžeš to čtenářům trochu přiblížit?

Vyučování trvá vždy šest týdnů po tři roky. Celkem je to 18 kurzů, které jsou zaměřeny na studium Starého i Nového zákona, dějiny církve obecně i etiopské církevní dějiny, dále studium doktrín a praktické kurzy: jak studovat Bibli, jak kázat Boží slovo, jak vést malé skupiny věřících a jak vyučovat děti a mládež? Součástí biblické školy jsou i ubytovací prostory, kde studenti přespávají. Během roku je pak areál školy využíván pro různé pobyty a tábory dětí a mládeže.

Bratře, jednou ses zmínil, že nestojíš o přílišnou podporu zvenčí. Jak jsi to vlastně myslel? Jak vlastně podporujete zakladatele sborů a své pracovníky?

Jako křesťanské bratrské sbory máme určitá pravidla, která se snažíme dodržovat. V případě velkých projektů, jako jsou nákupy pozemků a stavby církevních domů jsou otevřeni k přijímání darů ze zahraniční. Avšak svým evangelistům a církevním pracovníkům doporučí nezávislost na zahraničních zdrojích. Podporováni by měli být vlastními sbory. Tento postoj vychází z životní zkušenosti, kdy během náhlého přerušení kontaktu se zahraničím v době komunismu viděli, jak mnoho církví následkem toho strádalo. Bratrské sbory se tedy rozhodly jít cestou nezávislosti na zahraničních fondech. Jsou přesvědčeny, že za své pracovníky jsou zodpovědné jejich místní sbory a stejně tak i za zakládání nových sborů. Místní sbor má vysílat misionáře a zakladatele sborů do nových oblastí a vysílající sbor je zodpovědný za svého pracovníka.

Pracujete i v muslimských oblastech. Jak tam lidé reagují na zvěst o Kristu? Nevzniká tam nějaké napětí?

Jsem rád, že u nás v Etiopii žijí spolu křesťané a muslimové v pokoji více než tisíc let. Občas se stane, že přijdou nějací extremisté zvenčí a snaží se vytvořit nějaký problém. Ale Etiopie má starou multináboženskou kulturu. Navštěvujeme se s muslimy doma, oni se účastní našich svateb a my těch jejich, účastníme se jejich pohřbů a oni těch našich. Tímto způsobem otevřeně komunikujeme a to nám pomáhá sdílet evangelium.

S bratrem MULUGETOU ASHAGRIE
rozmlouval JAROMÍR ANDRÝSEK