Rubrika: Úvodníky

Ostrovy uprostřed moře lidí

Milí čtenáři,

na první pohled se zdá, že osamělost je problémem staré generace. Děti postupně opustí hnízdo, byt či dům se vyprázdní, nakonec odejde i životní partner a člověk zůstane sám. Ostrov v oceánu lidí, kteří za něčím jdou nebo dokonce utíkají a nemají čas se zastavit. Osamělost je bolestivé vědomí, že nám chybí kontakt s druhými lidmi. Cítíme se vnitřně prázdní, izolovaní a někde hluboko uvnitř toužíme. Po čem? Po přijetí a porozumění. Místo toho však zůstává smutek, nepokoj a úzkost. Kdyby se tak našel alespoň jeden, kdo by o mě stál, kdo by mě skutečně chtěl. Kde se v nás bere ta touha zakoušet blízký vztah?

Osamělost však není jen problémem staré generace, spíš naopak. Nejvíc ji prožívají mladí lidé mezi 18. až 25. rokem života, přestože jsou obklopeni množstvím lidí. Osamělost se stala všeobecným problémem dnešní doby. Jsme ostrovany uprostřed davu, uprostřed sociálních sítí a nepřetržitého toku zábavy. Nejčastěji tímto problémem trpí lidé, kteří jsou výkonní a dosahují výborných výsledků, ti často nemají jediného přítele. Až čtyřicet procent populace se stydí za to, že žije v izolaci.

Osamělé "ostrovany" najdete ve všech profesích, ale nejvíce ohroženi jsou vůdčí osobnosti, vedoucí pracovníci, poradci, kazatelé a starší sboru. Těžko se tomu věří, ale právě oni mají sklon k nízkému sebehodnocení a cítí se bezcenní. Touží po vztahu a najdou ho v různých zájmových skupinách a v církvi. Jenže ani tam se toho moc nezmění. "Ostrovan" totiž, i přes množství kontaktů s lidmi, neumí budovat významnější vztahy, neumí získávat emocionální uspokojení od druhých.

Zkušenost s osamělostí uprostřed lidí má většina z nás. Máme však i jinou zkušenost - přestože jsme občas sami vůbec samotu necítíme. Naše samota tedy není závislá na tom, zda kolem nás jsou lidé či nikoliv. Kdy se tedy dostaví ten vnitřní pocit osamělosti? Odborníci říkají, že přichází v okamžiku, když si nejsme schopni najít přátele, když se cítíme od ostatních izolovaní. Často se pocit osamělosti dostavuje, když jsme odděleni od Boha a náš život ztrácí smysl a cíl.

Účinným lékem na lidskou osamělost je otevřený vztah s Bohem, který prožíváme v komunitě lidí, kteří se Bohu odevzdali a cítí se být Bohem přijati a milováni. Bůh přisuzuje člověku obrovskou hodnotu, vždyť ho učinil jako korunu všeho stvoření, ke své vlastní podobě ho učinil. Člověk tedy byl určen k životu ve společenství s Bohem a ke společenství s druhými. Osamělost se dostavuje, když jsme nuceni žít sami, vzdáleni od Boha i od lidí. Tehdy osamělost ubíjí a bolí.

Dnešní doba vytváří více příčin k osamělosti člověka než ty dřívější. Je to především technologický pokrok a odosobnění výroby i obchodu. Dokonalost produktů umocňuje v lidech pocit bezvýznamnosti a osamělosti. Práce na velké vzdálenosti způsobuje odloučení od rodiny. Lidé se stěhují do měst, ale tam je život uzavřenější než na venkově. Volný čas trávený před monitory a obrazovkami způsobuje, že lidé spolu nekomunikují.

Milí čtenáři, Bůh si nepřeje, abychom byli osamělí. Základním předpokladem pro řešení osamělosti je si problém přiznat a snažit se poznat jeho příčiny. Často nás Bůh staví před výzvu, abychom změnili své smýšlení a začali se vidět realisticky. On je osobním Bohem a komunikuje s námi ve svém slově. Můžeme vnímat jeho přítomnost a těšit se z jeho zájmu o nás. Věřím, že toto číslo časopisu nám k uvažování tímto směrem poskytne nejeden impuls.

JAROMÍR ANDRÝSEK

Víc k tématu naleznete v rubrice: Téma > Nikto nie je ostrov