Rubrika: Stalo se

Senioři ve Smilovicích

O vztazích a porozumění

Ve dnech 16.–19. září 2014 proběhlo i letos setkání seniorů v rekreačním zařízení Slezské evangelické církve augsburského vyznání ve Smilovicích na podhůří Beskyd. Jako červená nit, táhnoucí se celým pobytem, by se dalo označit hledání dobrých vztahů mezi lidmi – především v církvi, ale i ve svém okolí. Zabývali jsme se příčinami nedorozumění (i jak je odstranit) – připomněli jsme si hranice, které nemůžeme překročit, chceme-li se držet učení Písma, ale také i to, že si sami vytváříme omezení, která by být nemusela.

Na pobytu nám přednesli tematické přednášky pozvaní bratři a sestry, po kterých následovala nejen společná diskuse, ale i mnoho osobních rozhovorů, které byly zaměřeny na konkrétní případy, které v této oblasti prožíváme.

Proběhly tyto semináře:

„Praktický život křesťana – vztahy“ (br. Ján Ostrolucký)

„Druhá a třetí generace v našich sborech“ (s. Eva Ostrolucká)

„Vstřícnost a tolerance ve vztazích v církvi“ (br. Stanislav Kaczmarczyk)

„Duchovní dary v 1K 14“ (br. Tomáš Pala)

„Znáš své kořeny?“ (s. Irena Zemanová)

„Soužití generací ve sboru“ (br. Jaroslav Orawski)

Není snadné vyhmátnout z množství myšlenek to, co je podstatné a co by se dalo shrnout do krátké zprávy v časopise.

Jedinečné společenství s interaktivními vztahy

Bratr Ján Ostrolucký položil důraz na vztahy, postavený na prvním listě Janově. Připomněl nám církev Pána Ježíše jako jedinečné a neopakovatelné společenství s jedinečnými složitými vztahy v sedmi úrovních (já a Bůh – v celé trojici, já a církev, já a svět, já a moc tmy, já a bratr, sbor a Bůh a sbor a svět). Tyto vztahy jsou interaktivní, vzájemně se podmiňují a ovlivňují, jako soustava ventilů, používaných v energetice. Porucha jednoho z nich se projeví na ostatních, narušený je celý systém. Velmi mne zaujala připomínka ke dvěma církvím, popisovaným ve Zjevení Jana a to k Sardám a k Laodikeji.

Poselství v Sardách (Zj 3,1) začíná slovy: „Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev.“ Máš jméno – ale tvá víra je mrtvá. Na tom nemění nic ani skutky a aktivity, které dělají. Projevilo se to ve čtyřech věcech, které tento stav charakterizovaly.

1. Žili z podstaty. Z toho, co bylo zaběhnuté, co se dělalo dřív. Stále se vraceli k minulosti.

2. Formy pro ně byly víc než život. Musí to být takto!

3. Lpěli na tradicích. Musíme žít jako naši předchůdci. Ignorovali, že ti žili za zcela jiných podmínek a museli řešit zcela jiné problémy.

4. Věci hmotné byly postaveny nad duchovní.

Myslím, že i dnes se s podobnými stavy setkáváme.

Církvi v Laodikeji Pán říká (Zj 3,15.16): „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“

Mělo to i symbolickou paralelu – Laodikea chtěla mít horké termální lázně jako nedaleká Hierapolis a tak odsud přiváděla vybudovaným akvaduktem horkou vodu. Jenže ta pro vzdálenost mezitím vychladla a byla k ničemu, byla vlažná. Podobně je to i s křesťany. Jsou-li daleko od zdroje lásky, od Pána; vztahy vychladnou a křesťané se stanou vlažnými. Jak se to projevuje? „Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ (Zj 3,17) Ale nejen to – v Laodikeji stojí Ježíš venku za dveřmi a musí se domáhat vstupu. V církvi dnes můžeme pozorovat i tyto narušené vztahy.

Vzorem ne překážkou

Sestra Eva Ostrolucká se zabývala „implantací“ dětí a vnuků do církve. Kladla důraz na to, abychom svým potomkům byli vzorem, ne překážkou. Jsme-li „nedělní“ anebo „každodenní“ křesťané, je velmi ovlivní, stejně jako naše řeči o spoluvykoupených doma – jak se o nich vyjadřujeme. Těžko chtít autoritu ke starší generaci, jestliže bratry a sestry před dětmi pomlouváme a dáme tak najevo, že je nerespektujeme. Také to, chováme-li se jinak ve sboru a jinak doma.

Zmínila také velmi důležité vztahy a problémy typu tchán a tchýně. Je velmi důležité, abychom přijali partnery našich dětí za své, aby se mohli cítit jako „naše děti“. Dopouštíme se mnohdy sami chyb při dennodenním styku s nimi. Je ale třeba naučit se chybu přiznat a omluvit se jim!

Někdy se bojíme, abychom své děti neztratili. Proto máme strach je napomenout, připomenout jim celou pravdu. A pak v obavě, abychom je neztratili, je paradoxně ztrácíme.

