Dnes je

Verš pro tento týden

Boh nám totiž nedal ducha bojazlivosti, ale Ducha sily, lásky a rozvahy.

2. Timotejovi 1,7

Čtení pro dnešní den

Rubriky



Rubrika: Vzpomínky

Vanda Kubienová

 

Kdo znal Vandu Kubienovou, rozenou Zabystrzanovou, věděl, že šlo o ženu s mimořádnou schopností se vcítit, porozumět a pomáhat. Doma často mívala osoby s různým zdravotním postižením a starala se o ně. Měla přátele mezi lidmi vyloučenými na okraj společnosti, pomáhala potřebným, až to bylo nakažlivé. Nakažlivý byl i její úsměv.

O to víc zasáhla její blízké – manžela, syny s partnerkami, rodiče a sourozence – zpráva o její nemoci. Zasaženi byli všichni, kdo ji znali. Proč se zlé věci dějí dobrým lidem? Otázka, která napadla nejednoho z jejích příbuzných a přátel. Znakem světa, jehož jsme součástí, však zůstává pomíjivost a smrtelnost, bolest a utrpení, ztráty a loučení. Na této povaze padlého světa nic nemění ani skutečnost, že do něj vstoupil Boží Syn, Ježíš Kristus, se svým královstvím, aby všem, kdo ho přijali a věří v jeho jméno, dal život, který nepomíjí. Vanda evangeliu věřila a byla dobrým svědkem Ježíšovy moci, která se naplno projeví, až starý věk pomine a nový se ujme vlády.

Vanda Kubienová se narodila 6. února 1965 v Českém Těšíně Janovi a Žofii Zabystrzanovým jako jejich první dítě. Časem do rodiny přibyli její sourozenci Petr a Daniel, s nimiž Vanda prožila v rodině šťastné dětství. Od malička navštěvovala spolu s rodiči shromáždění Křesťanského sboru v Českém Těšíně a v Těrlicku. Blízký jejímu srdci byl i Koňakov, rodiště jejího otce a místo prvních bratrských shromáždění na Těšínsku.

Starala se o nemocné a osoby se zdravotním postižením. Vařila, oblékala, povzbuzovala. Dělala to nezištně až do konce svého života.

Jako dítě jezdila na dětské pobyty do polského Gościejova, které vedl bratr Czeslaw Bassara. Ve svých devíti letech na jednom z letních křesťanských pobytů v Petříkově na Vsetínsku zareagovala na výzvu evangelia a odevzdala svůj život Pánu Ježíši. Její příklad pak následoval i bratr Petr, který byl na pobytu s ní. Vanda byla oběma svým sourozencům, Petrovi i Danielovi, ale i mladším sestřenicím a bratrancům dobrým příkladem.

Ráda zpívala. Působila v pěveckém sboru Živá píseň, kde svým znělým altem zpívala ke cti svému Pánu a k potěšení a povzbuzení věřících. V pěveckém sboru se také poznala se svým budoucím manželem, Vilémem Kubienou. Po krátké známosti a zásnubách se vzali, když dosáhla věku 20 let. Přestěhovala se z Českého Těšína do Havířova. Manželům Kubienovým se pak narodili synové Lukáš a Petr. Vychovávali je k samostatnosti a víře v Krista. Snažili se být svým synům příkladem. Pravidelně navštěvovali Křesťanský sbor v Havířově, kde také sloužili. Když jim synové dospívali, modlili se spolu s manželem za jejich budoucí nevěsty. Bůh jejich modlitby vyslyšel. Svého mladšího syna Petra vedla Vanda jako matka k oltáři. Z nevěsty Katky měla stejnou radost jako ze Zuzany, s níž se zasnoubil starší syn Lukáš.

"Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny."
(Skutky spoštolů 9,36)

Vanda byla celý svůj život veselá a milovala lidi, kterým sloužila. Ti ji za to měli opravdu rádi. Touha pomáhat se u Vandy projevovala od malička. Byla součástí její osobnosti. Starala se o nemocné a osoby se zdravotním postižením. Vařila, oblékala, povzbuzovala. Dělala to nezištně až do konce svého života. Když neděli před svým odchodem na věčnost, připravovala Vanda ve sboru pohoštění a pak v kuchyni uklízela, nikoho v tu chvíli nenapadlo, že to je její poslední služba. Přitom se stále dívala dopředu. Chtěla se věnovat sociální službě a kvůli tomu ukončila minulý rok maturitou střední sociální školu ve Frýdku Místku. Nakonec ji Pán daroval možnost vést obchod s bylinkami, kde už nějakou dobu pracovala. To byl její druhý sen. Bylinky vnímala vždycky jako „leky z Boźej apteky“. Když obchod převzala, byla šťastná. Míchala lidem bylinkové směsi na jejich neduhy a při tom vyprávěla o Bohu a jeho lásce k lidem.

Když z kraje roku Vanda zjistila, že má na dvou místech nespecifikované nálezy, podstoupila spousty vyšetření, ale nikdy nebyla schopna říct, co jí vlastně je. Mluvila o tumoru na rozmezí nezhoubného a zhoubného. Přitom se snažila zdravě stravovat a spát dostatečně dlouho. Její jmenovkyně, teta Vanda Zabystrzanová-Świderová, odešla zhruba v jejím věku. Dědeček, Karel Zabystrzan, také. Zdá se, že Vanda nesla úděl rodinné anamnézy.

V posledních měsících věděla, že je těžce nemocná. Svěřila se do rukou Boha, kterému důvěřovala. Nikdy si na nic nestěžovala a do poslední chvíle svému manželovi říkala: „Neboj se, toliko věř!“ Vanda Kubienová byla v pátek 3. října převezena do nemocnice. Co je láska až k smrti poznala, když ruku v ruce se svým manželem, maminkou a nejbližšími, procházela údolím šeré smrti vstříc Pánu Ježíši, který na ni čekal, aby ji přivedl do své slávy. V neděli ráno 5. října ji Pán povolal k sobě.

Pohřeb proběhl v pátek 11. října 2014 v 15.00 hod. Na poslední cestu, na nový hřbitov v Horním Těrlicku, přišli sestru v Kristu, Vandu Kubienovou, doprovodit vedle rodinných příslušníků i věřící ze širokého okolí a zahraničí, přátelé a lidé, kterým pomáhala. Slovem sloužili bratři P. Budina st. a C. Bassara, modlitbou P. Boháč, písněmi pěvecký sbor Živá Píseň, sourozenci Z. a M. Ručkovi, manželé Z. a D. Kazcmarczykovi a N. a J. Pípalovi.


Zpracoval JAROMÍR ANDRÝSEK



Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se

xTento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.