Rubrika: Téma > Myslím to s Bohom naozaj vážne?

Stojí to za to?!

V životě býváme velmi často konfrontováni s otázkou, zda to, co chceme podnikat, či to, co děláme, má vůbec smysl. Je to zejména tehdy, porovnáváme-li svůj život s životem lidí kolem nás. A když jsou na rozdíl od nás úspěšní a všechno, na co sáhnou, se jim zdaří, zatímco my jdeme od problému k problému, pak je toto hodnocení nevyhnutelné. Tedy za předpokladu, že uvažujeme normálně. Co děláme špatně? Jak je to možné, že jim se daří a nám ne? V čem je „zakopaný pes“?

Není to nic nového – není to fenomén pouze dnešní hektické doby, plné zvratů a změn. Budeme-li studovat poctivě Bibli, narazíme mimo jiné na Žalm 73. A právě tento žalm by mohl právem nést záhlaví: „Myslím to s Bohem opravdu vážně?“

Tak to totiž prožíval i jeho autor Asaf. Byl to zbožný Izraelita, pocházející z význačného rodu Léví. Bral svou službu Pánu Bohu vážně. Nic neodbýval. Svědomitě plnil své povinnosti. A přece se mu zdálo (zřejmě vůbec ne neprávem), že jeho vrstevníci, kteří život berou na lehkou váhu, jsou na tom mnohem lépe. Oni bez starostí věčně kupí jmění (v. 12), zatímco on při vší své zbožnosti cítí: „Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán“ (v. 14). Došlo to tak daleko, že si dokonce klade otázku: „Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?“ (v. 13). Jinými slovy: „Stojí to vůbec za to, žít upřímně pro Boha?“ A tak to vyvolalo v jeho životě hluboký vnitřní boj. Asaf ho bojoval, jak z tohoto žalmu poznáváme, velmi poctivě.

Nejprve si uvědomil zásadní věc, kterou vlastně celé to jeho dilema začalo. Najednou poznává: „Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.“ (v. 2 a 3) To bývá často i náš problém. Když se díváme na své „úspěšné“ kolegy kolem nás, podaří se v nás ďáblu velmi rychle vzbudit závist. Mají něco, co já nemám, na co se nikdy nezmohu! Neznáte to také?

Pak si ale uvědomil další velmi důležitou věc: „Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.“ (v. 15) To by přece byla věrolomnost, zrada. A tuto cenu já platit nechci. Uvědomujeme si to i my, že když začneme jednat tak, aby náš život byl „úspěšný“, že to bývá většinou za cenu ústupků od našich zásad, neřku-li přímo zrady? Na Pánu Bohu, na našich bližních, na společenství… Asafovi se to zdálo být nesnadné.

Co v jeho boji rozhodlo? Byl to vstup do svatyně, do Boží přítomnosti. Tam se mu teprve otevřely oči a uviděl to, co předtím neviděl. Ten zdánlivý úspěch lidí bez Boha je velice draze zaplacený. Jsou postaveni na „kluzké cesty“ – neustále jim hrozí nebezpečí. Uviděl, jak život bez Boha je na nejisté půdě. Dnes jsi slavný – a zítra po tobě neštěkne ani pes. Dnes tě obdivují jako vzor šikovnosti – a zítra tě budou tahat po soudech s podezřením z korupce, podplácení, zneužívání pravomoci, atd. Příkladů máme v našem společenském životě víc než dost. Ať už to byl Viktor Kožený, Radovan Krejčíř, anebo celá řada dalších, jejichž kauzy zvyšují sledovanost médií a jsou živnou půdou pro bulvár. Možná, že se soudu nepodaří prokázat ti vinu, ale „Kainovo znamení“ zrady na tobě stejně zůstane. Lidé si stejně budou myslet, že asi jsi nebyl zcela čestný a stejně ti nebudou věřit. Dobrá pověst je ta tam – a hořkou pachuť selhání nedokáže odstranit nikdo. A co tvé svědomí před Pánem Bohem?

Asaf zažil ještě jednu velmi důležitou věc, kterou bychom neměli pominout. Je vyjádřena slovy: „Uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.“ (v. 23 a 24). To ho vede k vyznání: „Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.“ (v. 25 a 26)

Podobným bojem procházíme i my. Bude naše závěrečné vyznání takové jako Asafovo? Jít životem s Bohem totiž stojí za to! Zřejmě se nikdy nevyrovnáš těm ostatním „úspěšným“, zemřeš jako neznámý a bezvýznamný člověk – avšak s pokojem v srdci a s vědomím věčné slávy. S vědomím, že máš na nebesích svého Pána, který slíbil (Mt 10,32): „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi.“ A Bůh bude navěky tvůj podíl!

TOMÁŠ PALA