Co naše děti potřebují, je také nechat jim prostor k realizaci. Nesuďme jejich počínání předem! Neříkejme jim na všechna jejich přání NE. Uvedla příklad mladých v Bratislavě v 60. letech. Starší je tenkrát „strpěli“ – a dnes jsou z nich starší sborů. Je třeba se důkladně rozmyslet, co se „zakáže“ a co ne. My lidé k tomu potřebujeme vysvětlení. Vědí mladí v našich sborech o našich obavách? Mluvíme s nimi o problematických věcech?

Vstřícnost a tolerance

Bratr Stanislav Kaczmarczyk nám na biblických příkladech ukázal, jak nezbytná je pro křesťanský život v církvi vzájemná vstřícnost. Připomněl nám Ježíšovu vstřícnost zejména k veřejně známým hříšným lidem (žena přistižená při cizoložství – J 8,3-11; žena hříšnice – L 7,36-50; Zacheus – L 19,1-10). Máme být vstřícní k nemocným (Mt 8,5-13).

Vstřícnosti se musíme učit a je k tomu nezbytná notná dávka pokory. Máme však obrovské privilegium – jsme v Kristově škole. Ten nás učí pravdám a vztahům.

Co obsahovala výuka křesťanů v Římě o vstřícnosti? Učili se pamatovat na svých modlitbách na druhé – být lidmi, kteří se modlí (Ř 1,10), přimlouvají se za druhé (Ef 6,18). Jsou křesťané, kteří mají modlitební seznam těch, za které se modlí. To je dobrý zvyk. Máme se učit, že jsme údy jednoho těla (Ř 12,5-21). A ty si pomáhají. Trpí-li jeden úd, ostatní se mu snaží pomoci – to je vstřícnost. Máme se dále učit dávat přednost jedni druhým. Máme plakat s plačícími, radovat se s radujícími a věnovat se všedním službám. Máme také mít porozumění pro bratra slabšího ve víře. A duchovně slabé máme povzbuzovat. Na příkladu sboru v Korintu nám připomněl, že je třeba s láskou řešit i problémy, které ve sboru jsou.

Hranice tolerance

Zmínil se také o toleranci. Tolerance (z latinského slovesa tolerare, snášet, strpět) znamená česky snášenlivost, tj. ochotu, schopnost případně možnost přijímat či snášet něco samo o sobě spíše nežádoucího nebo nepříjemného (slovník cizích slov). Normální je být tolerantní a pro křesťany to platí dvojnásob! Jsou však chvíle, kdy Pán Ježíš nebyl tolerantní, a jsou chvíle, kdy nemůžeme být tolerantní ani my! Tolerance má své meze. Pán Ježíš zcela netolerantně vyhnal penězoměnce a prodavače obětních zvířat z chrámu (J 2,13n). Ne že by nepřipouštěl jejich činnost – ale zde šlo o něco zásadního. Provozovali svou činnost v chrámu, který měl být domem modlitby, kde šlo o důvěrný vztah člověka k Bohu.

Jaké pocity asi měli Židé při hovoru s Pánem Ježíšem, zaznamenaným v J 8,42-45? Pán Ježíš jim řekl pravdu „natvrdo“. To je nepříjemné, ale mnohdy je to jediné, co člověka dokáže zastavit. Proč nebyl tolerantní Pavel k děvečce ve Filipách (Sk 16,16), která jim dělala „dobrou reklamu“? Protože nestál o dobrou reklamu od zlého ducha. Proč byl Pavel netolerantní vůči kouzelníkovi Elymasovi ve Sk 13,8? Protože šlo o okultismus. Kdy tedy musíme být netolerantní? Bratr uvedl některé typické příklady:

Vzdávání pocty andělům. Apoštol Jan dvakrát (Zj 19,9; 22,8) padl před andělem, který mu ukázal důležité věci. Jaká byla odpověď? „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Nesmíme uctívat nikoho kromě samotného Boha! Ani lidi, ani andělské bytosti!

Nesmíme tolerovat pokrytectví. Apoštol Petr se ho dopustil v Antiochii. Ze strachu z Židů se odděloval od pohanů, se kterými předtím jedl. A do tohoto pokrytectví strhl další (Ga 2,11). Je to odpovědnost starších a pastorů to řešit. Je-li pokrytectví veřejné, je třeba i veřejné napomenutí.

Nesmíme tolerovat „jiné evangelium“, zvěstování „jiného Ježíše“. V Galácii byli učitelé, kteří se snažili vrátit věřící k judaismu. Místo milosti a odpuštění v Kristově krvi se vraceli k zákonu a obětem. Tím znevažovali Kristovu oběť. Pavel používá velmi tvrdá, pro křesťanství zcela neobvyklá slova „budiž proklet“!

I dnes jsou věci, které jako Boží děti nemůžeme tolerovat. V 21. století jsou to zejména tyto věci:

Žehnání homosexuálním párům. Bible k tomu říká jednoznačně: Homosexualita je hřích. Je třeba ho jako každý jiný hřích vyznat a opustit. Není možné mu žehnat!

Synkretismus (spojování křesťanství s jinými – nekřesťanskými a pohanskými – náboženstvími). Krista nelze spojovat s Beliálem. To jsou dnes rozšířené tendence i mezi lidmi, kteří se hlásí ke křesťanství, včetně jejich čelných představitelů. Je to předehra k vzniku „celosvětového náboženství“. Dnes se mluví dokonce i o „chrislamu“.

Přidávání lidské tradice k Bibli jako zdroji Božského zjevení.

Dary Ducha a služba lásky

Bratr Tomáš Pala hovořil o duchovních darech v církvi v souvislosti s textem 1K 12-14. I zde hrají vztahy (jmenovitě láska) významnou roli. V 12. kapitole máme jejich rozdělení a účel, ve 13. kapitole hraje významnou roli láska, bez níž jsou i ty největší dary znehodnoceny a 14. kapitola hovoří o pravidlech, jak tyto dary (jmenovitě jazyků a proroctví) ve sboru používat. Tyto dary dává Bůh celou svou bytostí. Rozděluje je Duch svatý (1K 12,4.7.11) podle svého suverénního rozhodnutí, Boží Syn, Pán Ježíš – přiděluje služby, odpovídající těmto darům (1K 12,5) a konečně Bůh (Otec), který tomu dává potřebnou moc (1K 12,6).

Dále připomněl i ostatní (možná méně atraktivní, ale o to potřebnější) dary, jako je dar služby, dávání, vedení sboru, učitelský apod.

Znát kořeny svého života

Sestra Irena Zemanová nám večer ve svém vystoupení položila otázku: Znáš své kořeny? Uvedla, že pro náš pozemský život je důležité znát své rodiče a mít domov. A totéž platí i pro život víry. Provedla nás historií církve a připomněla nám, že za všech dob bývali opravdoví křesťané, kteří četli Bibli, věřili v Pána Ježíše a chtěli žít životem prvních učedníků. Nebyli bez chyb, ale vraceli se ke svým kořenům. A to platí i pro nás dnes. Je důležité vědět, proč jsme právě v našem společenství křesťanů a podle toho se i chovat.

Reagovat na dynamiku života

Bratr Jaroslav Orawski hovořil o soužití generací ve sboru. Život ve sborech je dynamický, dochází ke změnám a na ty je třeba reagovat. Je však omyl, že s novou generací to bude lepší. Je potřeba vzájemné úcty. Kritika generací se přijímá těžce – proto je třeba, aby jedno napomenutí provázely tři pochvaly (J. Křivohlavý).

Biblické principy:

• Úcta ke stáří. Úroveň civilizace se pozná podle postoje ke staré generaci. Stáří má své problémy – úbytek sil, děti daleko, prožívají osamocení, zejména v případě úmrtí partnera, kdy ztrácí orientaci, protože najednou je všechno jinak. Zklamání z dětí, které o ně nemají zájem, ve sboru už s ním také nepočítají. Staří lidé se bojí změn.
• Zájem o děti. Děti jsou dědictvím od Hospodina (Ž 127). Pán Ježíš dětem žehnal. Máme udělat vše pro to, aby se děti setkávaly s Ježíšem. Zvlášť důležitá je kategorie „dorost“.
• Vztah ke střední generaci: Ta potřebuje zvlášť naši pozornost, naše modlitby – protože nese břemeno služby. Jsou velmi zaměstnaní v práci, pečují o děti i o stárnoucí rodiče a čeká se od nich především i služba v církvi.

Milovat jedni druhé a život v pravdě

Na příkladu 2. listu Janova nám ukázal dvě dominanty sboru („starší paní“): Milovat jedni druhé a život v pravdě. Sbor není jen o teologii, ale i o upřímné lásce a o životě v pravdě! Potřebujeme nejen vděčnost za spasení, ale i vděčnost za sebe navzájem. Jen tak se naplní to, čím končí Starý zákon (Ma 3,24) a co potvrzuje Nový (L 1,17) – naklonění srdcí!

Pobyt byl hezkou příležitostí pro pohodové setkání seniorů, kteří si mohli v klidu popovídat buď v areálu Karmelu, nebo na procházkách se známými, se kterými se běžně nevídáme. Mohli jsme si popovídat o tom, co jsme slyšeli na seminářích, anebo také o svých osobních životních zkušenostech a o svých radostech a starostech, ať už v rodině či ve svém sboru.

Součástí pobytu byl také páteční výlet do Dolní Lomné, kde jsme se setkali s br. Pavlem Boháčem a mohli si udělat pohodovou nenáročnou procházku tamní nádhernou cyklostezkou uprostřed krásné přírody, spojenou s prohlídkou muzea polské školy. Hezký byl také koncert dívčího kvintetu sester z Třanovic, které nám ochotně zazpívaly krásné křesťanské písně.

Jsme vděčni za takové příležitosti, kdy můžeme spolu prožít několik dnů bezstarostné pohody a společenství křesťanů, se kterými nás spojuje kus cesty, který jsme spolu prožili.

Na závěr jedna praktická poznámka: Pokud někoho dalšího zaujmou uvedené přednášky, je možné si je objednat u bratra Edy Mrózka ze sboru v Českém Těšíně, který vám je může vypálit na CD.

Zapsal TOMÁŠ PALA